Vylepšení celku
Po předběžném avizu na diskuzním fóru předkládám provozně skoro čtyřleté zkušenosti s dosavadními mechanickými táhly, a nově vás v tomto článku seznámím s úpravami, které jsem na základě provozních zkušeností následně na celém systému změnil.
Jsou to téměř čtyři roky, co jsem poprvé v ostrém provozu vyzkoušel mechaniku ručního přestavování výhybek pomocí plastových leteckých táhel. Prvotní myšlenka tkvěla v principu „koupitelnosti“ pokud možno všech komponent za dobrou cenu, aby si tento systém mohl sestavit i méně dílensky, prostorově a finančně vybavený modelář. To se celkem povedlo, pokud nepočítám dřevo a jeho nutnou přípravu, tak vše ostatní bylo zpracovatelné doma tzv. na kuchyňské lince a to za cenu cca 56,-Kč na jednu výměnu s tím, že šla ovládat ze dvou míst.
Tato skvělá a jednoduchá myšlenka měla svá úskalí. Táhlo bylo z páčky na hřídeli vedeno bovdenem přímo do přepínače.
To předznačovalo možné potíže při trasování bovdenů. Některý vyšel krátký, některý dlouhý, některý komplikovaně poohýbaný. To určovalo tuhost chodu přestavovače, který byl u každé výměny jiný.
Další věcí, která se mi na starém systému nelíbila, byl malý rozkyv otočného čudlíku, daný jednak délkou páčky na hřídeli, jednak délkou chodu přepínače pod výhybkou.
Původní rozkyv knoflíků před úpravou.
Následkem pak byla situace, kdy místy v časovém provozním presu nebylo možno pohmatem bezpečně zjistit polohu čudlíku a občas se stalo, že se čudlíkem zabralo do krajní polohy. Sice to nemělo následky, ale bylo to pro celodenní obsluhu prostě nepříjemné.
No a pak už byla dříve zmíněná potíž s první várkou bovdenů koupených tak nějak řekněme v nestandardním obchodě. Ty byly poměrně nekvalitní a časem jejich plast začal nezvykle žloutnout a praskat. 
Nejprve u jader, pak i obalů. V domnění, že vše vyřeším koupí nových jader, pro jistotu v originále i s ocelovou strunou uvnitř, jsem absolvoval ještě dvě setkání, ale pak začly praskat i obaly. Bylo rozhodnuto, systém potřebuje generálku. Ještě k tomu podotknu, že stejný systém ovládání má i Lubomír v Hevlíně a to zhruba stejnou dobu. Jenže jemu nepraskl ani nezežloutl zatím žádný bovden. A to je má instalovány vzhledem k charakteru profilu Hevlína mnohem komplikovaněji a jdou mu mimořádně ztuha.
Spolu se zcela novou várkou táhel tentokrát již od zavedeného prodejce jsem dokoupil ještě pár drobností navíc a systém přepracoval. Vytyčil jsem si dva cíle. Za prvé jsem chtěl zvýšit otoč knoflíků pro lepší pohmatovou definici jejich polohy, a za druhé jsem chtěl, aby všechny otoče měly stejný mechanický odpor.
Potom jsem si ještě jako podružný úkol vytyčil zlepšit celkově technickou úroveň celé instalace. Volba padla tedy i na nové přepínače. To se však ukázalo jako možný problém, protože jejich dřívější výrobce je přestal vyrábět a prodejce za ně neměl přesnou náhradu a prodává je s nízkou páčkou.
To však nevadilo, vyřešil to kolega nabídkou speciální koncovky pro letecká táhla. 
Ta se snadno zavrtala z vrchu do páčky přepínače. Koncovka je v páčce jednak zalepena a jednak zajištěna strunou k výměně, ta je provrtána skrz páčku přepínače a přímo i přes trn se závitem v koncovce, za který je koncovka v páčce vlepena. Koncovka tedy nemůže z páčky vypadnout, dokud je jí prostrčena struna. Koncovku lze alternativně nahradit komponentou z nápadu jiného kolegy.
Tím by byla příprava pro celou rekonstrukci hotova.
Hlavní změnou principu přenosu pohybu z hřídele a páčky na přepínač je vložení úhlové páky, na které je navíc zpřevodován moment síly. Inspirovat se můžete například zde.
Nové přepínače jdou oproti prvotním poněkud ztuha a také jsem vyloučil komplikace s trasováním bovdenů. Vše teď vede téměř přímočaře bez ohybů.
