Proxxon – příslušenství
Vrtací bruska představená v prvním díle, a vlastně jakákoliv menší ruční vrtačka, je celkem nepraktická bez přídavných pomocníků. Některé z nich mám, tak vám je ukážu.
Pomocný držák
K vrtačce jsem si po týdnu používání, přesněji zlobení se s ní, pořídil ještě takovýto kloubový držák.
Jeho kulový čep umožňuje nastavení vrtačky v různé poloze.
Je ze dvou základních dílů. 
Svěrkou se dá přitáhnout ke stolu, nebo polici, nebo lze jeho základnu napevno připevnit k pracovní ploše přes otvory v základně a svěrku tak nepoužít.
Klika k dotažení vrtačky v držáku pochází z vrtacího stojanu, který je popsán níže. Původně zde byl imbus, ale klika je účelnější. Na vrtacím stojanu zase klika zavazela.
Na držáku mám připevněnu topenářskou úchytku, protože do ní odkládám rukojeť ohebného hřídele.
Ohebný hřídel
Samotný držák s vrtačkou je celkem k ničemu. Kupoval jsem ho hlavně kvůli fixaci strojku v součinnosti s ohebným hřídelem.
Ohebný hřídel je pozoruhodné, z produkce proxxonu řekl bych jedno z nezdařilejších zařízení, které si lze pořídit. A které bych rozhodně doporučil, byť ve spojení s vrtačkou jiných značek.
Katalogové hodnoty si snadno najdete na internetu. Já jsem koupil levnější verzi s upínací hlavou, protože kleštiny jsem měl v ceně vrtačky, a navíc jsem potřeboval upínat vrtáčky od průměru 0,3mm. To ty jejich kleštiny neumí.
Oba konce hřídele jsou uloženy v precizních ložiscích. Konec k vrtačce se nijak nefixuje. Jen se výstupní trn hřídele normálně upne do sklíčidla strojku.
Aretace hřídele pro manipulaci s upínací hlavičkou je jednoduše provedena otvorem skrz madlo a hřídelku.
Do něj se zastrčí nějaký předmět a je zaaretováno.
Hřídel se závitem je opatřen zahloubením pro kleštiny, takže záměna je kdykoliv možná. Totéž platí i pro vrtačku.
Držák hřídele padne velmi lehce do ruky. Hřídel nijak netahá a lze s tím provádět i velmi jemné práce, aniž by to nějak rušilo.
Dál bych k tomu řekl, že hřídel lze až neuvěřitelně ohýbat i za plných otáček a ještě se mi nestalo, že by měl hřídel tendenci se mi vysmeknout z ruky a nafackovat mi. Platí to ale jen pro vrtačky proxxon a jejich výkon. Jestli hřídel budete pohánět něčím silnějším, tato informace neplatí.
Já se přiznám i k tomuto. Pokud potřebuji něco vybrousit, upnu držák hřídele do svěráčku. Dá se to a svěráček lze i dost utáhnout. Samozřejmě ale ne tolik, že tělo držáku splácnete. Čelisti svěráčku navíc musí být užší, než vzdálenost ložisek na obou koncích. 
Bázlivější jedinci k tomuto samozřejmě použijí kloubový držák přímo s vrtačkou bez ohebného hřídele. Mě se jej ale nechce pořád sundavat z police. Celek mám totiž instalovaný tak, aby byl vždy po ruce, ale aby nezavazel na pracovní ploše.
Ještě doplním, že k tomu lze dokoupit nožní spínač, protože takhle mám celkem neporuce zapínání. Ale jako elektrikář přece nebudu kupovat něco, co si snadno vyrobím. Jen k tomu potřebuju dozrát a to ještě nenastalo :-)
Sestava „vrtačka – kloubový držák – ohebný hřídel“ je velmi užitečná a rozhodně bych ji od této značky nářadí doporučil.
