19. – 21. 6. 2015
Tentokráte jen zasvěcení a úzká skupina klubově blízkých znala přesné datum letošního jarního provozního setkání. Ale kdo chtěl, určitě měl možnost pozvání získat, protože je všeobecně známo, že jezdíme zpravidla v červnu a v listopadu. A pokud jsem v minulosti někomu pozvání slíbil a zapomněl na něj, tak se omlouvám. Příště se připomínejte. Naši hosté to tak dělají a není s tím problém.
Milan Ferdián
Začnu významným návštěvníkem, který nás po mnoha nezdařených pokusech poctil svojí přítomností jakožto čestný host. Milan nás požádal, zdali bychom jeho účast na setkání mohli předem alespoň z části utajit, tak i proto jsme nikde dopředu nic neavizovali. Tím pádem pro jeho podpis, společné selfie, či polibek budete muset zajet někdy jindy někam jinam. Nevím, zdali by Milan souhlasil, abych zde na něj pěl pochvalné ódy, kterých stejně netřeba, neboť všichni víme, jak velká osobnost vláčkařského světa to je. V tomto se tedy omezím a prozradím pouze, jaká s ním byla legrace.
S Milanem jsme pokecali hlavně o provozu na modulišti. Předal nám poznatky ze setkání jiných spolků a osvojil si naše metody, posazené vzhledem k jeho rozhledu spíše mezi mírně pokročilé. Po poněkud dramatickém začátku pátečního návozu do Pozořic jsme zahájili setkání velmi dlouhým čekáním na přípravu večeře v jedné z pozořických restaurací. To nás zdrželo a začali jsme vybalovat s téměř dvouhodinovým zpožděním. On totiž ten centrální klubovní guláš je počítán na sobotní oběd, večeři a nedělní oběd + malá rezerva pro případné podvyživené jedince. Proto večerní opožděná pátečně sobotní odborná debata skončila Milanovou hláškou: „hele kluci, a kdy vlastně chodíte spát?“ V tom jsme všichni koukli na hodinky a ona byla sobota čtvrt na tři ráno. Nicméně veškerou vinu nese jak jinak Milan a jeho fundovaný přednes, který jsme pozorně a mlčky hltali spolu s vínem, kterého se tentokrát sešlo požehnaně. Další suprovní hláška, kterou Milan vypustil, padla při jeho vyprávění o útrapách při moderování diskuzního fóra. Samozřejmě že jsme pomlouvali, a to bez výjimky všechny a všechno, probrali jsme exoty a jiné diskutující jedince a pak přišla řeč na schémata zveřejněná na fóru. A zde Milan zahlásil: „ty brďo, my jsme to museli smazat, bo by to někoho mohlo zabít“. Samozřejmě jsme všichni věděli o co šlo, ale Milan to podal tak výtečně, že jsem málem praskl smíchy nad tím, jakou vražednou sílu může mít obrázek na monitoru počítače. Sobota se nesla už ve slušnějším duchu a do spacáků jsme se skáceli již v jednu v noci díky tomu, že Milan nám vše vypil a tak bylo irelevantní zůstávat déle naživu.
Pozn.: Výše uvedený text byl mírně, ale opravdu jen velmi mírně, nadnesen pro lepší čtivost. Přesněji, Milan nám nevypil vše, zbyla jedna láhev vína a tu mu Lubomír přibalil na cestu. :-)
Poznatky z proběhlého setkání
Začnu výše zmíněnou poznámkou o opožděné večeři. Jelikož byl páteční večerní návoz realizován teprve podruhé, neznali jsme ještě všechna možná úskalí. Jde o to, že v ten pátek se hala pro nás uvolní vždy až ve večerních hodinách, proto je nutné dostavit se v nasyceném stavu. Později na večeři už není čas. My dojíždějící z větších a velkých dálek to řešíme srazem a jídlem ve Slunečnici před přejezdem do Pozořic. Tam nás tentokrát vypekli nečekanou zavíračkou, takže nás zůstalo sedm hladových na chodníku a trousili se další. Příště to budeme muset ošetřit lépe.
