Přívěsný vozík PVK

Jak už bylo avizováno v předešlých dílech tohoto seriálu, chci muvku provozovat s trvale připojeným vozíkem, který je též v nabídce. Trvale připojen bude ze dvou důvodů. Spřáhlo pro toto provozně ne moc frekventované vozidlo se mi vyvíjet nechce. Za druhé stejně nějaké spřáhlo budu muset vymyslet, ale bude to spojení s muvkou napevno, navíc bude přenášet dva póly ze sběračů vozíku do dekodéru muvky. Muvka je tomuto již uzpůsobena. Teď tedy vyřešit vozík. Leptík je malá planžeta poskytující klamný dojem, že jde o jednoduchou stavbičku. Nenechte se zmýlit. Plech je poměrně tuhý a malinkých nanodílků požehnaně. Zde opět vybízím k pečlivosti a trpělivosti. Zvolil jsem sice spíše průzkumný postup, ale pro stavbu bych nejprve doporučil začít přiohnutím a přilepením/připájením jemných závěsků vyčnívající z bočnice hlavního rámu ještě před tím, než rám vyjmete z planžety. Je to totiž to první, co ulomíte, jestli to hned nepřilepíte. Já jsem to neudělal později a litoval jsem. Začal jsem nejprve řešit pomocný sběr proudu pro pohon muvky. Na spodní stranu hlavního rámu jsem přiletoval malé plošky oboustraňáčku, dvě pro sběrače na bocích uprostřed, jednu na čele pro kablíky vedoucí do muvky. Tato ploška přijde pilkou rozpůlit na dva póly. Jelikož sběrače budou značně brzdit dvojkolí a vozík bude muvce klást odpor, snažil jsem se úplně všude, kde to šlo, ušetřit každý mikronewton, který by mohl jízdu zhoršovat. Tím pádem padla logická volba na ložiska PEHO Pilníčkem jsem prokroužil otvůrky v nápravových ložiscích na vnější průměr ložiska a ložisko vložil a zaletoval. A to na všech kolech přirozeně. Po té jsem vztyčil rozsochy a vložil dvojkolí Nemusím zde říkat, jak moc to pomohlo otáčení náprav. Určitě bych tohle doporučil na každém vozíku, který bude jakkoliv provozován. Kola se točí jako na novodobém továrním modelu. Prostě paráda. Škoda jen, že tuto vlastnost zase zhorší sběrače. Ale i tak si myslím, že je to ku prospěchu věci. Vztyčené rozsochy i vzpínadla jsem v ohybech proletoval. Tím došlo ke zpevnění. Zde jsou vidět ty čudlíky, co se rádi lámou a kterými byste měli začít. Bočnice, na kterých čudlíky jsou, přijdou v této poloze ohnout nahoru, čili díváte se na spodek. Čudlíky přijdou ohnout ven, tedy zde dolů. Ale to pochopíte z následující fotky. Tady jsem doplnil k ploškám sběrné struny a propojky z tvrdého drátu k pájecím ploškám pro kablíky. Čili oba póly budou od kostry odizolovány. Naohýbané bočnice. Těmi bych asi začal hned po ohybu těch čudlíků. Jenže jsem ještě nevěděl, co a jak bude. Plech je dost tuhý a bočnice v této fázi jdou ohýbat obtížně. Ještě jsem si dovolil malou úpravičku designu. Ono to moc poznat není, ale ze stavby karoserie muvky mi z dílů pojezdu zbyly vymezovací podložky. Ty jsem cínem heftnul na nápravová ložiska, kde mají znázorňovat brzdové kotouče. Vidět to však půjde líp až po povrchovce po jejich vyleštění. Je to přesně jak jsem říkal. Strunky dvojkolí brzdí, ale nijak dramaticky. Teď to jezdí spíš jako průměrný vagon. Ale i v této fázi, kdy je vozíček lehounký a ničím nezatížený, se nápravy při sunutí po koleji otáčejí, nesmýkají se zabržděné sběračem. Zatížit vozík bude mít smysl jen v případě, že bude vyšinovat na nerovnostech. V tom případě