Vrtací stojan
Někdy vyvstane potřeba vrtání kolmých děr. Ikdyž tu kolmost je nutno brát s rezervou. A nejen k vrtání, ale i lisování a vyrážení a na podobné práce, které možná popíšu v některém z příštích pokračování, je vhodný tento stojan. Z produkce proxxonu je to nejmenší a nejlevnější varianta a jako takovou ji musíte brát. Víc od toho nečekejte.
Ten křížový stůl je popsán níže, takže se teď věnujme stojanu, jehož součástí stůl samozřejmě není.
Jde o poměrně robustní a precizně vyhlížející konstrukci z hliníkové slitiny a oceli. 
Vrtací posuv držáku vrtačky je cca 5cm. Držák je ke sloupu fixován žlutým třmenem, ze kterého vyčnívá chromovaná klička.
Po stlačení páky to vypadá nějak takto.
Je patrná i funkce šroubu coby dorazu. Zde zhruba v půlce zdvihu držáku.
Celý držák lze po sloupu snadno posunovat v celé jeho výšce, otáčet, nebo ho celý sundat povolením právě té kličky.
Ukotvení ocelového sloupu je v hliníkové tuhé a broušené základně přesné a pevné.
Celý spodek pak vypadá takto.
Držák strojku je otočný na obě strany o 90°. Nicméně pro vrtání to není využitelná funkce. Slouží to k jiným pracem, některé zde popíšu.
Bohužel je to velmi slabé místo celého stojanu. Stupnice otoče je tvořena hrubými nálitky. O přesnosti takového nastavení nemůže být ani řeč.
Navíc je zde další závažná chyba. Tou je tuhost tohoto spoje. I malá síla na nástroj upnutý ve vrtačce způsobí vychýlení strojku v tomto místě.
Když k tomu přičtu ještě netuhý kovový prstenec na vrtačce, za který se vrtačka do stojanu ukotvuje, vzniká zde nežádoucí vůle pro velmi přesné práce. A to není vše. Další, ikdyž setinovou vůli lze zaznamenat v horní části posuvného držáku v otvoru pro sloup. 
Předesílám, že takto jsem to už koupil. Ale počítám, že v tomto místě se vůle bude dále zhoršovat, protože přeci jen je to hliník proti oceli a není nijak chráněn před nečistotami.
Když se tyhle vůle sečtou a na konstrukci vlastně znásobí, může to na styku obrobek/nástroj při záběru hodit i milimetrovou chybu, což je katastrofa.
Tady byla původně klička, kterou jsem přemístil na kulový držák a sem jsem dal imbus, který zde nezavazí. Jak zlobila klička, vám zde naznačuje imbus klíč.
Na základně stojanu je pak posuvné pravítko, které slouží k opoře vrtaného předmětu, nebo svěráčku. Pravítko je posuvné, z boku má nečíslovanou stupnici ze samolepky. V drážce jezdí po povolení šroubu a pohybuje se pouze kolmo. 
Inu kolmo, pokud to má být opravdu kolmé, musíte si to zajistit sami. I zde je velká vůle.
Ostatně jako všechno, co se na tom rozešteluje a následně se to dává do výchozí polohy. To uvidíte níže.
Křížový stůl
K vrtacímu stojanu jsem si pořídil křížový stůl. Zaujala mě na něm informace v jeho popisu: „pro souřadnicové vrtání a drobné frézování“. Shlédl jsem se v této možnosti, coby možný samovýrobce domácích pojezdů na vozidla. Chyba lávky. Vůle ve vrtacím stojanu a měkkosti ukotvení vrtačky v něm, která má navíc nepřiměřeně vysoké minimální otáčky, sny o frézování mosazných pojezdů rozmetala.
Dlužno dodat, že primárně bylo soustrojí koupeno k vrtání plošných spojů. Na to je to vynikající počin. Ale znovu opakuji, vrtačka je vhodná do max 2mm průměru díry. A od toho se odvíjí veškeré vlastnosti, kterými sestava disponuje.
