Proxxon – frézovací set
Poslední, co popíšu v současnosti od této značky, je tento frézovací set. Není můj a pracoval jsem na něm jenom krátce. Popíšu zevrubně jeho možnosti a zkušenosti, které jsem při práci na něm získal. Mějte na paměti, že nejsem frézař. U frézování jsem však asistoval a přihlížel a to u různých strojů, menších, větších, ručních i číslicových automatech s řízenými pěti osami. Sice jsou to kategorie nesrovnatelné s tímto setem, myslím však, že princip frézování by měl být zachován u každého nářadí, který se takto nazývá. Zdali je i tohle opravdová frézka, posuďte sami.
Sestava je složená z frézovacího vřetene s napájecím zdrojem, sloupovým stojanem s nakláněním a mikroposuvem, křížovým stolem KT150 a upínky jakožto dokoupeným příslušenstvím.
Zdroj má na sobě držák kleštin, které jsou součástí dodávky a držák nářadí pro upínání nástrojů ve vřetenu. Na zdroji se též nachází ovladač regulace otáček.
Otáčky lze regulovat v tradičním rozsahu 5 – 20 tisíc za minutu (ohledně otáček viz komentáře pod článkem). Na vyobrazené tabulce lze získat informaci o tom, jaký maximální průměr nástroje smíte použít vzhledem k obráběnému materiálu.
Můj osobní názor je, že na onen Stahl, respektive i Aluminium, kterým se pyšní tato tabulka, je daný minimální počet otáček prostě přehnaný. Neříkám, že takto ubírat materiál z těchto kovů na tomto nářadí nelze, ale termín frézování mi přijde značně nadnesený. I právě proto, že to železo jsem na tom „frézoval“.
Vřeteno je vlastně jen samostatný elektromotor. Ikdyž dlužno dodat, opět velmi precizně vyvážený a má mimořádně klidný a tichý chod.
Co je mi ale u takto drahého strojku celkem proti srsti, je způsob aretace rotoru při výměně nástroje.
Prostě se skrze celý motor prostrčí kovová tyčka a tím se zablokuje rotor. Je to levné, účinné a máte obě ruce volné pro výměnu.
Nicméně prostrčená tyčka je celkem nenápadná a snadno se v motoru zapomene. Ani nechtějte vědět, jak umí motor po zapnutí nadávat, že jste tyčku zapomněli vyndat. A garantuju, že zapomenete. Minimálně jednou určitě.
O čem je nutno si nechat zdát, je rychlá reakce ochrany motoru, o které pouze předpokládám, že v napájecím zdroji je. Nevypne to a nezkoušel jsem, zdali ano a za jak dlouho. Jak už jsem psal, soustrojí mi neříká pane a nerad bych hradil škody.
K motoru se váže ještě zajímavá příhoda při jeho koupi. Tento je druhý, vyměněný. První byl vybalen z krabice a namontován s mírně házivou hřídelí. Za plných otáček nebylo nic poznat, ale při rozběhu a doběhu byla patrná nějaká desetinka házení. Podotýkám, že motor byl u prodejce vyňat coby poslední z vitríny. Prodejce nechtěl nejprve reklamaci uznat, ale nakonec povolil a motor vzal zpět a objednal nový. To by nebylo nic zajímavého, avšak při převzetí nového motoru v prodejně utrousili informaci, že první motor byl zaslán do servisu v Praze (nevím přesně kam) a podle jejich vyjádření motoru nic není. Inu desetinka sem, desetinka tam, u této značky jsem si již zvykl. A bude hůř, čtěte dále.
Asi nejhorším produktem, který mi doposud prošel od této značky rukama je křížový stůl KT150.
Naprosto neuvěřitelné je nejen zpracování, ale i některé technické detaily. Nevím, jestli je to dobou a konkurenčními tlaky. V porovnání s mým malým stolem, který je cca o pět let starší, je tohle hodně levná čína, jak by se zvyklo říkat ještě nedávno.
