14. – 15. června 2014
Opět se hlásíme v tradičním termínu po právě ukončeném provozním setkání, tentokráte naprosto netradičně v naprosto novém. Změnili jsme logo, unifikovali jsme klubový design a hlavní a největší změnou, jak napovídá název článku, je místo setkání – obec Pozořice. Z těchto důvodů jsme o setkání raději zase pomlčeli předem. I tak se k nám dostavilo dost kolegů z řad odborné veřejnosti, co projevili zájem.
Na vysvětlenou – to proto, abyste nekladli dodatečné otázky
Místo setkání jsme změnili proto, že námi zamluvený termín v Žebětíně musel ustoupit potřebám obce, což je naprosto pochopitelné. Naštěstí pomocí strýce Googla a pohotovým zásahem našeho předsedy se podařilo najít nový prostor odpovídající našim potřebám jak polohou a zázemím, tak i smluvními podmínkami nájmu. Na tomto místě bych chtěl jménem našeho klubu, ale i jménem našich příznivců moc a moc poděkovat správci žebětínské haly Rtepovi za jeho vstřícnost a přízeň, se kterou nás v Žebětíně hostil.
Jaká je nová hala a její možnosti, poznáte nejspíš z fotek. Co na fotkách není, je mnou vzývaná sprcha s teplou vodou, a pokud se do článku nedostane ani fotka s oplocenou parkovací plochou, tak i tento bonus máme navíc, prostě paráda. Když to okolnosti dovolí, rádi bychom se v tomto objektu utábořili natrvalo.
My – respektive můj komentář k naší práci, ale občas je tam i zajímavá informace, raději si to přečtěte
Popisovat zde celý layout jako posledně asi nebudu, protože se to hodně rozrostlo a to nově i o zastávky. Zmíním se tedy jen o novinkách, technických poznatcích (stejně to nevydržím a popíšu vše a pochválím každého) a zbytek najdete na fotkách.
Dobrá, jako vždy začnu sobecky u sebe v Pavlovicích, ale jen proto, ať mě máte z krku hned na začátku a pak se můžete už jen bažit prací kolegů. Poznatek číslo jedna zmiňovaný i v nedávné aktualizaci na konci článku Mechanické ovládání výměn. Plastové bowdeny, přesněji plastová jádra bowdenů bez ocelových strun křehnou a praskají. A tak se stalo i u toho, který jsem ještě nevyměnil. Nicméně výhybka se dá zespodu modulu tahem za přepínač snadno přehodit, jen je to nepohodlné, takže Pavlovice zůstaly provozní. Pro ty, co neklikli na odkaz na článek o bowdenech ještě napíšu, že i holé ocelové jádro je blbost kvůli jeho možné korozi. Ty ostatní věci, které jsem tam napáchal, popíšu buď na rajčeti, nebo v článcích zde na stránkách.
Novinkou bylo zprovoznění nočního osvětlení předsedova Kobylí, které jsem chtěl také stihnout, ale nestihl. Naprosto špičkově byl zpracovaný předsedův ozvučený krokodýl, který jste měli možnost „ochutnat“ na fotkách v našem vláknu na veřejné diskuzi.
Spolu s nově přijatým členem Jirkou Š. nám přibyla do layoutu i jeho dvomodulová oblouková zastávka Dražůvky. Dlužno dodat, že Jirka zvládl naprosto precizně pokládku kolejí a přesnost rozhraní.
Nedokázal jsem identifikovat všechny moduly a jejich tvůrce. Zmíním určitě moduly Martina F., který na nich udělal od posledně hodně práce. Hlínu ukryl pod trávu, čímž mne o několik let předběhl, a to i kvalitou zpracování.
I David se po dlouhé době vzájemného popichování na straně jedné a tajnůstkaření na straně druhé, nechci použít výraz „osmělil“, a zhmotnil za pomoci mé nepříliš přínosné alchymie zastávku Dambořice, jejímuž zrodu velmi pomohla nedávno Lubomírem a Zdenkem vytvořená stavebnička dřevěné zastávky dle vzoru místních tratí.
Když už jsem u těch zastávek, mimochodem všech popisovaných příslušících trati č. 256 známější pod názvem „Ždáňka“, zmíním i tu novou z produkce hevlínského mistra Lubomíra, a sice zastávku Terezín, nacházející se za odbočkou Čejč. Možná prásknu jeho plány do budoucna, když zmíním, že se chystá stavět i odbočku Terezín/Čejč. Zmiňuji to proto, že realizací těchto plánů bude pravděpodobně ukončena nejen z přepravních důvodů účast jeho Hevlína na veřejných setkáních. Bojím se, že kdo bude chtít jeho Hevlín vidět naživo, bude k tomu mít maximálně už jen jednu příležitost. Jinak Lubomír bude naživo k vidění doufám i nadále, bez něj bychom byli ztraceni. Vlastně je to ještě podmíněno zrodem Richardových modulových Ždánic, které Hevlín jakože prozatím v layoutu supluje. Na Ždánice se moc těším, protože Richard pravidelně dodává spoustu gumokolových vozidel a zatímně umístěných staveb a doplňků po modulišti a má je nádherně a do detailu zpracované.