nejprve zruším RP25, pokud to nepomůže, přijde na řadu olovo. To bych celkem nerad kvůli jemným převodům pojezdu muvky. Přišla řada na tažné závěsy. Tělo závěsu se z leptu vyřeže i s úchytnými packami, za které visí v planžetě. Ohýbací díly závěsu se ohnou na opačnou stranu než je středový průlept. Pak se odehnou konce od sebe a slepí se to cínem. Pak se to položí na štít, který jsme ještě nevyjmuli z planžety a jemně přicínuje. Pak se teprve celý závěs vyjme z planžety, opracuje a připájí do připraveného otvoru v pojezdu. Zajisté, že jsem to tak nedělal a proto jsem musel rozlomené táhlo, jeho ztracenou polovinu a těžce pocínované štíty značně retušovat. Nicméně jak v muvce, tak zde mají závěsy otvůrky pro čepy a spojovací tyč je též v tomto leptu zastoupena i s otvůrky. Takže stačí si jen vyrobit čepy a vozík spřáhnout. Takto to vypadá vedle sebe se statickým pojezdem A zde s hnaným Tak že bychom se vrhli na korbičku, ne?Začistit A naohýbat Delší stranu raději v ohýbačce Kratší jde i bez ní Jen se to ohne nahoru, ale já stejně zase použiji ohýbačku.Bočnice se nedoohnou. Je lepší je malinko přetáhnout pak vrátit. To už se musí ručně. Je to kvůli tomu, aby ohyb vyšel ostrý a podlaha nebyla vyboulená. Spára mezi pojezdem a korbou by vyšla moc velká. Teď se to jemně potře kapalinou. S oblibou používám tu na nerez. Pak si na hrot pájky naberu malinko cínu a potáhnu hrotem po hraně spoje. Cín se vsákne do spár a na hraně ho zbude minimum. Kvalitní spoj se pozná zevnitř, cín musí obě bočnice spojit Pak to potahám po jemném smirku a je hotovo. Korbička mi dala při pájení k podvozku trochu zabrat. Nakonec jsem použil trafopájku. Hrotem jsem se do stísněného podvozku nedostal. Nejprve jsem korbičku heftnul k pojezdu za jeden konec otvorem mezi koly. Pak jsem důkladně usadil a přimáčkl druhý konec a zaletoval. Nakonec jsem doladil první a zaletoval. Hra se jmenuje tloušťka spáry mezi korbou a podvozkemMně to naštěstí vyšlo Teď čelníky Jsou ty dva úzké proužky s panty Umisťují se do proužku pojezdu nad táhlem. Panty mají přiléhat ke korbě. Pekelná práce. Pájel jsem je. Jdou i lepit. Na řadu přišly kola brzdy. Jen pro představu, abyste věděli, jak jsem na to šel. Nejprve hřídel do kola a zaletovat. Potom kolo vylomit z planžety a začistit. Totéž druhé kolo. Kontrolovat rozteč. Pak jsem si hřídelku uchytil přesně takhle a vyčnívající kousek ubzumkl kotoučkem Jen se nesmí moc tlačit, aby pájené kolo nepovolilo vzniklým teplem. Pro tento případ jsem to držel sevřené v kleštích. Ty by uvolněné kolo podržely na místě. Navíc odvádějí teplo z broušení. A nakonec se hřídelka s koly heftne na místo. Drží to fest, nerad lepím lepty. Zvláště ty, co mají jezdit. Apropo hřídelka je zalomená proto, že konzoly pro kolo nejsou naproti sobě, ale takto posunuté. Samozřejmě že ve skutečnosti to tak možná pod vozíkem nevypadá, ale je to pevné a dobře se to realizuje. Začíná to chtít to spřáhlo, zdali muvka bude jezdit s tímhle přídavným sběrem proudu z kolejí, nebo jestli zahájím výzkum s powerpackem. Také jsem si kladl otázku legitimity vodičů vedoucích z vozíku do muvky. V tomto článku se píše, že jeho sklopná plošina byla hydraulicky zvedána z okruhu muvky, nebo ručním čerpadlem. Takže z muvky na vozík hadice vést může. Tak