Na toto téma bylo napsáno i odkázáno už mnoho. Otázku uložení železničních modelů si jednou položíme všichni a většina z nás to chce řešit. Jenže jak? Třeba jako já.
Na počátku mého řešení jsem sledoval ostatní. Jak to mají vymyšlené, jak nakupují vitríny z Lidlu, jak je pak dotěsňují proti prachu, nebo jak využívají různé přestavby nábytku atd. Přitom se mi postupem času začaly formovat v hlavě vlastnosti úložiště. Věděl jsem, že vitrína musí být prachotěsná, že by měla modely také chránit před vlhkem, neměla by v ní moc kolísat teplota a nemělo by na ni pražit slunce, protože jsem u ní chtěl prosklená dvířka. Na druhé straně jsem zase netrval na nijak extra pohledném designu, protože ji budu mít na zdi v dílně, nebo vláčkárně. Také nelpím na jejím vnitřním osvětlení. Kochání se modely předpokládám zejména při jízdách po kolejišti, přesněji modulišti, však víte. Vitrína tedy musí v tomto smyslu sloužit spíše pro přehled, nežli pro dekoraci.
Sám jsem často uvažoval o nějakém kusu nábytku a procházel nabídky na netu, ale nic mi jaksi nevyhovovalo. Nakonec mi pomohla má profese elektrikáře a zkušenosti z průmyslových instalací. Jednoduše jsem v jednom velkoobchodu natrefil na nástěnný rozvaděč s prosklenými dvířky za výprodejní cenu. A bylo hotovo. Tedy skoro.
Je to standardní prosklená rozvaděčová skříň o rozměrech 60x80x15cm s hermeticky uzavíratelnými dvířky. Rozvaděč měl přesně všechny vlastnosti, které jsem požadoval, respektive šel jimi snadno dovybavit, uvidíte dále.
Má jen tři nevýhody, o kterých si myslím, že tohle řešení nebude masově využito. První a hlavní je samozřejmě cena. Když zagooglíte, vyjede vám spousta výrobců a provedení. Tahle stála původně 6.500,-bDPH. Slevnili ji jako výprodejovou na neuvěřitelných 1.500,- včDPH jen proto, že má již dlouho nepoužívaný průmyslový odstín RAL7032, a proto ji nikdo nechtěl. Druhá vada na kráse pro někoho může být široký lem okolo skla. Některé modely na poličkách uvnitř prostě budou schované za plechovým okrajem dvířek. No a třetí vada na kráse může pro někoho být hmotnost. Já jsem ji po vestavbě vnitřních zařízení vytáhl skoro k deseti kilogramům. Ale mě to neva. Visí mi na masivní nosné zdi na silných kotvách. Možná čtvrtá nevýhoda by mohla být skutečnost, že tohle bych si osobně do obýváku nedal v jakékoliv barvě ani zadarmo, ale v technických prostorách je to luxus.
A teď k té technice. Jak už jsem psal, skříň je hermeticky uzavíratelná, tedy vlhkost ani prach v běžných podmínkách by neměly mít šanci. Samozřejmě nepočítám průnik při otevření dvířek. S prachem to tak dramatické není, i když ji mám v dílně. Je to čistčí dílna na malé práce. Ale sem tam mi kolísá vzdušná vlhkost a ta by mohla na sběračích lokomotiv zlobit.
Řešení jsem našel v toaletní míse našeho kocoura. Používáme už dlouho silikagelové stelivo, které nekompromisně vytáhne a spolyká veškerou vlhkost ze všeho, co tam ten neřád nadělá. Mám je použito i v sání ledničkového kompresoru, tudíž nemusím řešit kondenzát při stříkání modelů a údržbě kompresoru.