První co mě ranilo, a to doslova, byly neopracované hrany odlitku. Normálně to mělo z lití a frézování z výroby barvou zatřené ostré otřepy na hranách. Mějte prosím na paměti, že je to pouze hliníkový stůl za bezmála šest tisíc! Litinu v této velikosti koupíte jinde už od tří, a možná bude i přesnější, to ještě uvidíte.
Kolečka posuvu má tentokrát větší. Jedna otáčka jsou dva milimetry.
Kolečko se stupnicí se samozřejmě dá opět nastavit nezávisle na kole posuvu.
A teď to přijde. Posuvy mají vůli. Kolečkem posuvu lze otočit zlehka, než vjede do záběru. Ukázka vůle je na dvou následujících fotkách.
To mě zaujalo natolik, že jsem se, posilněn vědomím, že to není moje, pustil do rozborky. Obavy se naplnily.
Tohle je tedy z mého pohledu nářez. „Přesná technika“ nemá ložisko, ale jen hliníkový kroužek natěsno přitažený k přepážce sevřené mezi dvě podložky. Já vlastně ani nevím, zdali takto je to běžné, ale dokonale to zbortilo mé představy o značkovosti značek.
Na tomto místě jsem za ty peníze čekal víc, než jen červa na imbus.
Vlastně veškerou sílu, kterou je nutno vyvinout k tlaku upnutého obrobku do frézy, vykrývá kroužek zajištěný červíkem, a plastové kolečko posuvu, mezi které je sevřena hliníková přepážka. A odtud se odvíjí i celé reálné určení stolu – jen na měkké materiály.
Pro někoho možná dostatečné, já bych za tohle peníze nedal.
Šrouby posuvu prochází závitovými kostkami ze žlutého kovu. Zdali je to bronz či mosaz, to nevím, a též nedokážu s jistotou říct, zdali je vůle v „ložiscích“ koleček posuvu, nebo v těchto závitových kostkách, nebo všude.
Veškerý posuv je opět řešen rybinami, které lze vymezit z vůlí přítlačnými destičkami.
Na rozdíl od mého malého stolu ale tyto destičky už nejsou ze žlutého kovu. Za to však nesou z kluzné strany stopy po broušení.
Jejich seřizování se opět provádí řadou červíků s pojistnými maticemi.
Křídlovka uprostřed umožňuje posuv zabrzdit.
Součástí stolu bylo i příložné pravítko.
Je to odlitek, který lze na stůl umístit do předpřipravených otvorů podélně, kolmo a pod úhlem.
Nicméně pravítko má v dírkách vůle a pro přesný úhel, pokud jej požadujete, jej musíte zaměřit a dotáhnout.
K úhelníku byly k dispozici ještě ochranné lišty pro práci se dřevem, vyrobené z celkem jakostní překližky.
Z čeho jsem se ale opět málem vyvrátil, bylo nesvrtání úchytných děr. Prostě to na sebe nevidělo. (předesílám, že jsou to nafocená fakta)
Zkrátka, dodělej doma. Sice drobnost, ale za ty peníze mohli aspoň díry vyvrtat přesně.
Ale dost už, pojďme dál. Kupříkladu tahle sympatická sada upínek. Na rozdíl od menšího kolegy KT70 už v ceně stolu není. Je to ta větší sada z jejich nabídky, určená do „T“ drážek stolu KT150. Stojí přes tisíc korun.
Tady bych chtěl varovat, že pokud jste někdy v minulosti frézařili, budete jistě mít snahu obrobek dobře upnout. Nedělejte to. Ikdyž to upínky umožňují a tělnatý stůl k tomu vybízí, silným dotažením obrobku ke stolu se ten mírně prohne a ztuhne vám posuv. Skoro s tím nepůjde hýbat. Ono ani dost dobře není čím obrobek ze stolu shodit. Na to je to vřeteno slabé. Leda by si stůl koupil nějaký nešťastník k většímu a silnějšímu stroji.
