Služební vůz Ds Daa-k zvaný též hytlák, díl II.

V pokračování seriálu o stavbě služebního vozu se podíváme na možné úpravy a vylepšení skříně, konkrétně na techniku provedení úprav.

Po sestavení skříně zpravidla následuje nasazení a přilepení střechy. Zde je jedno úskalí. Střecha je nad koncem vozu, kde není plošina, trošičku delší. Čelo střechy je zde nutno krapet zbrousit.

Ve skutečnosti při bočním pohledu střecha zadní stěnu vozu krapet přesahuje, ale to je způsobeno plechovým okrajem. Čelo střechy se stěnou musí lícovat.

Lícovat také musí čelo pod přístřeškem se stěnou s dveřmi, proto nelze střechu posunout a musí se na zadní čele odbrousit.

Ve střeše je též horní prolis výhledového okna, který její posun na jednu nebo druhou stranu rovněž vylučuje.

Minule jsem se zmiňoval o zabednění některých oken. Dnes vám ukážu, jak pro bednění zhotovit výřez

Vyrobil jsem si k tomu účelu speciální pilku. Použil jsem štěp rozlomené žilpilky, kousek kolejnice a vhodnou rukojeť. Do kolejnice jsem žilpilkou udělal zářez a do něj vložil štěp plátku žilpilky. Celek jsem zakápl pájecí kapalinou na nerez, nahřál a zalil kapkou cínu.

Vznikla ta miniaturní pilka ocaska na zhotovování jemných výřezů.

Tou jsem pak v místech potřebných výřezů několikrát projel po dílu, až se pilka proškrábla skrze materiál

Po  projití pilky materiálem jsem výřez dokončil až okrajům

Po výřezu se otvor dočistí pilníčkem

Další úpravou vzhledu, aby vůz nebyl tak fádní, je vyznačení šroubů na sloupcích bočnic. Výlisek je má naznačeny jen jednoduché hladké. Pro jejich oživení mne napadlo použít kitařskou  techniku naznačení nýtování, kde se místo chybícího pozitivního vystouplého nýtu vytvoří důlek, který bude po vhodné povrchové úpravě evokovat vystouplý nýt.

Použil jsem k tomu účelu vrtačku s miniaturním vrtáčkem upnutou do stojanu. Bočnici jsem připevnil do souřadnicového stolu proxxon, abych dokázal udržet stejné rozestupy jednotlivých šroubů.

Zdali je tohle správná cesta, ukáže až povrchovka, ale je to osvědčená metoda, která by neměla zklamat. Náprava bude možná zpětným zatmelením otvůrků. Nicméně si myslím, že tímto vůz získá na pohledové atraktivitě. Navíc je zde možnost pro „blázny“, kteří mohou dírky vrtat skrz a nastrkat do nich vhodnou kulatinku znázorňující šrouby v pozitivu. Rohové vzpěry jsem nenavrtával, protože ty jsou jako leptané i s vyznačenými šrouby součástí leptu od TT Jenika.

Další úpravičkou bylo proškrábnutí šikmé vzpěry bočnice. Na snímku to moc vidět není, mrkněte na web, je tam šíleně mnoho fotek, kde se můžete inspirovat. Šikmé vzpěry bočnice mají tvar profilu U. Já jsem do jejich povrchu středem vyškrábl jehlou drážku podél pravítka. Nemusí se vytvarovat přesná hluboká drážka. Stačí jen záškrab na povrchu, aby se v něm při stínování udržela olejovka a vytvořila tak dojem profilu.

Na čelní stěně jsou též U profily, ale jsou položeny na bok, čili z čelního pohledu je vidět jeho hladkou stranu. Tam tedy nic zaškrabávat nebudu a ani by to nešlo, je to příliš jemné. Zde je však nutno si uvědomit, že tyto dva profily pokračují až na čelník s nárazníky. Na plastových výliscích čelníků jsou pokračující profily znázorněny. Na leptaných čelnících ze stavebnice TTjenik však už nikoli. Je třeba je při použití tohoto leptu znovu znázornit.

 

Pokračování snad příště….

Odkaz na díl první zde.