či tak, stejně tam musím vést dva vodiče. A začal jsem výrobou spřahovací tyče z leptu Spájel jsem dvě leptané spojky k sobě, tím získaly tuhost. Oba závěsy, tedy na vozíku i muvce jsem protáhl vrtáčkem Poté jsem spojku přizpůsobil oběma závěsům. Pak jsem z ocelové struny vyrobil spojovací háky. Spojení vykazuje dobrou tuhost a dokonce uzvedne vozík, pokud z kolejí zvednu pouze muvku. Opačně by to samozřejmě nešlo. Tohle považuju za provozně dostatečné spojení, proto jiné spřáhlo vymýšlet nebudu. Málem bych zapomněl, na vozík jsem ještě doplnil zajišťovací páčky bočnic. Je to tak malinké, že to na fotkách moc vidět není. Páčky se montují do horní řady šestice otvůrků v bočnici pojezdu. Další miničtverčky, které se mají ještě dolepovat na rám, ani nepřežily manipulaci s planžetou a poztrácely se. Ani jsem je neměl v úmyslu instalovat. Vozík chci finálně vyvést jako velmi používaný. Spřahélko poskytuje slušný rejd. Teď zkouška vodivého spojení. Chci vědět, jak muvce pomůže přídavný sběr vozíkem. Propoje jsou zatím nanečisto. První potíž byla ve spřahélku, nadzvedávalo vozík, druhá v tuhosti kablíků. Kablíky jsou přitom velejemné z odstřižků dekodéru. No nic, budeme muset spřáhlo upravit a kablíky dát ještě jemnější Protože jsem takové potíže předpokládal, dopředu jsem si koupil sadu tenkých kablíků z N-šopíku, už jsem to jednou zmiňoval. I s izolací má vodič průměr 0,5mm. Ale proudově to muvce stačit bude. No, a když by došlo k problému ve styku dvou napaječů, přes které by muvka s vozíkem mohla přejet, určitě nejdřív shoří tyto dva tenoučké snadno vyměnitelné drátky a ne sběrače z kol. Jejich vyvedení z vozidel jsem ale udělal přeci jen krapet líp, než bych je jen nechal viset zespod.Z fotky to moc vidět není, ale v čelnících po obou stranách závěsů jak muvky, tak vozíku, jsem vrtnul mikrodírky, kudy povedu vodiče. Zatím jen ukázkově. Spájím to až finálně.Byť ve skutečnosti takto žádné kabely asi nevedly a kostru vozidla jako jeden pól používat nechci, takhle to vypadá nejlíp a je to spolehlivé. Tyto vodiče pohyb vozíku nijak neovlivňují. Bylo ještě nutno upravit spřáhlo. Zajímavé, že to na sebe výškově nevidí. Ani nevím, zdali je to tak i ve skutečnosti. Ale na netu jsem na nějaké fotce reálného vozíku myslím takto zahnutou spřahovací tyč zahlédl. Inu co, stejně to nejde řešit jinak. Na tomto videjku lze orientačně odezřít, jaký odpor kladou sběrače jeho nápravám. https://www.youtube.com/watch?v=tgf9NZOUmq8&feature=youtu.be Působí to dojmem, že vozík je brzděn celkem dost. Je to však způsobeno jeho hmotností. Ty strunky nápravy moc neovlivňují. Závažím zatížený vozík na malé drcnutí přejede celou tuhle Tilligovu flexi kolej. A jak už jsem psal, zatěžovat vozík nechci, pokud to nebude nezbytné. Jemná delrinová kola převodu muvky by mohla zbytečně trpět, nebo se protočit na hřídelích. Muvka je totiž zpřevodována do pomala a značné síly. Tím by byl vozík i se sběrem proudu z kolejí hotov. Jízdní zkoušky prokázaly, že pomocný sběr naprosto vyloučil všechny potíže s přerušením napájení během jízdy. Čili výzkum s powerpackem patrně přenechám někomu jinému. Takže zbývají už jen poslední úpravy a barva a patina. O tom až zase příště.

Přívěsný vozík PVK

MUV-69 – další díly seriálu

Napsat komentář