7. – 9. listopadu 2014
Úvodem
Články o provozních setkáních modulových klubů by měly především přenášet atmosféru a referovat o celkovém dění. Jenže to by pak všechny články vyhlížely stejně a nejspíš by je nikdo nečetl. Zkusím se proto více zaměřit na konkrétní problematiku, aby tak i případný budoucí jezdič měl představu o tom, co to všechno obnáší. A v neposlední řadě budou tyto informace nejspíš zajímavé i pro zkušené kolegy z jiných klubů.
Předem slovo pro návštěvníky z Pozořic a laickou veřejnost
Železniční modelářství je již velmi dlouho značně populární, krásný a romantický koníček zahrnující velké množství jednotlivých oborů modelařiny. Konkrétně modulové setkání, kterého jste byli svědky, si krom stavby kolejiště, krajiny a mnohdy i vozidel navíc klade za cíl i modelovou simulaci provozu vlaků tak, jak jej provozuje skutečná železnice. Prakticky toho lze dosáhnout pouze na rozsáhlém kolejišti s mnoha stanicemi a dlouhými traťovými úseky. To je z pohledu jednotlivce nerealizovatelné, proto se setkáváme ve velkých prostorech každý se svou částí kolejiště. Primárně není náš klub orientován na pořádání výstav pro veřejnost, avšak rádi jsme vyhověli prosbě pronajímatele a část setkání vyhradili pro Vás, návštěvníky. Nicméně program jízd vlaků nebyl příliš uzpůsoben tak aby byl divácky atraktivní a víceméně se i v návštěvní době držel tzv. grafikonu vlakové dopravy, dle kterého jezdíme na setkáních.
Zde bych chtěl Vám návštěvníkům blíže osvětlit, co vše obnáší taková příprava, kolik stojí času a energie. Rád bych, abychom i my byli lépe pochopeni z Vaší strany, a mohli se v budoucnu opět setkat ve Vaší obci za lepších podmínek zohledňujících právě Vás návštěvníky, zejména ty nejmenší.
Náš obor modelářské činnosti patří pravděpodobně k časově nejnáročnějším koníčkům. Stavba jednotlivých úseků tratě nebo stanic se po volných chvílích počítá na roky. Vše je v našem případě zmenšené oproti skutečnosti sto dvacetkrát. Proto například usazování velmi drobných detailů, ať už kupovaných nebo vyráběných modelářem, je nesmírně náročné na přesnost i čas tomu věnovaný. Dále je zde velké množství starostí se samotnou přípravou setkání, kdy je třeba dlouho dopředu přesně vědět, jaké části tratě budou k dispozici, bezpečně zajistit jejich provozuschopnost a dopravu ve stanovený čas. V návaznosti na to je třeba sestavit jízdní řády a oběhy vozidel, což je v podstatě stejná a stejně časově náročná činnost jako na velké železnici, kde na tom pracují celé týmy zaměstnanců v běžné pracovní době. Toto vše nás však baví, je to naše vášeň a rádi se tím zabýváme ve svém volném čase, kterého je velmi málo a výhradně za své peníze. Zde bych zdůraznit, že bez ohledu na finanční náročnost tohoto koníčku si vždy veškeré modely a výdaje na podobná setkání financujeme z vlastních zdrojů.
Za zpřístupnění modelů veřejnosti nevybíráme žádné vstupné, jako neregistrovaný spolek kamarádů vlastně ani nemůžeme a nemáme to ani v plánu. Přesto děkujeme za dobrovolné příspěvky, které zůstaly v místě konání našeho setkání, protože jsme je všechny použili k zaplacení pronájmu sokolovny.
Chtěl bych Vám za náš spolek poděkovat za hojnou účast, ukázněnost a ohleduplnost k naší práci. Rádi Vás opět uvidíme na některé z budoucích výstav modelové železnice spolku Moduly Brno.
Nyní tedy setkání samotné, pro nás, co tomu rozumíme
Z pohledu organizačního
Tentokrát jsme se z potřeby úspor času rozhodli z větší početní části sejít v Pozořicích už v pátek večer a započít vybalení a sestavu moduliště a na druhý den pak dovybalit a sestavit zbytek účastníků, kteří přijeli až v sobotu ráno. Tímto jednoduchým manévrem se ušetřily dvě hodiny reálného času a setkání tak mělo pohodovější atmosféru. Pro ostatní kluby bych ještě doplnil, že v místě konání přespáváme přímo v hale mezi moduly. Je zde k dispozici kompletní sociální zázemí, tedy toalety, sprchy, vybavená kuchyně a hlavně stoly a židle pro použití v sále. Dalším bonusem je rozsáhlá parkovací oplocená plocha přímo před sokolovnou.
Stravu jsme již tradičně řešili z vlastních zdrojů a „centrálním“ gulášem, který opět připravil Petr tentokrát i v bezlepkové verzi kvůli dietetickým potřebám některých účastníků. Guláš byl výtečný a vůbec nevadí, že jsme ho jedli celý víkend. Je to efektivní komodita jak na přípravu, tak na rozdělení porcí. Není vůbec problém s tím, že někdo ho sní méně a někdo si přidá. Třeba s řízkama by to šlo hůř i vzhledem k nutné příloze a na špagety bychom asi moc lidí nenalákali. Tohle nám šetří čas, a pokud bude Petr chtít vařit i nadále, asi u této varianty stravy zůstaneme i v budoucnu.