Další snahu o urychlení stavby layoutu zhatila opět nová, dříve nepoznaná zkušenost. V rámci vyladění logistiky byly převzaty den předem moduly i od majitelů, kteří se plánovali dostavit až následně v sobotu ráno. Jenže zde byl kámen úrazu. Pokud není znám přesně všechen inventář a nutná manipulace s propůjčenými moduly, vzniknou při stavbě zmatky. Pro příště bude nutno dodat ke všemu seznam, zevrubný popis manipulace a vše bude muset být popsané a hlavně podepsané. Zejména se jedná o přepravní čela a jejich správné umístění, podepsané nohy a zvýrazněné anomálie. Dále doporučuji všem, co mají doposud nemagnetické nohy ve svornících, aby k jejich utahování nepoužívali šrouby na imbus klíč, strašně to zdržuje. Pro zajímavost uvedu poměrové srovnání: Dva obloukové moduly s přepravními čely s nohama v imbus svornících sbalím za 1,3 násobek času nutného pro likvidaci mého soumodulí stanice a traťových modulů celkem ve dvanácti kusech, vše na magnetických nohách, ze stojícího a sešroubovaného stavu do přepravních beden. A to mi s těmi dvěma kolegovými oblouky ještě pomáhal Michal.
Další nedostatky se nám projevily na nevhodném trasování kabelového vedení . Tuto skutečnost bychom rádi řešili změnou zavěšení kabeláže na speciální držáky a nikoli provlékáním středovými oválnými otvory v modulech, o kterých si osobně myslím, že spějí k zániku. Také bude nutno zlepšit ochranu elektroinstalace při podlézání.
Nově jsme odzkoušeli novou centrální rozvodnou skříň, ve které jsou všechna zařízení předchystána a trvale pozapojována i s napájením a nutným jištěním a s telefonní ústřednou. Tento rozvaděč nám velmi usnadnil jednak oživení celého moduliště a jednak zkrátil realizační časy stavby a následně bourání.
Další věci, které jsem si všiml, co nám celkem haprovala, byla celková organizace postrádající vedoucího pracovníka setkání, jehož pokyny by bylo povinné uposlechnout. Jde o to, že jsme personálně poměrně vyvážení co do počtu stanic a počtu jedoucích vlaků. Nicméně výpadek jednotlivce způsobí, že si další vlak ze stohu sešitových jízdních řádů nikdo nepřevezme a vlak nevyjede. Byl to jen jeden aspekt z několika vypozorovaných mezer v naší disciplíně. Pro příště bych zavedl funkci hlavního vedoucího setkání, kterému by byli všichni bezvýhradně podřízeni. Sešitové jízdní řády by měl mít tento vedoucí u sebe a koordinovat jejich výdej, případně je přidělovat bezvýhradným rozkazem.
Jde o to, že se člensky trvale rozrůstáme a metody řízení deseti členů jsou zcela odlišné od způsobu řízení dvaceti členů, atd. Proto i na tyto změny se budeme muset naučit v budoucnu reagovat.
No, aby nezůstalo jen u sebekritiky, byť věcné a konstruktivní, vepíšu i svou zkušenost se službou ve stanici, ke které mne nabádali kolegové. Poseděl jsem nějaký čas v Luďkových Kloboukách a sem tam malinko se mi zahltilo kolejiště stanice a v tom přišla nabídka dalšího vlaku. Používal jsem fintu k získání potřebného času a zároveň k udržení jízdního řádu. Pokud přišla nabídka vlaku zrovna v nevhodnou chvíli, vlak jsem přijal se slovy, že bude čekat na návěstidle. Mezitím, než se přišoural, jsem většinou stíhal vyřešit mumraj ve stanici a ke zpoždění tak nedošlo. Sice je to blbůstka, kterou asi používají i zkušenější moduláři, nicméně z mého pohledu je to krůček k tomu, jak se nebát provozu a být na setkání konečně užitečný. Jen doplním, že je to závislé na existenci vjezdových modulů s patřičnou výtažnou délkou. Na to je třeba pamatovat při rozhodování o stavbě modulové stanice a následně záměru navštěvovat modulová setkání.
Novým prvkem, který jsme letos zkoušeli poprvé, byl laserový nivelační přístroj. Pro ty, kteří neznají všechna úskalí modulovky, uvedu, že podlahy ve starších halách nebývají zrovna rovné, ale moduliště je dobré pro bezprolémový provoz mít ve vodorovině. Toho se dosáhlo buďto tak, že po zevrubném sestavení layoutu se někde v polovině odměří od země přesná výška temene kolejnic od podlahy a pak se odsud všemi směry vše rovná vodováhou. Samonivelační laserový paprsek však dává výšku vždy ve všech místech přesně stejnou. My jsme použili typ s přijímačem paprsku, který zachycuje paprsek a na displeji přesně ukazuje, jak konkrétní modul přesně ustavit. Upřimně s tím byla mnohem rychlejší, přesnější a jednodušší práce. Našemu Márovi patří velký dík za zapůjčení laseru.