Jenže jak stelivo uložit v bedýnce, aby to aspoň trochu vypadalo. Měl jsem štěstí a potkal jsem pohozené hliníkové děrované plechy pocházející ze starých podhledů. Po menší úpravě skvěle pasovaly do skříně. Pod nimi by mohl být silikagel nasypán a nerušil by při koukání do rozvaděče :-)
Ty plechy jsem tam dal také proto, že překližková deska s drážkami pro skla nemohla být velká kvůli světlosti dveřního otvoru až k vnitřním stěnám rozvaděče a ono by to nevypadalo hezky. Tak jsem desku po okrajích oplechoval a hned to vypadá líp. A hlavně dutinu mezi plechem a stěnou rozvaděče můžu naplnit silikagelem. Ten dám jen pod horní plech, protože skříň je z vrchu i zespodu opatřena technickými víky těsněnými pěnovou hmotou. Tudy lze použitý silikagel odsát vysavačem a nasypat nový, aniž bych musel bednu celou rozebírat. Nicméně to nebude nutné, jeho absorpční kapacita je tak vysoká, že jedna náplň by měla vystačit na jeden modelářský život.
Drážky do překližky jsem dělal kotoučovkou. Její tvrdokovové destičky jsou široké přesně 3 milimetry a tedy do nich pěkně natěsno pasuje sklo této tloušťky. Jen bych doporučil zadat výrobu truhláři. Pokud není kotoučovka seřízená přesně v pravém úhlu, police budou zešikma a vozy mohou ujíždět. Dále se může překližka z nařezané strany prohnout, proto je lepší nadělat mezidrážky i z druhé strany, která nebude vidět. Sklo jsem po několika pokusech raději zadal sklenáři. Pěkně jej ohranil a pokud máte přeci jen strach z ujíždění vagonů po policích, můžete ho požádat o zábrus při okraji každé police.
Vnitřní plechy i překližku jsem stříknul již současným průmyslovým odstínem RAL7035, který se dnes běžně používá na stroje a zařízení. Je to vhodná barva jako pozadí pro vystavené modýlky a dá se běžně sehnat ve spreji. Pak jsem nasoukal do drážek skleněné police. Jen při jejich rozmístění jsem měl víc přemýšlet. Nejde ani tak o jejich počet a z toho vyplývající rozteč, kde je ještě pohodlné a bezpečné brát modýlky z polic. Jde hlavně o polohu zámku dveří. Ten trochu zasáhl do jedné police, tak jsem ji musel okousat. Plánováním polohy polic to jde dost dobře eliminovat, tak si na to dejte případně pozor.
No, pokud by se mezi vámi našel někdo, kdo by mně v tomto chtěl následovat, tak při hloubce skříně 15cm jsem skla nechal řezat v šířce 11cm. Drážky do překližky jsem udělal hluboké 10mm a dno drážky vychází od zadní stěny bedny cca 15mm. Píšu to proto, že táhla zavírání dveří v této konfiguraci nezasahují do skleněných polic. Dveře jsou zavírány tříbodově. Pro jejich packy jsem ale musel udělat díry do plechů.
Hloubka jedné police umožní v TT dát za sebe 4 vozidla, tedy každá police pojme 4 řady vozidel. Ale asi to nebude moc praktické při jejich vyndávání. No, já nejsem sběratel a moc jich za svůj život vlastnit nemíním. Spíše je budu stavět, takže si spočtěte, za jak dlouho se postaví model vozidla ze stavebnice krát kapacita skříně a vyjde, že do konce života mám co dělat, abych skříň zaplnil.
Rozvaděče lze koupit v různých formátech a hloubkách a také dvoudveřové. Ale co si budem povídat, je to hlavně o ceně a z obýváku vás s tím doma asi vyženou. Rozvaděč by šel samozřejmě i přestříkat, nebo použít samolepící folii s interierovým dekorem, pokud se vám řešení zalíbí a modelaříte v ložnici.
Myslím, že je to dobrá volba až na tu cenu. Třeba budete mít štěstí a někde v prodejně na nějaký výprodej kápnete. V tom případě nákup určitě doporučuju, protože tento půmyslový „nábytek“ poskytuje modelům nejlepší možnou ochranu v rámci rozumné dostupnosti.