Dokončení a povrchovka

Na konec mého velkého románu o malém vozítku a jeho vlečňáčku vám ukážu, jak jsem si poradil s finalizací a vy budete moci posoudit, zdali čas strávený četbou  seriálu stál za to. Na konci třetího článku je fotka, která naznačila, co vše jsem na model muvky doplnil. Předlohou mi byly fotografie muvek dostupných na netu. Nehrotím předlohovost konkrétního kusu. Prostě to bude muvka k ježdění.

Doplnil jsem bednu nezávislého topení a výfuk. Dále jsem přidal nádržku na olej, která je vidět na spoustě muvek. Dal jsem ji tam proto, že časem plánuju muvku doplnit hydraulickou rukou, a ta nádržka mi připadá jako zásobník hydraulického oleje. Ale možná se pletu, protože na některých muvkách je ta nádržka i na čele vedle krytu chladiče , ikdyž  vozík hydraulickou ruku nemá.

Na střechu jsem také dal trumpetku. Líbila se mí tam. Normálně bývají dvě v předu pod čelníkem, ale i na střeše je občas nějaká k vidění. Na střeš je již také vidět pouze jeden větrací dekl. Střecha prošla bouřlivým vývojem a původní díly se mi nepodařilo dochovat.

Také stěrače přibyly. Pájené. Jejich poloh si teď nevšímejte. Jsou dané na bok schválně, aby zatím nezavazely.

Co říkáte na ta světla? Zabroušení hrany trubičky trošku evokuje parabolu. Ještě přijdou zasklít tou dříve zmíněnou mnitkovou pastou na vodu.

Dál si všimněte, že jsem na spodek dodělal nádrž a tu desku z původního pojezdu.

Jen jejich instalace je dost neobvyklá. Byla to už jediná možnost.

Akorát nádrž se musela hodně moc upravit a přizpůsobit stávajícímu rámu hnaného pojezdu. Deska na opačné straně je na kousku planžety, co zbylo.

Teď ten vozík. Před povrchovkou jsem mu chtěl poněkud upravit fasádu.

Je cíleně stavěn jako velmi používaný, proto jsem se rozhodl upravit před barvením bočnice. Nevím, jak moc je poškození bočnic legitimní vůči skutečnosti, ale opticky výrazné poškození u malého modelu nebude vypadat nijak hrozně.

Využil jsem naznačeného rámu jednotlivých bočnic a v místech odleptaného zeslabení jsem plech z vnitřní strany protlačil směrem ven. Použil jsem různé nástroje a bočnice vytláčel o tvrdou rovnou plochu. Tím se vytvořil dojem různého vyboulení od štěrku, ale i domlácení např. od pražců, kusů kolejí a jiných břemen, které se mohly na plošině v provozu ocitnout.

Je to dost dobrá metoda úprav, která je pro takováto vozidla z leptu vhodná.

Pak následovala konečně povrchovka.

Po důkladném odmaštění jsem vše nástříkal základem.  Protože na mosazi nijak zvlášť nic nedrží, použil jsem jako základ úplně jinou barvu. Je to dvousložkový polyuretan z míchárny autobarev  v průmyslové konfiguraci. Nepotřebuje základovku a velmi dobře drží na všem. Z mosazi jej lze sundat mechanicky pouze s vrstvičkou kovu. Nitrolak ji sice napadne, ale po uschnutí opět drží. Aceton s ní má ještě větší potíže. Vůči lihu a syntetickým ředidlům je barva netečná.  A samozřejmě jde velmi dobře stříkat (fengda BD186, tryska 0,3)  a detaily ponechá nedotknuté.

Protože se navenek barva chová jako tvrdá umělá hmota, budou na ní další vrstvy normálně držet. A nebýt její ceny a objemu minimálního prodávaného množství, pořídím si v tomto provedení všechny potřebné odstíny na vláčky. Pokud to někoho zajímá, více na autofit.

Samostatná kapitola je pojezd.

Na začátku celého seriálu jsem v případě stavby doporučil posečkat až na tuto poslední informaci, která měla zaznít cca v polovině prvního článku. S tím, co vím nyní, bych pojezd upravil již na počátku, znovu odzkoušel a povrchovku pojezdu řešil černěním mosazi.

