Opět jsme se sešli v hojném počtu na provozním setkání klubu ModulyBrno, jehož termín konání byl domluven už někdy v září 2011. Setkání mělo být jen pro odbornou a zvanou veřejnost, což se nám až na malé výjimky podařilo. Účelem setkání bylo seznámit se se sestavováním většího layoutu, jeho zprovozněním a oživením, s rozvodem XpressNetu pro zásuvky řízení lokomotiv a rozvodem kabelu pro telefonní spojení. A v neposlední řadě si vyzkoušet jízdu dle nějakých pravidel.
Zde je k dispozici obrázek se schváleným layoutem.
Na to, že v červnu 2011, nějaké 4 měsíce po založení klubu, jsme měli pouhých 11 modulů, je nasnadě nás pochválit jakým tempem se rozrůstáme. 34 modulů…, z toho 20 traťových a 14 ryze staničních či skryťákových. A aby toho nebylo málo, tak do konce ledna chceme uzavřít pálení dalších 10 traťových modulů a 2 ryze staničních…, plus možná se do toho vleze i jeden skryťák. Stáváme se nejdynamičtěji rozvíjejícím se klubem co znám. Chcete být u toho také? V tom případě nás kontaktujte.
Dosti bylo propagandy, vrátíme se k setkání. Petr, co by zajišťovatel prostoru, nás po akademické desetiminutovce vpustil do sálu. Pak nastalo rychlé a organizované skládání layoutu. Všichni byli jakž takž seznámeni s tvarem a místem kde by měli být zrovna připojení, přesto jsme byli překvapeni velikostí layoutu a neustále jsme byli nucení stěhovat skryťák až do samého rohu. Ano prvně jsme měli možnost konfrontovat papírový layout s prostorovou náročností. Výborná zkušenost.
Po sestavení layoutu přišlo na řadu oživování. Propojení a zkušební jízda proběhla v naprostém pořádku, pokud opominu malou chybičku při sestavení skryťáku. Pak následoval rozvod sítě XpressNet pro řízení lokomotiv. Toho se chopil Martin Č. a David, neboť oni nám vysvětlili zásady rozvodu této sítě, se kterou pak nebyl vůbec žádný problém, a dokonce na to měli nějaký super přístroj na měření. Myslím osciloskop či co. No prostě jsme se seznamovali s rozvodem s tím, že krabičky byly zatím nouzové a vše bylo pouze testovací. Rozvod se osvědčil…
A jak jsme vůbec jezdili? No jednoduše každý doma máme Roco multimaus. Někdo i dvě. Ve skryťáku, co by výchozí bod, byla jedna multimaus jakožto centrála a slave byl rozveden po modulišti sítí XpressNet, kde se zapichovaly jednotlivé myši strojvedoucích. Vše naprosto spolehlivé a napájení zajišťovalo trafo 50VA. Současně bylo v provozu maximálně 6 lokomotiv a výpadky z důvodu přetížení nebyly zaznamenány. Do budoucna samozřejmě počítáme o samostatném napájení stanic vlastními boostery a případně i rozdělení traťového napájení na dva úseky.
A jak vlastně probíhal provoz na modulišti. Ze startu velice chaoticky …, ale pochopte nás, je to naše druhé společné ježdění a vlastně první takové velké. Měli jsme k dispozici tyto dopravny: SN Zaječí (skrytá smyčka), Velké Pavlovice, Bořetice, Mutěnice (průjezdné pouze po 1. staniční koleji) a jako poslední mimoprojektový Hevlín. Našim cílem je mít trať 255 ze Zaječí do Hodonína netknutou jakoukoliv jinou dopravnou. Na budoucí větve tratí 256 a 257 se budou moci připojit i mimoprojektové moduly, například Hevlín, či další co budou k dispozici.
Vrátím se tedy k provozu. Sestavili jsme nějaké ty nákladní a osobní vlaky a zkoušeli simulovat provoz. No do oběda to bylo, jak již jsem psal, chaotické. Po obědě se již stav trochu zlepšil a na zkušebním telefonu mezi Hevlínem a Bořeticemi byly znát i některá předpisová ustanovení vyplývající z provozu dle telefonického dorozumívání. Kluci ale slíbili, že se to naučí. V Hevlíně byl provoz zvládán na jedničku…, Bořetice, toho času povýšené z nákladiště na výhybnu, zachraňovaly situaci a neustále křižovaly, co se dalo. Michale zvládl si to také na jedničku.
V Pavlovicích byla nutná vícemužná obsluha, většinou výpravčí a dva výhybkáři, kteří usilovně pomáhali, co jim ruce stačily. Někteří by si i zasloužily nějakou tu odměnu od nejvyššího pana železničáře…, i ten vjezd na obsazenou bychom mu mohli prominout za ty zásluhy. Takže i Pavlovice nápor valící se ze SN Zaječí zvládali na jedničku. Dokonce jako jediní měli čas si hrát na přístavbu vozů na vlečku. Skryté nádraží fungovalo také výtečně a navíc ho strojvedoucí zvládli ovládat sami a z toho jsem měl jako tvůrce opravdu radost.
Provoz tak nějak plynul, každý si vše osahal a najednou byl čas balit. Smutné to zakončení příjemného dne. V 17:30 jsme začali balit a v 18:15 jsme už seděli v autech. Neskutečně rychlí byli někteří jedinci. Jen já, než jsem celý vozový park uložil do kufříku, jsem byl trochu pomalejší.
Co napsat závěrem? Snad jen to, ať nám to šlape tak jak doposud, a stanem se inspirací pro další modeláře popřípadě někoho zlomíme k našemu projektu. Celou akci považuji za velice zdařilou a těším se na další brzké shledání…, třeba v červnu?
Zde je k dispozici rozsáhlá galerie s popiskami, autorům fotek Davidovi alias maza a také Zdeňkovi alias Čaroděj děkujeme za nafocení většiny fotek.