Zbývá už jen stojan.
K němu toho moc nemám, pouze ho popíšu. Výtku mám snad jen k vůlím ve svislém vedení posuvu. Lze ho opět vymezit šroubky v rybinách, ale zde bohužel se vymezení vůle téměř na nulu rovná ztuhnutí posuvu. Ono to tak zase na škodu není. Pouze se nevrací páka rychloposuvu. Její pružina je při vymezených vůlích slabá na zvedání. Ale to neva. Rychloposuv se používá jen na vrtání.
Na frézování je zde mikroposuv. Ten se řadí malou páčkou, schovanou za posuvem.
Jinak lze posuv také zaaretovat. Všimněte si opět stupnice natáčení. Zase ty nálitky. Přesný úhel si opět musíte oměřit.
Dlužno však dodat, že proti mému malému vrtacímu stojánku se zde naklání i posuv a lze tedy vrtat i díry šikmo.
Na oměření hloubky posuvu je zde malá stupnice. Nevím, ty plechové packy s tupým ukazatelem. Lepší by bylo sklo s jemnou ryskou. Má ho dnes kdejaká Proma. Tohle mi připomíná moji praprvní stolní vrtačku s řemenovým převodem. Tam byla taky takhle řešená stupnice. Ale tu mám už dvacet let a tuším na ní bylo napsáno XiXin Zhejiang. To jen abyste měli pro srovnání.
Dokonce ani ta tuhost není buchví jaká. Zvětšoval jsem na tom otvor v běžném plocháči tl. 4mm. Pětka díra, kterou jsem chtěl na obě strany protáhnout, aby šlo s plocháčem pohybovat vůči šroubu. Krom toho, že to trvalo strašně dlouho, stálo hodně řezného oleje a odměřoval jsem na točítku posuvu přesný rozměr, jej to nedotáhlo. Normálně jsem musel přejet o tři desetiny na každou stranu, abych se na požadovaný rozměr dostal. To je důsledek malé tuhosti, nikoliv velkých vůlí. Vůli započítáte, když vjedete do záběru, ale když to nedořízne rozměr nastavený na posuvu, je to slabá konstrukce. Zbývajících šest otvorů, co jsem potřeboval protáhnout, jsem udělal pilníkem.
Jak už někdo psal na diskuzi, vůli lze do jisté míry eliminovat použitím digitálního odměřování polohy, které se montuje na posuvnou část stolu. Pak je jedno, jakou vůli má jeho šroub, protože odměřování snímá reálný pohyb obrobku. Ale slabost konstrukce nejde řešit nijak. Vlastně lze a dokonce snadno, nedělejte na tom tvrdé materiály.
No abych to nějak shrnul. Za ty peníze bych do toho já osobně nešel. Na odbrušování (frézování bych tomu teda neříkal) měkčích materiálů je to snad dobré. Moje představy o výrobě pojezdů z mosazi však nenaplnila ani tato sestava.
2 komentáře
V texte je, že sa dá regulovať až do 20 000 otačok za minútu. Mám sám túto zostavuy, no motor BFW40/E čo mám ja má reguláciu 900 – 6000 otáčok za minútu.
Ináč s ostatným musím len súhlasiť :-(
Roman
Nejsem si nyní jistý, jak to s těmi otáčkami bylo u této konkrétní popisované sestavy. Možná jsou otáčky dány typem napájecího zdroje, nežli samotným motorem. Nevím, nekupoval jsem ji. Bohužel to už nemohu ověřit, k sestavě už nemám přístup.
Nepíšu tyto články ani jako recenze, ani jako návody. Vyjadřuji tím pouze své názory, zkušenosti a poznatky. Pro přesnější údaje je dobré si vše ověřit v materiálech dostupných od výrobce. Každopádně velmi děkuji za komentář.