Pak se zde na doporučení kolegů zmíním ještě o jedné novince na naší trati a sice digitalizované MUVce, jejíž stavbu jste měli možnost sledovat v seriálu na pokračování zde na našem webu. Muvinka projela moduliště několikrát. Je to modelově pomalé vozítko a v provozu vypadá velmi efektně. Měl jsem značné obavy o malou hmotnost v součinnosti s použitými dvojkolími RP25. Po této zkušenosti budu postupně všechna vozidla na tato dvojkolí zcela bez obav přezbrojovat. Na výhybkách a nerovnostech nevypadl ani jeden vlečený/sunutý vozík. A ty jsou proti MUVce velmi lehké. Spolehlivost soupravičky byla opravdu pozoruhodná. Nicméně jsem se rozhodl, že tato konkrétní sestava skončí po prověření a údržbě na aukru ve své nynější digitalizované podobě a za utržené peníze nakoupím další stavebnice a MUVek postavím více. Mám dokonce namyšlenu variantu s kyvnými nápravami pro lepší sběr proudu samostatného vozidla a koketuju se zvukáčem v případě, že se podaří trochu ztišit stávající pohon.
Klubová psychologie vztahů
Pro toto poodhalení naší klubové intimity jsem se rozhodl na základě rozhovoru s Milanem, který mi nastínil poznatky ohledně vztahů, které vypozoroval jinde. Rád bych, abychom se na chvilku zastavili a každý z nás pohlédl na přínos ostatních kolegů. Domnívám se, že je to velmi dobrá terapie, která upevní přátelské vztahy a může být dobrým vodítkem i pro kolegy z jiných spolků.
Na každém setkání ať už jezdícím, workšopu, nebo kdekoliv jinde, přemýšlím nad svými jednotlivými kolegy a jejich práci a nadšení, a také obětech, které vynakládají pro společnou věc. Asi nebudu jmenovat všechny a už vůbec nebudu umět vyjmenovat všechno jejich úsilí, proto se na mne nezlobte a neberte to prosím tak, že bych chtěl někomu stranit.
Takže, zkoušeli jste si někdy uvědomit, co může dát práce například kreslení podkladů pro výřez modulů? Možná vám to přijde jednoduché, ale co když to děláte ve volném čase, doma, když po vás lezou děti, nebo dokonce na úkor spánku. Co tomuhle Luděk vlastně všechno obětuje? Kolik shánění, ústupků v zaměstnání, následné manipulace a dalších starostí má například Petr, který byť zatížen osobními starostmi opět připravil luxusní guláš? A Petrův táta Mirek (můj jmenovec) poskytne bez váhání nákladnou sbírku vozidel do provozu. Kolik úsilí stojí dohoukat všechny potřebné záležitosti, vyjednat podmínky v Pozořicích a další a další starosti našeho předsedu Tomáše? Proč Jirka nikdy nic nezapomene, všem se vším nezjištně pomůže a nikdy se neobjeví bez výtečné bůčkové pomazánky? Jak to, že je Zdeněk bydlící až v Dolnom Kubíne všude první, neváhá se vláčet s obrovskou krosnou plnou důležitých věcí pro nás na takovou vzdálenost. Kolik práce asi stojí profesně velmi vytíženého Lubomíra nejen sestavit grafikon, ale i sešitové jízdní řády? A to vše naservíruje nám ostatním rovnou pod nos v podobě vzorně přichystaných výtisků. Jak moc makají David a MartinČ na elektrice, abysme si mohli v klidu zajezdit? Proč se Michal bez pobízení chopí úplně všeho, co je třeba udělat, ohřeje a servíruje guláš vždy, když vidí, že šilháme hlady. A proč Zbyněk ani nemukne a umyje nádobí. Proč je Mára tak tajemný a přitom se vždy vytasí s nějakým řešením a jakékoliv finanční zisky bez váhání deleguje klubu. Proč se Richard, bodrák s velkým srdcem neváhá rozdat a MartinF bez nároku na cokoli sestaví software pro evidenci vozidel, který bez řečí na základě kritiky dále ladí?