Dále nám hóóódně pomohla rozsáhlá vozidlová sbírka našich členů Mirka a Petra, samozřejmě i s jejich moduly. Vy to totiž nevíte, ale máme mimo jiné dva členy a oba jsou Mirkové. A Petr navíc stejně jako posledně uvařil naprosto skvělý guláš, o jehož ohřev a distribuci se příkladně staral operátor sporáku a naběračky a dobré klubové nálady a také majitel Bořetic Michal.
Koutkem oka jsem si všiml, že velmi užitečnou funkci umývače nádobí interně zvanou Myč Bjukenen ochotně a bez vyzvání přijal klubový bodyguard Zbyněk, který krom vynášení v zubech zlobivých dětí a jejich rodičů coby návštěv veřejnosti, a též majitel několika modulů, poměrně značně vibroval jako výpravčí v Mutěnicích, dopravně nejsložitější stanici. A já na Zbyňka prozradím, že se chystá modulově zpracovat jeden z nejromantičtějších úseků 255ky, a sice oblast Zbrod u Hodonína, dnes už dávno zaniklou zastávku. Já osobně se na tenhle kousek hodně těším.
A protože se i rádi navzájem zlobíme, pobízeli jsme u oběda Lubomíra do třetího talíře guláše, protože za každým soustem opakoval, že je spíše na sladké. Tuto taktickou informaci bylo nezbytné nepodcenit, protože Márova manželka již po několikáté napekla vynikající cukroví, a tím pádem bylo nutno Lubomíra v zájmu civilizace dobře zakrmit gulášem, aby na nás ostatní zbylo co nejvíc sladkých dobrot.
Dále jste si možná na fotkách všimli unifikovaného klubového dresu a ti pozornější nového klubového loga. Byla to naše odvěká touha, kterou jsme konečně dotáhli do konce. Nové klubové logo kompletně vypracoval David, za což mu patří vřelý dík. Za polokošilemi, místy košilemi a jednou flecovou vestou stojí dvojice a možná vlastně trojice schopných. Oblečení nakoupil David, výšivky zajistil Jirka a jeho žena před distribucí členům vše raději vyprala a vyžehlila. Což znamená, že jako gentlemanský spolek určitě nejen Jirkově ženě, ale i dalším našim dámám, rozhodně nezůstaneme dlužni. Zde bych si dovolil podotknout, že vše, co budujeme, je samozřejmě podpořeno i našimi drahými polovičkami, bez toho by to nešlo. Dámy a slečny, díky!
Jak to jezdilo, aneb užitečný fahrplan i pro ostatní jezdiče
Tak teď tedy konkrétně k provozu. Na základě poznatků z minulých setkání jsme předem připravili staniční formuláře, sešitové jízdní řády a hlavně vozidla přesně tak, aby vše co nejjednodušeji klapalo v souladu jak s grafikonem, tak s méně zorientovanými kolegy (díky za ohledy ke mně kluci). Maximálně jsme podle hesla „ani vagon navíc“ vymezili vozidlovou sestavu na základě předběžně zhotovených seznamů a případné technické nedostatky se řešily výměnou za připravené zálohy. Tím se eliminovaly zmatky, nedokonalosti, volná morálka, ale též křečovité schvalování způsobilosti vozidel do provozu. Zde je nutno říct, že problémy jsou a jednoduše budou. Pro nás je prioritní je řešit konstruktivně a kolegiálně. Jedině tak se budeme moci posouvat vpřed. Díky tomu, že Lubomír perfektně a precizně připravil podklady a včas je poskytl k nastudování, věděli všichni předem, co a kam pojede, co se kde bude převážet, rozpřahovat a naopak brát jinam. David zase rozplánoval oba dny na směny tak, aby se vystřídali všichni u všeho včetně odpočinku. Což se díky mně ne úplně povedlo, ale i tak jsme zaznamenali oproti minulým setkáním obrovský posun v organizaci dopravy.
Z provozu mám další zajímavé poznatky. Všímal jsem si (jako flákač jsem si to mohl dovolit), že někteří naši kluci zvládají staniční provoz absolutně bravurně. Nepočítejme teď našeho předsedu, který profesně řídí provoz v nejšílenějším jihomoravském železničním uzlu Brno Maloměřice jako výpravčí, podotýkám, že také mnitka tam pracuje na stejné pozici. Zaujali mne dva lidé, kterým to jde jakoby od nátury. A sice již několikrát zmíněný Jirka V. a Martin Č., který vlastní zejména skryťák sloužící jako Hodonín, neustále nevím proč nazývaný Veselí. Martin s absolutní přesností, neskutečnou kombinační inteligencí a schopností řešit složité dopravní rébusy ve velmi krátkých časech je jakoby rodilý výpravčí. Přitom pracuje v IT oblasti. Totéž Jirka, kterému jsem již podruhé propůjčil své Pavlovice, zvládal provoz naprosto skvěle i s jednou poškozenou výměnou. Chci tímto říct, že ne každý je vhodný do stanice a že jeto co se týká provozu dost náročná činnost. Tyto lidi je třeba pro provoz pečlivě vybírat. Já ač se snažím jakkoliv můžu, tento talent jsem v sobě nenalezl. Abych nezůstal dlužen Luďkovi a jeho úvraťovým Kloboukům, musím mu též vyseknout poklonu za precizní práci výpravčího. Protože řídit malou úvrať také není nic jednoduchého.
