Provozování klubu více stavitelů železnice vyžaduje především ustanovit si pravidla, jak dané části železnice spojovat, aby kolej na jednom kousku navazovala na další cizí díl. K tomu je třeba stanovit výšku koleje a vůči ní přesné umístění spojovacích otvorů pro šrouby. To zajistí jednotná deska na každém zapojitélném konci s kolejí, tzv. normované čelo modulu. Druhou, tentokrát estetickou potřebou, je stanovit tvar nebo tvary terénu, aby sousední moduly navazovaly nejen kolejí, ale i terénem krajiny v jejím okolí.
Trocha historie
V začátcích našeho klubu jsme přijali v České republice a na Slovensku používaná čela klubu Zababov, tzv. brněnský profil. Raději budeme spojitelní s kolegy z jiných klubů, než vyvíjet něco vlastního nebo používat zahraniční normu Fremo.
I my máme podle normy Zababova stejnou polohu kolejí vůči spojovacím dírám na čelech pro všechny tvary krajiny.
Zababov používá (2015) především čela tvaru RR, tedy rovina-kolej-rovina. Tento tvar vychází z tvorby modulu budovaného jako jednoduchá krabice s kolejí na povrchu, doplněné o odvodňovací kanál vydlabaný do rovného terénu. Druhou preferovanou možností je čelo NZ a jeho zrcadlový opak ZN, tedy zářez-kolej-násep. Kolej tak vlastně vede bokem po svahu, který je obvykle orientován tak, aby se krajina k divákům svažovala a ti měli co nejlepší pohledový zážitek. Další možností je kombinovat dané tvary terénů: RZ, ZZ, ZR, RN, NN, NR.
Možností je to věru hodně. Když si ale každý postaví modul s jiným čelem, tak nepůjde všechny moduly plynule navázat stejným čelem a jak to bude v celku vypadat? Proto se často doporučuje dělat především první tři tvary, ze kterých je jednodušší poskládat plynulý terén. Pokud se stavitel jinému čelu nevyhne, obvykle udělá další modul tak, aby spojením neobvyklými čely k sobě měly na koncích jeden ze tří preferovaných tvarů.
Vznik čela PP
V našem klubu budujeme krajinu modulů především dle reálné předlohy. Ze začátku jsme si vystačili s danými čely Zababov, ale jak šel čas, zvyšoval se počet členů, jejich odborné znalosti a požadavky na modelovost dle originálu, začalo být zřejmé, že si se stávajícími čely nevystačíme. Odborník přes železniční stavby nám vypracoval porovnání stávajících čel s normami pro tvar terénu v okolí skutečné železniční tratě a čela dopadla dost bídně – takhle se ve skutečnosti tratě nestaví.
Námi budované tratě vedou převážně rovinou, ale prakticky všude je trať zbudovaná na malém náspu. Pro nás ideální tvar je někde mezi čely RR (rovina) a NN (vysoký násep). Po zralé úvaze jsme použili čelo PP – pláň.
Tvar PP čela vyhovuje jak normám skutečné železnice, tak i nám při ztvárňování tratí nejen na Jižní Moravě. Navíc to nevypadá pohledově až tak špatně, pokud by se mělo nouzově spojit s cizím čelem RR, kterému se PP čelo svými proporcemi blíží nejvíce.
Plány s čelem PP
Zdá se vám, že jsme jen vyrobili další čelo? Že bude zbytečně víc kombinací k sestavení kolejiště? My to vidíme trochu jinak.
Především tvar P kombinujeme prakticky jen s dalším P, takže kombinace s jinými tvary na jednom čele nehrozí. Tvar PP nyní v klubu preferujeme, stavíme ho nově téměř všude. Sestavit kolejiště z modulů, které všechny končí stejným stranově symetrickým čelem, je pak o dost jednodušší.
Jenže ne celá trať vždy vede po pláni, že? A zde přichází ke slovu hlavní myšlenka naší filozofie – stavět dle reálu nejen stanice, ale i větší výseky krajiny. A to tak, že část krajiny může ležet nejen na jednom 80cm dílku, ale klidně i na několika segmentech, které budou tvořit jeden modul ukončený čely PP. Vnitřní rozhraní mezi segmenty budou tvořena čely vytvořenými přesně podle originálního zvlnění krajiny, tedy nenormovaným tvarem. Toto soumodulí se bude obvykle používat jako celek. (Zachová se však nouzová možnost zapojit segmenty samostatně za cenu nesouladu krajinné návaznosti díky tomu, že i nenormovaná čela budou mít normovanou pozici koleje vůči spojovacím dírám.)
Zavedením čela PP jsme si oproti původnímu systému ušetřili velké množství starostí nejen při návrhu layoutu, ale i při případných tvarových korekcí během samotné stavby moduliště. Zároveň se zjednodušila a urychlila stavba layoutu zaváděním ucelených soumodulí v kombinaci s jednotlivými traťovými moduly. V naší modelové velikosti jde o hodně velkou výhodu.
Dvoukolejné čelo PP2
Každé správné čelo má mít i dvoukolejnou variantu. Nejinak je tomu i u čela PP. Umístění kolejí vůči spojovacím dírám i osová vzdálenost dvoukolejky 34 mm vychází z norem Zababova. Dvoukolejné čelo PP2 vznikne rozšířením čela PP uprostřed o 34 mm, takže celková šíře činí 434 mm.
Dvoukolejné čelo PP2 umožňuje nouzové spojení s jednokolejným čelem k libovolné koleji, čemuž jsou uzpůsobeny zdvojené spojovací díry, kvůli kterým je i mírně zmenšen oválný otvor uprostřed. Vnější spojovací díry v čele PP2 odpovídají vnitřním spojovacím dírám čela Zababov P2P, jsou tedy vzájemně propojitelná.
Osová vzdálenost 34 mm pochází z normy NEM 112 a odpovídá rovné volné trati a obloukům od poloměru 800 mm, menší poloměry nelze na dvoukolejných modulech použít. (Neplést prosím s osovou vzdáleností 43 mm u továrního kusového kolejiva Tillig a Hornby, pro oblouky od poloměru 267 mm.) Staniční koleje mají jiné osové vzdálenosti.
Pro všímavé čtenáře
Pokud znáte TT čela Zababov, možná jste si na našich čelech všimli dvou odlišností:
- Čela jsou doplněna o snížení náspu po stranách. Představuje drážní stezku.
- V čelech jsou po stranách navíc malé díry. Tyto slouží k centrování čel a mohou být v případě neměnného celku doplněny o středící čepy urychlující sestavení. (Výškově jsou v ose spojovacích děr, vodorovně 40 mm od krajů 400 mm širokého čela.)
V článku jsou zmíněna i nenormovaná čela dle přesného reliéfu krajiny. Může jít o prosté dotvarování terénu nad klasické normované čelo nebo zakázková výroba vycházející obvykle z čela PP. V nádražích často používáme staniční čelo SS, což je rovina RR bez kanálu.
Běžně neužívané kombinace tvarů čel
Tvary čel ke stažení
Pokud vám logo našeho klubu nápadně připomíná čelo PP, pak se nejedná o náhodu. :)