Od každého z nich je to jen miliontina toho, co pro klub ve skutečnosti dělají a omlouvám se těm, které jsem zapomněl zmínit. Přitom nikdo z nich ani nepípne, nestěžuje si. Je třeba si uvědomit, jak asi musí bolet Lubomíra, který se s tvorbou provozu páře kdovíjak dlouho a kupříkladu já se tak vehementně provozu vyhýbám, abych svou neschopností nekazil hru.
Ano, respekt a úcta k práci druhého jsou základními pilíři vztahů alespoň v našem klubu. Nelze jen přijet, rozbalit si svoje věci a užívat si. Celek může existovat jen v případě, že každý dává víc než bere. V opačném případě životadárný pramen klubu beznadějně vyschne.
Snad na základě tohoto povzdechu pochopíte, proč jsme víceméně uzavřený klub, liberární, a přitom poměrně disciplinovaný. Navzdory tomu se náš růst v průměru ustálil na dvou nových členech ročně a nárůst počtu modulů je samozřejmě nepoměrně vyšší.
Novinky modulové a personální
Žhavou a netrpělivě očekávanou novinku přivezl Richard, a sice stanici Ždánice. Richard stanici pojal v základu velmi dobře na celkové šířce 60cm. Tím získá hloubku pro velmi dobré zpracování perspektivy celé scény. Ovládání výměn řešil mechanicky již známými točítky. Tentokrát ale vynechal letecká táhla a zcela je nahradil cyklistickými výpletovými dráty. Tím vyloučil jakoukoliv poruchu na tomto systému. Sestava Ždánic byla prozatím vyvedena ve dřevě s krytými vodorovnými plochami bránícími pádu vozidel. Odzkoušením v provozu se odhalili a následně odstranili drobné nedostatky a stanice tak může pokračovat ve výstavbě. Stanice je stejně jako v reálu řešena jako průjezdná, lze pomocí ní tedy suplovat případný výpadek jiného dopravního uzlu. Nicméně díky zatimní neexistenci stanice Uhřice je ve Ždánicích poměrně slabý provoz, což je dle mého názoru vzhledem k jejím možnostem celkem škoda. Lze však předpokládat, že grafikon byl momentálně takto nastaven záměrně vzhledem k první ostré zkoušce v provozu.
Další novinkou bylo soumodulí dvou oblouků našeho kolegy Romana, který je ve stadiu aspirace na člena. Roman stavbu zvládl na výbornou a toto setkání pro něj bylo první, takže se se měl možnost seznámit s ostrým provozem a zjistil, jaké to je jít pozdě spát a brzy vstávat.
Dalším návštěvníkem/sympatizantem, který s námi strávil celý víkend byl Honza, který od nás má už několik modulů a uvažuje o členství.
Aspirant Mirek, kterého tentokrát doslovně odvelely služební povinnosti, nás nechal po Jirkovi pozdravovat, nicméně je s ním v našem spolku nadále počítáno a doufáme, že si s námi v budoucnu zajezdí.
Vize a s tím spojené výzvy
Jak jistě víte, nebo nevíte, ale teď se to dovíte, chystáme se v rámci klubu stavět společnými silami stanici Čejč a tato myšlenka se pomalu přibližuje k realizaci. Proto hledáme všechny možné dostupné podklady a fotografie. Na tomto místě musím velmi poděkovat Milanovi Ferdiánovi za jeho nezištnou pomoc při realizaci tohoto projektu.
Co se Čejče týče, poodhalím, že jakožto společný klubový projekt je financován výhradně z dobrovolných příspěvků jednotlivých členů, a to v takové míře, že není nutno pořádat výstavy pro veřejnost s výběrem vstupného, nebo organizovat sběr druhotných surovin a podobné akce. Volba kolejiva padla na Filigran, pohon výměn bude řešen vlastními motorickými přestavníky a stavění vlakových cest bude závislé na zabezpečení a signalizaci. V současnosti se zpracovává projektová dokumentace a shromažďují se vizuální dobové podklady a informace.
Finální realizace bude společnými silami přičemž celkové soumodulí bude rozděleno mezi jednotlivé členy dle jejich možností kvůli dopravě a skladování.
Tradiční závěr
Za mě osobně toto setkání odhalilo několik snadno řešitelných chyb a posunulo nás o další krok kupředu. Díky němu budou všechna budoucí setkání mnohem snazší a lepší.
A co vy? Chtěli byste s námi tvořit klubový projekt a můžete nabídnout hromadu pozitivní energie? Přijďte, nekoušeme, námětů včetně podkladů máme ještě pořád velké spousty.
Fotografie
Layout
Grafikon