Nicméně křížový stolek je to dost dobrý. Ale na rovinu. Je to hliníková konstrukce a nevydrží zátěž při frézování kovů. Je to spíš na malé obrušování a plasty. Ty se vám ale spolu s např hliníkem budou tavit, pokud k tomu použijete stroje proxxon. Na frézování prostě musí být malé otáčky dané převodem, ne regulací. To vysvětlím až v některém z příštích pokračování, protože mi rukama prošlo i větší frézovací zařízení, dokonce i od proxxonu.
Základní údaje si opět najděte v katalozích, sem to opisovat nebudu. Stolík je tvořen dvěma nebroušenými, zřejmě válcovanými hliníkovými profily. I tak je povrch stolu celkem rovný a hladký.
Horní příčně posuvná plocha má k dispozici posuvné potištěné hliníkové pravítko, aby se nemusel při souřadnicovém posuvu počítat počet otočení kolečkem.
Samozřejmostí je možnost najetí nástrojem nad obrobek do výchozí polohy a na stupnicích si vyznačit nulu. Černá stupnice je proti kolečku posuvu samostatně otočná a jejím otáčením si nepohnete s posuvem a přitom drží a při posuvu se nerozhodí.
Jedna otáčka kolečkem je jeden milimetr na posuvu. Stupnice je rozdělená po pěti setinách milimetru.
Zde musím říct, že posuvy jsou bez vůle. Jdou celkem ztuha, ale ne tak, aby to vadilo. K ložiskům jsem se nedostal, ale je zřejmé, že jsou provedena precizně na obou koncích.
Chtěl jsem omrknout závitové kostky, kterými prochází šrouby posuvu. Rozebírat to nebudu, ale zahlédnuto štěrbinou bych řekl, že mají silonové tělo s kovovou vložkou, což je pro tuto kategorii použití dostatečné. 
Krytí těla je provedeno dvoudílnými teleskopickými kryty z plastu. Ale nepleťte si krytování se stírátky z třecích rybinových ploch, ty zde nejsou. A vlastně ani moc nejsou potřeba. Spodní rybiny mají záporný úhel, takže na ně nic nepadá a horní jsou schované pod okrajem stolu.
Seřizování vůlí ve stolu je zde provedeno příložnými, patrně bronzovými destičkami, vloženými vždy do jedné z rybin a dotaženými červíky. Tím lze stůl kdykoliv rozebrat, vyčistit a seřídit. Posuvy nemají aretační brzdy proti svévolnému posuvu při větším tlaku nástroje na obrobek, ale to u tohoto stolu není potřeba. Není totiž určen ke klasickému obrábění kovů.
V základní sestavě stolu jsou i tyto malé upínky M6.
A je dobře, že jsou to jen M6, protože hliníkový stůl má své limity a silnější upínadla by desku prohla. I o tom vám někdy příště povyprávím z vlastní zkušenosti.
Upínky se používají takto.
Já mám pro rychlé uchycení obrobku takovýto šunt, který si s proxxonem nespojujte. Téma svěráčky a svěráky možná taky někdy proberem. Je to totiž též zajímavé téma.
A teď pár možností, k čemu jsem si myslel, že by to celé šlo použít. Ale nešlo kvůli chabé tuhosti, vůlím, a hlavně proto, že to k tomu už z výroby není určeno.
V prvé řadě jsem si myslel na pilu. Takhle si zakracovat různé profily dle potřeby, že bych to jakože jenom ubzumkl pouhým stlačením páky stojanu stejně, jako u velké kapovací pily.
Nelze. Jednak nejde upnout obrobek tak, aby si to nezavazelo. Jednak běžné malé pilové kotoučky nezvládnou kov a díky otáčkám taví plast. Upřímně jsem ještě nenalezl smysluplné využití těchto pilových kotoučků. I o tomto něco sepíšu, do důchodu daleko, takže času dost :-)
Dokonce jsem si představoval i pokosové řezání.