Díky tomuto místu setkání nám odpadají starosti se zajišťováním ubytování, časové prodlevy způsobené troušením se do restaurací, ubytoven a zpět a celkově to samozřejmě vychází na jednotlivce levněji. Tyto informace uvádím pro srovnání pro kolegy z jiných klubů. Řekl bych s porovnáním s ostatními kluby bezkonkurenčně nejlevněji a na den tím ušetříme dobře i tři hodiny času.
Z pohledu kooperujícího
Vzhledem k prioritám našeho klubu šlo o výjimečné setkání, protože u nás hostovali přátelé z mladého klubu Moduly Olomouc. Kromě nemalého počtu zúčastněných sebou přivezli i několik velice dobře zpracovaných traťových modulů a zapojili se s námi do provozu i jako strojvedoucí. Olomoučtí kolegové mají jasnou myšlenku a plány do budoucna. Doporučuji všem, kteří uvažují zapojit se do modulářství stejně jako my, nebo oni, aby tak bez obav učinili. Shodli jsme se, že spolupráce s kamarády z olomouckého spolku je perspektivní a přínosná.
Z pohledu provozního
Na základě zkušeností získaných od kluků, kteří se účastnili Temofesztu v Budapešti, jsme změnili způsob přidělování jednotlivých vlaků. Místo celodenních řádů vydávaných na příděl podle pořadníků si tentokrát strojvůdci z hromádky sešitových řádů sami brali sešiťáky určené zhruba na čtyři až šest jízd. Potom je vrátili a mohli si vzít další, takže se dostalo na všechny. Každý vlak měl v průběhu dne tři strojvůdce.
Přestože Lubomírem pečlivě připravené sešitové jízdní řády obsahovaly i popis manipulace s vozy ve stanicích, vyskytl se občas problém s identifikací jednotlivých nákladních vozů. Proto zřejmě už napříště začneme realizovat systém vozových karet a nákladových listů. Nejdříve dopředu připravených a někdy později třeba i s možností objednávky nákladů výpravčími.
Jinak opět Lubomírem připravený grafikon, tentokrát zohledňující nové moduly olomouckých kolegů, umožnil zase malinko jiný a zajímavý provoz. Občas nejednomu výpravčímu tajně opepřil křižování vlaků složitější manipulací.
Z pohledu techniky
Začínáme pomalu realizovat některá naše technologická řešení a debatujeme o změnách. Máme v plánu postavit stavebnicovou konstrukci rámu na bázi rack 19″, jakožto platformu pro zařízení, která používáme k napájení a řízení kolejiště. Z důvodů snadnější přepravy, skladování a hlavně instalace se nám to jeví jako velmi efektivní řešení. Veškeré komponenty zatím přepravujeme zvlášť, rozpojené a zejména telefonní ústřednu v původním neforemném skříňovém obalu. Sestavením a trvalým pospojováním všech komponent do jednoho celku opět ušetříme čas a vyloučíme možné potíže, přičemž zůstane zachována variabilita a opravitelnost zařízení, které se tak stane provozně i bezpečnějším.
Vyzkoušeli jsme si vedení telefonu UTP kabelem, takže nyní už máme sběrnice i pro telefony a nemusíme tak ke každému vést samostatný kabel celým kolejištěm.
Stále uvažujeme nad jednoduchým a hlavně jednoúčelovým ovladačem pro strojvůdce. Ze všech uvažovaných řešení zatím vítězí varianta Fred, byť třeba s menšími úpravami. Uvidíme do budoucna.
Jinak myslím, že máme zvládnutou čistotu kolejiva, ale uvažujeme o výrobě čistící soupravy. Nevím, zdali nutně použít vysavač, protože moduly doma vysáváme běžným způsobem všichni. Ale určitě je dobré občas hlavy kolejnic přeleštit čistící gumou a odmastit lihem a to i v průběhu setkání. To by mohla zajišťovat některá z pravidelných Pn souprav, nebo vysloveně traťovka. Řešení to bude jistě šetrnější, než zásahy rukama. Dále byl ve výše zmíněné Budapešti k vidění speciální modul s druhou čistící kolejí. Jednoduše formou vedlejší koleje se dvěma výhybkami mohla souprava projet tímto místem a byla jí vyčištěna kola a okolky. Jak zařízení funguje přesně, bychom rádi představili, pokud se rozhodneme podobnou čističku realizovat. Zde bych ještě zmínil, že součástí přípravy na setkání je také vyčištění všech kontaktů sběračů na lokomotivách a vozech, protože kolejová čistička čistí pouze kola, dál se nedostane. Ale i tato místa jsou silně zanášena běžným provozem a je nutno je pravidelně čistit. Na setkání se to dělá obtížně.