Nejprve jsem použil plastová táhla i mezi úhlovou pákou a přepínačem. Tam se mi ale vyskytly dva problémy. Větší síla získaná převodem dost namáhala bovden a ten se vychyloval. Bylo nutno ho téměř po celé délce provlékat kotvícími body. Druhá potíž nastala v plánovaném seřizování v koncovce na páčce přepínače. Táhlo se v koncovce jistí červíkem M2 imbus. Jenže jeho dotažením se plastové táhlo rozplácne a znemožní tak prvek jemného seřízení chodu, který předchozí systém neměl. Navíc byl chod každého přestavovače stále jiný, ikdyž se otoč čudlíku už zlepšila.
Bádal jsem, jak celou věc vyřešit. Řešení se našlo samo při úklidu harampádí na půdě. V bedně s cyklodíly jsem našel staré výpletové dráty. 
Mají vhodný průměr, nové dokonce i vhodnou povrchovou úpravu a hlavně mají koncovku přesně padnoucí do systému.
Háček na konci se zajišťovací ploškou přesně sedne do do předvrtaného otvoru v úhlové páce. Háček jsem mírně přiohnul, protože jeho originální ohyb není 90°. Dírku v úhlové páce jsem vrtnul 2mm vrtáčkem. Velkou výhodou tohoto táhla je možnost opakovaně seřizovat jeho polohu v koncovce na přepínači. Další výhodou je jeho solidní tuhost. Je to nějaký lepší matroš, než jen obyč železo. Ale zase se dá zkracovat uštípnutím v běžných kombinačkách, takže vysloveně ocel to taky není.
Výpletové dráty tím, že nejsou vedeny v žádném bovdenu ani fixním podpůrném bodu, nekladou vůbec žádný odpor.
Výsledkem je zcela lehký a téměř stejný chod všech přestavovačů, navíc s možností je kdykoliv jen pomocí malého imbusu případně doladit. A taky mám dojem, že asi neprasknou. K drátům jen doplním, že mají průměr 2mm a jsou většinou pozinkované. Na konci mají závit pro nop, kterým se šroubují do ráfku kola. Tento závit ale není klasický M2. Chci tím naznačit, že možná by se dal drát táhnout už od páky na hřídeli. Na jeho druhý konec by se pak po délkové úpravě a vyřezání závitu našroubovala ona plastová, nebo dokonce kovová vidlička a systém by tak vyloučil plastové bovdeny zcela. Ale to je jen úvaha, vyzkoušeno to nemám.
Na závěr bych měl ještě jeden prvek, který nešel řešit jinak. Jeden přepínač se nacházel přímo pod hřídelí s knoflíky. 
Původně jsem k přepínači pracně táhl bovden skoro kolem celého modulu, abych dokázal vytvořit trasu s přijatelným ohybem. Šlo to však pěkně ztuha.
Nyní je to na krátkou vzdálenost a dokonce nevyšlo místo ani pro plastové táhlo, stačilo spřáhnout dvě vidličky. 
Tento ovladač jde jako jediný nejlehčeji ze všech. Jeho provedení ale neposkytovalo žádné aretační vymezení. To jsem musel dodělat pomocí hliníkové destičky a závitových tyček.
Otoče knoflíků mají nyní mnohem větší úhel rozkyvu.
Ještě jsem zapomněl zmínit, že i přepínače jsem instaloval do nových hliníkových držáků, které umožňují seřízení polohy vůči výměně. To u původních plastových šlo sice též, ale mnohem obtížněji a na některých místech po dokončení už pak ne.
Seřízení polohy je možné po povolení dvou vrutů, kterými je držák připevněn k základové desce. Prostě se to při montáži jednou seřídí a dotáhne. Tím je to hotovo. Případná korekce je v budoucnu kdykoliv možná bez omezení.
Tím se mi podařilo i technicky a vzhledově „učesat“ celkovou instalaci táhel,……..
……..ikdyž dřevo je zespod už celkem opotřebené změnami. 
Tam to však vůbec nevadí. Všech mých dvanáct modulů si už prošlo výměnou držáků nohou a úpravou čel na speciální, více modelový univerzální profil PP, který v Brně používáme. Je to vývoj k lepšímu a jak se u nás modulářů říká, ten padesátej už bude echt :-)
Dřívější článek o mechanických výměnách najdete zde