A co soustruh? Napadl vás soustruh? Jasně! Vrtačka vodorovně a souřadnicový stůl použít co by držák nože. Možná ano, ale na něčem pevnějším. Tahle sestava je na to moc měkká. 
A vybrousit trumpetu z drátu, nebo kýbl z evrgrýnu udělám v ohebné hřídeli upnuté ve svěráku, než se drbat s tímhle.
Nikdy nevěřte tomuto na následující fotce.
Vrtačka takto upnutá by se musela naklánět i s celým držákem na sloupu, aby stlačení páky posouvalo celek v ose vrtačky. Tohle je dobré pouze na frézování svislých drážek, respektive vodorovných šikmo hloubených drážek, protože posuvem po sloupu pojede nakloněná vrtačka pořád pouze kolmo dolů. Jenže na frézování je to měkké, takže tento obraz je u této sestavy vlastně na nic.
Kromě toho pokud chcete znovu vrtat kolmé díry, kolmost si musíte zajistit. Jak jsem psal výš. Z těch nálitků na stupnici kolmost nenastavíte.
Je to klasická strojařská práce s ručním nastavováním, které mají všechny jednodušší obráběcí stroje.
Abych to celé shrnul. Je to malá sestavička vhodná pro drobné občasné práce. Vyznačuje se zejména velmi vysokou pořizovací cenou, což asi slyšet nechcete. Mě se líbí v tom, že je skladná, nezavazí, je s ní jednoduchá práce a je vždy po ruce. Ano frézoval jsem s tím. Například střecha Muvky z plošáku. Tam jsem upnul plošák naplocho na stůl a z jeho dvou milimetrů tloušťky jsem jej frézou sjezdil na 0,5. Ale byly na něm vidět stopy po nástroji, jak jsem točil kolečkem posuvu. Bylo pak ještě nutno jej vyhladit tmelem a smirkem. Prostě to nemá tuhost a hladký vyfrézovaný obrobek s normovaně definovaným povrchem s tím nikdy nepořídíte.
Pokud jste si spojili u prodávaných strojů často uváděný pojem „Profesionální modelářské nářadí“ a z toho předpokládáte přesnost, tak si tyto pojmy ve své hlavě velmi rychle oddělte. Přesnost je především dána tuhostí konstrukce. Tedy nikdy žádný hliník v těle sestavy. To je nutno si uvědomit.
Dále neznamená vyšší cena vyšší kvalitu a už vůbec si nespojujte zavedenou značku a k tomu předpokládanou kvalitu. Dnes šla spousta jindy zvučných značek s kvalitou hodně dolů. Mám i něco např od Festool a hodně byste se divili, čeho jsou proslulí západoněmeční soudruzi schopni.
Značku proxxon a její nářadí i to mnou popisované je nutno si promítnout v čase. Věci, které tady popisuju, mám už dýl, většinou účetně odepsané aby bylo jasno, a stroje jsou už v důchodu. Pokud na základě mých článků poběžíte do kšeftu a nakoupíte hromadu krámů, které nefungují ani tak, jak píšu, nemohu sloužit. To je prostě dáno dobou.
Konkrétně Proxxon bych v dnešních měřítcích u kovoobráběcích strojů označil za lepší, nepřiměřeně drahou čínu. A mají i kousky, které bych nedoporučil vůbec. Tím vás nechci vehnat do náruče jiných značek nebo neznaček. Dle mého je proxxon primárně výrobce špičkových motorů a to nářadí mají jen jako prodejní kanál. Jejich motory se vyznačují odolností, zachovaným jmenovitým výkonem a mimořádně klidným chodem zcela bez vibrací. Pro modeláře je to vynikající značka, ale malá strojařina prostě není jejich obor. Ty ostatní drobné strojky pro modeláře, co od nich mám a představím jindy, bych si znovu určitě koupil, protože mimo jiné byly za dobrou cenu.