Další novinkou použitou na tomto setkání byly závěsy kryjící prostor pod moduly. Jejich výrobu zajistila Jirkova žena. Závěsy se k modulům chytají na suchý zip k nohám a suchým zipem se i napojují mezi sebou, takže je úplně jedno, kam na modulu vyjde jejich délka. Lze říci, že bez závěsů layout vypadá neupraveně. Jirkovi a jeho ženě patří za tuto efektní úpravu velké uznání.
Mezi námi kámoši
Je samozřejmé, že při takové v podstatě sváteční události, jako je jezdící setkání, je i povznesená přátelská nálada. Jako klubový bavič jsem to tentokrát vzal pěkně od podlahy, vlastně ku podlaze. V sobotu, tedy vlastně už v neděli kolem třetí hodiny ranní, jsem ještě nikomu nedovolil ulehnout, protože Lubomírovo víno ještě nebylo zcela dopito. Zábava však probíhala ve vší počestnosti. Ovšem po ránu šly celkem rychle na odbyt jemně naložení utopenci, které připravil Jarek, a ke kávičce pak bylo možno zakousnout spoustu sladkých dobrot, o které se zasloužili různí „dodavatelé“. Zmínil bych jen ty, co jsem postřehl já, tedy tradičně Márovu ženu a její vynikající cukroví, kterým nechávám zásobovat i svou domácnost přes vánoční svátky (vřele doporučuji) a jednu z bábovek, kterou připravila Denisa z Olomoucké sekce. Michal se nám snažil naznačit něco o pohodlnosti nošení dámského spodního prádla, ale dále, než jak vidíte na fotce, jsme mu v prezentaci jeho myšlenky zajít nedovolili.
Zde na tomto místě musím splatit svůj dluh a předvést medvěda, po kterém jste tak intenzivně v čele s Denisou žadonili (je to interní fotka, které rozumí jen účastníci našich setkání).
Dále se za námi stavil velmi fundovaný Mlha od kolegů ze Slovácka a uznale pokýval nad zpracovanými detaily a poskytl několik cenných poznatků ohledně nákladního provozu, které hodláme využít. Po delší době nás opět navštívil ostravský modelář kuTTil, který vzal na nedělní výlet i svého mladšího bráchu a jeho kámoše. Pod tento nadpis chci ještě vměstnat pro nás nejdůležitější návštěvu setkání, dnes už můžu říct budoucího kolegu Mirka z Třebíčska, který se za námi opět vypravil nasát atmosféru a načerpat energii pro svoji činnost. Já osobně se na Mirka moc těším, protože má skvělé vláčkové plány.
Zajímavé odborné návštěvy
Tentokrát se na naše setkání přišel podívat i pan Hrubý, který vlastní dle mého názoru jedno z nejzdařilejších kolejišť TT v Česku a staví velmi pěkné modely vozidel. Jeho tvorbu lze shlédnout na stránkách M-model. Pan Hrubý sebou přivedl pár přátel a vše vypadá i na zajímavou modulářskou spolupráci. Dále prozradím, že se tohoto setkání měl účastnit i Milan Ferdián, na kterého jsme se moc těšili. Škoda že se to nepovedlo a my se tady v Brně budeme na Milana těšit na některém z budoucích setkání.
Slovem i obrazem
Většina z nás si posteskla, že pořizujeme málo efektních prezentačních snímků. I když máme zmapovány na našem layoutu ty „správné fotofleky“, buď chybí podmínky pro jejich pořízení, je málo kvalitní techniky a ještě méně těch, kteří umí fotit. Hlavně by to chtělo pozadí.
Pro tentokrát, a doufáme, že i pro příště, Lubomír přizval za účelem focení profesionála Radka Svobodu, který nám pořídil pár snímků tak, jak bychom si představovali, že by měly vypadat. Pár jeho snímků je s jeho dovolením roztroušeno zde v článku, zbytek pak na jeho webu.
Uvažujeme také o kamerovém vlaku a přenosu obrazu on-line projektorem na zeď. Já osobně bych se přimluvil i za instalaci pevných kamer na zajímavá místa a přenos z nich režírovaně nebo automaticky přenášel na zeď. Ono totiž kluci sedící celý den ve stanicích takové momenty kolikrát propásnou a to je škoda. Takhle by bylo možno krom své činnosti na setkání i sledovat nejzajímavější momenty provozu. A proto to přeci děláme, ne?
Pro příště
Víno přivezu já, přičemž nebudu trpět žádné úšklebky směřované k jeho kvalitě, jelikož bude kupované, a pokusím se připravit řízeně nezřízenou degustaci. Díky všem, co se na přípravě setkání podíleli, zejména šikovné Jirkově dceři, která to s námi vydržela a odvedla velký kus práce jak s rocomyší, tak s propiskou nad úkoly z matematiky (ano paní Vočadlová, Anetka se opravdu a dlouho učila) a budu se opět těšit na příští setkání plánovaná na příští rok, možná už konečně s Richardovými Ždánicemi.
PS: Ať to není jen na mně, tak s článkem mi pomáhal David. :-)
Mirek TT
Fotografie
Ohlasy a fotografie návštěvníků
Layout
Grafikon
Plakát na stránkách Pozořic
