Co se může skrývat pod tímto nadpisem, asi nemusím blíže vysvětlovat. Představím vám metodu zhotovování poměrně přesných otvorů v měkkých materiálech, jako je papír a plast. A dále se podíváme na vedlejší produkt, který při této technologii vzniká a sice kolečka. Metodu jsem si sám interně nazval „ražniči“.
Vše začalo už při stavbě železného mostu na mém prvním přímém modulu. Vyskytl se problém zhotovení spodního mostního plata, ve kterém je velká spousta obdélníkových otvorů s oblými rohy.
Tehdy byli paliči kartonu spíše v plenkách a zadávání zakázky pro jednu součástku osm krát dvacet centimetrů bylo v té době dosti nereálné. Jsem od přírody kůže líná a u ručních náročných prací mám problém replikovat nějaký úkon vícekrát ve stejné kvalitě. Hledal jsem proto nějaký fígl, kterým bych si práci usnadnil.
Po mnoha pokusech a bádání a spoustě nezdarů jsem nejprve myslel, že bude dostatečné použití vyrážečů. Prostě v oblých rozích otvorů bych vyrazil dírky a následně je po tečnách pospojoval řezy sklapelem.
Vyrážeče lze běžně zakoupit v obchodech s nářadím a nebývají ani moc drahé.
Mají ale jeden nešvar. Díky nutnosti vyražené kolečko nějak z nástroje dostat, mají otvor v těle stejného průměru v celé délce. Tím je dán zábrus břitu po obvodu. Ten se po vnějším obvodu rozšiřuje.
Poměrně přesné kolečko s tímhle sice vyrazíte a k tomu je ten nástroj i určen, ale otvor bude mít právě kvůli tvaru břitu omačkané okraje.
V kůži a gumě asi ne, ale na plasty a karton je to z pohledu zhotovování otvorů nepoužitelné. Další nevýhoda je omezený výběr průměrů. Pokud nepočítám nástroje k tomuto účelu vyráběné na míru, což není nijak složité, ale preciznost řezu po obvodu kolečka není buchví jaká. Jenže já nechtěl kolečka, ale díry, přesné, čisté, s volitelným průměrem. A pak jsem na to přišel.
Je to i stejná metoda, jakou nabízí modelářské vyrážečky , primárně určené k výrobě koleček pro znázornění nýtů v kitařině. Jenže vyrážečku já nemám a děr bylo potřeba nadělat hodně, nejlépe hned a neomezeně v ploše poměrně velkého archu. To vyrážečky neposkytují a navíc postrádají ucelené spektrum všech možných průměrů. Proto jsem vynašel způsob, jak vyrážečku jednoduše zhotovit z běžného domácího vybavení, s možností zhotovení děr jakéhokoliv průměru, a to i ve větších plochách.
V zásadě k tomu lze použít jakýkoliv vrtačkový stojan i s vrtačkou, nebo přímo stojanovku, která moc nekvedlá. Nějaký svěráček se též hodí. Je tam však nutnost jej pevně spojit se stojanem.
Pak je nutné mít ostrý přesně nabroušený vrták požadovaného průměru. Dál si připravíme kousek plochého kovu. Může být i hliník.Vrtákem do kovu nehybně upnutého do stojanu vyvrtáme otvor. Měl by být čistý a přesně vrtaný. Vrták pak vyndáme ze sklíčidla. K vyražení otvoru použijeme jeho opačný konec. Pokud má konec vrtáku po obvodu sražené hrany, musíme jej zarovnat na brusce.
Vrták potom upnem zpět do sklíčidla opačně, tedy břitem nahoru a zbroušenou ploskou dolů. Zkusíme hladký průchod vrtáku dírou. Vrtáním díry v kovu se po jeho okraji vytvořil mikroskopický otřep, který nám pomůže s krájením raženého materiálu. Vrták proto nesmí narazit do okraje otvoru.
Pokud jde vše hladce, můžeme začít děrovat. Vrtačku samozřejmě nezapínáme. Vrták se používá jako razidlo.
Při dobře vyvrtaném otvoru v kovu je vyražená dírka přesná s čistými okraji. Pak už stačí jen posouvat papír a propichovat.
Kromě toho lze touto metodou vyrážet dírky i na nepřístupných místech a to ve všech průměrech, ve kterých se dělají vrtáky.
Nemám vyzkoušeno, jaký minimální a jaký maximální průměr lze touto metodou vyrazit. A nezkoušel jsem takto vyrážet tenké kovy. Nemůžu za vás dělat vše, prostě bádejte také :-)
Nicméně druhotným produktem, který kitaři považují za primární, je vykrojené kolečko. I my ho můžeme použít všelijak. Pokud třeba děláte drátěný plot vedený na trubkových sloupcích, lze si takto jednoduše vytvořit stříšky pro trubky. A jistě se najde spousta jiných uplatnění vzniklých koleček, třeba i ty nýty.
Je však třeba mít na paměti, že nic není zadarmo. Metoda je to jednoduchá a dostupná, je však závislá na pečlivosti práce a přesnosti nářadí. Vrták musí být opravdu centrovaně nabroušený a vrtačka nesmí při vrtání otvoru házet. Pokud otvor v kovové matrici nebude přesný, nepovede se ani zhotovená dírka, ani vyražené kolečko.
Na fotce jsou kolečka o průměru 0,5 a 1 mm.
Je lepší je vyrážet z papíru o větší gramáži. Na kancelářský papír by bylo potřeba už opravdu velmi ostré matrice i razidla. Při vyrážení z plastu by deska neměla být moc tlustá. Navíc otvory v plastu budou mít na straně vstupu razidla do materiálu zaoblené okraje, s tím je nutno počítat. Pokud vám půjde jen o plastová kolečka, ty vycházejí líp.
Zkrátka je to námět na možnou technologii výroby. Pokud se vám povede zdokonalit, nebo znáte dokonce lepší způsob, ven s tím, nenechávejte si to pro sebe.
1 komentář
Pro informaci, podobný postup, pro děrování děr do plechu 0,3 mm (díry pro světla v návěstidle), byl uveřejněn v časopise Modell Eisenbahner už v roce 1980 (č.2, str.40).