Naše vize, aneb co mělo zůstat z větší části neveřejné
Dál mi to nedá a zase si pustím hubu na špacír a prozradím, že pravděpodobně opustíme zajeté koleje, svazující normy a výkřiky hysterie zvenčí a půjdeme z titulu vlastní soběstačnosti svou, z logiky potřeb vycházející elektrickodigitální cestou. Nebude to znamenat mechanickou ani „hirschmannovou“ ztrátu kompatibility s Fremo/Zababov, ale vše ostatní bude možná úplně jinak. Důvod je prostý, vše dostupné je buď složité, zastaralé nebo nevyhovující. Chceme od toho víc, levněji a jednodušeji. Jen to nebude hned.
Vlastně nemám úplně pravdu. Už dříve jsme zavedli přednostní používání normočela PP, takže i ta mechanická kompatibilita s mezinárodně uznávanými normami není zcela přesná. Lubomír nás seznámil s tím, že právě normočela PP se nejlépe blíží realitě příčného řezu železniční tratě. Profil R je vhodný v omezené míře a profily N a Z jsou zcela nemodelové a na skutečné železnici se prakticky nevyskytují. Proto doporučujeme zaměřit se především na soumodulí představující reálnou část tratě. Jednotlivé části soumodulí (segmenty) budou na sebe navazovat nenormovaně podle skutečné tratě a celek bude zakončen normovanými čely PP. Soumodulí se mohou skládat třeba jen ze dvou segmentů. Toto naše doporučení má i jeden ryze praktický důsledek. Poskládat layout z několika soumodulí, která jsou vždy ukončená rozhraním PP, je totiž jednodušší, než mít všechny moduly normované na čtyři různá rozhraní a jejich kombinace.
Co se budoucnosti růstu našeho projektu týká, je nyní prioritou stavění započatého, dokončení rozestavěného a příprava naplánovaného. Z těchto frází bych si dovolil rozkódovat zejména začátek přípravy na velký klubový projekt stavby stanice Čejč. Dále pak na základě dalšího rozvoje ve vzdálené budoucnosti je nastíněna myšlenka vytvoření tzv. modulové větve volné tvorby. Abych to přeložil, k vláčkům tunel, skála a viadukt prostě patří a jednou to někdo z nás nevydrží a bude svým genetickým kódem přinucen něco takového postavit. No a my se domníváme, že by byla škoda si na tom nezajezdit. Zároveň bude tato větev layoutu poskytnuta případným kooperujícím subjektům v případě společných ježdění. Avšak páteří našeho projektu zůstanou tratě 255, 256, potažmo 257.
Návštěvy
Měli jsme čest přivítat vzácné hosty z mladé čerstvé modulové sekce sahající od Prostějova až do Ostravy, všeobecně známé pod jménem Moduly Olomouc. Tato parta kamarádů má dobře našlápnuto a my jim moc fandíme, protože víme, jaké je začínat a co je všechno ještě čeká.
Jen na vysvětlenou k jejich údivu o podivném klidu a malém pohybu vlaků po modulišti ještě jednou zopakuji, že se snažíme simulovat přibližně reálný provoz na konkrétní trati v modelovém čase. Což má přirozeně za následek i časy, kdy po trati nic nejede a kterého je tím pádem mnohonásobně více. Trefně bych to vyjádřil slovy našeho člena Zdenka, tohle nejsou žádné „pretěky“ :-) Aneb modelová modulovka je divácky ne moc atraktivní, na to je třeba se připravit.
Jinak myslím, že si to kluci u nás užili pohodově a předběžně jsme se s nimi dohodli, že si možná v budoucnu zajezdíme spolu.
A málem bych zapomněl na dalšího odborného návštěvníka od Třebíče, shodou okolností opět Mirka, který vážně uvažuje , že se přidá do naší party. Absolvoval s námi už jeden workšop a zdá se, že se mu mezi námi líbí. Samozřejmě bude srdečně vítán. Jeho vstupem bychom pak překonali dokonce i Cimrmanova génia, neboť naše modulářská rodina by měla už celkem tři Mirky.
Konec? Nikoli!
Článek by měl končit obvyklým poděkováním všem zúčastněným. Já ho však tentokráte zakončím formou poselství Vám všem ostatním kolegům vláčkařům:
Přátelství a vzájemná podpora jsou důležitější, než vláčky.
A proto nám to spolu klape.
Výše uvedené změny nám zcela neplánovaně pomohly na tolik, že jsme prožili zatím nejlepší ježdění v historii klubu.
Fotografie
Fotografie ze sedmého provozního setkání
Layout
Grafikon
Ohlasy