Barvu bych na spodek vůbec nestříkal. Velmi dobře je černění mosazi popsáno na modelplacu. Teď už je celkem pozdě. Rozebírat pojezd se mi vůbec nechce, když tak pěkně jezdí. Černěním bych získal odolný povrch vhodný pro spodní část vozidla bez toho, abych jej musel dále barevně upravovat.

Je to však diskutabilní úprava. Po černění možná může dojít k nepatrné změně rozměrů, v případě, že černá vrstva na povrchu kovu přibude.

A za další může dojít k poškrábání vrstvy při následném sestavování. A navíc přes tuto vrstvu nejde pájet. Pojezd by se musel pouze lepit.

Mě nezbylo nic jiného, než pojezd důkladně vymaskovat, odmastit pouze otěrem a pohledová místa nastříkat.

Na karoserii budu hóódně dlouho vzpomínat. Jednak střecha, kterou vidíte, není ta ze začátku článku, ale opět nová, a pak byly velké potíže s barvením…..

.……ještě větší se zasklením

….a navíc jsem přehnal patinu. Ale ve skutečnosti to koukatelné je.Skla přijdou ještě vyčistit, teď je to čerstvě po instalaci a ohmatané.

Co z fotek vidět není a co se mi líbí opravdu moc, jsou obtisky od pana Jirana. Opravdu špičková čitelnost při výtečné pokládce a náslené odolnosti a nenápadnosti. Nepoužil jsem žádnou pomocnou vodičku. Obtisky jsem aplikoval na několik přípravných vrstev Sidoluxu. To je leštidlo na podlahy a obsáhlou problematiku o něm si přečtěte na modelfóru, tady to suplovat nebudu.

Obtisky nebyly poznat ani před zalakováním. Vše vypadalo jako profi potisk. 

No a pak taky ten vozík.

Snažil jsem se o maximální zubožení patinou, ale nakonec vyšel tak nějak středně.

K němu jsem měl nějakou původní sadu obtisků. Ta už byla mírně slabší. Nicméně je třeba říct, že tyhle sem měl doma dlouho a ty na muvce jsou současné.

Nezbývá, než to všechno dát do kupy.

Fotky jsou příšerné, vím. Článek vznikal za pochodu a tyto poslední odstavce dokonce jen pár hodin před zveřejněním.

Průhled kabinou se podařilo zachovat.

Nikde žádné chuchvalce vodičů, jen ten svazek tří kablíků ze střechy. Co mne trochu trápí, je posaz karoserie na pojezdu. Celé je to jaksi moc vysoko. Kastle ještě není napevno. S tímhle si budu ještě hrát.

Každopádně spolu s vozíkem je to pěkná souprava.

Vozík je v této chvíli ještě nepřipojen. Budu se muset ještě vyhrát s karoserií. I světla ještě nejsou zasklená. Je na tom ještě mnoho práce, ale už to dál nechci literárně protahovat. Každopádně o dalších pracech budu informovat na fóru, popřípadě se časem jistě objeví kvalitnější fotky ze setkání.

 

Pokud vás seriál inspiroval, splnil účel. Pokud byste spoustu věcí dělali jinak, též splnil účel. Pokud je to pro vás jen zábavné čtení ke kávě, i to byl můj záměr. A pokud vás to nezaujalo vůbec a tuto větu pravděpodobně ani nečtete, nevadí mi to.

Třebaže jsem se při stavbě dopustil chyb a nepřesností, ponechám si tuhle dosaženou metu jako stupínek k dalším, ještě lepším modelům. A vám ostatním můžu stavbu určitě doporučit.

Na tomto místě musím poděkovat všem kolegům a kamarádům, kteří mi pomáhali se sehnáním komponent a poskytnutím podkladů. Bez jejich pomoci by se mi pracovalo mnohem hůře a dosud by určitě nebylo hotovo.

Slíbené video z jízdy bude dodáno později.

 

No a na úplný závěr by se hodil nějaký ten bonus:

Další přívěsný za muvku z „ničeho“.

Dále útrapy ze stavby, aneb co se mi nepovedlo, bylo vystříháno, zcenzurováno a jiné vtipné historky z natáčení.

 

 

MUV-69 – další díly seriálu

1. Sestava a úpravy pojezdu
2. Digitalizace
3. Stavba karoserie a osvětlení
4. Přívěsný vozík PVK
5. Dokončení a povrchovka (právě čtete)