Stavba M 286 z leptu…

…aneb krokodýl po brněnsku.

Slíbil jsem Vám článek o stavbě krokodýla … a tak slib pro Vás plním.

A jak to vše začalo?… stejně jako Vám všem všímavým modelářům, ani mě neunikl článek na pokračování na stránkách railnet.sk. Stavebnice motorového vozu M 286 mne ovšem zaujala natolik, že jsem neodolal a nakonec si jí pořídil a hlavně jsem se odhodlal ke stavbě. Zaujala mě zejména dokonalá detailní propracovanost stavebnice a připravenost na osazení zvukového dekodéru a pojezdu z tolik známe faustovky od Tilligu. Stačí Vám k tomu jeden hnací podvozek a motor se setrvačníky…člověk by řekl, že stačí objednat tyto díly a je za vodou…to ovšem je, pokud mu není líto dát za tyto dva náhradní díly více než za celou V100 start. Takže druhá varianta zvítězila.

Ke stavbě jsem ještě potřeboval vyřešit jak ho digitalizovat k mé spokojenosti a vysokým nárokům na funkční výstupy…potřeboval jsem jich 9… Nakonec jsem zvážil všechna pro a proti a šel jsem cestou zvukovou a v tom mě pomohl dekodér Zimo Mx 645 s deseti funkčními výstupy. Takže uspokojení je dvojnásobné…funkční výstupy a ještě bonusem bude zvuk. U svého prodejce jsem si tedy objednal tento zvukáč a poprosil jsem ho, zdali by mě nezprostředkoval nahrání zvuku od pana Smutka. (Jacek-Modely), což se za mírnou úplatu ke vší spokojenosti povedlo.

Ale teď přejdeme raději k samotné stavbě. Stavebnice došla v pořádku a byla docela důkladná a obsáhlá co do počtu dílů. Jedinou vadou na stavebnici byl chybějící návod. Takže mi pomohl opět článek na railnet.sk od autora této stavebnice. Ještě že tak. Samozřejmě článek není úplně dokonalý, je nutné tento stroj mít nastudovaný, ale dost pomůže.

Jak jsem již zmínil, tak prvním krokem celé stavby je důkladné nastudovaní celé řady M286, jak z fotografií na internetu, tak z článků. A jelikož jsem měl o této řadě dosti mezery, musel jsem být o to pečlivější a pozornější. Při samotné stavbě skříně vozu můžete udělat chybu hned, pokud zaměníte čela. Na čele motorového vozu, to jest tam, kde je motorová část, jsou dveře dvoukřídlé, a ty čtyřdílné jsou v části pro cestující. On ten motorový vůz se stavěl k vozbě ucelených rychlíkových souprav a ty dveře měly být trvale otevřené a souprava měla být průchozí.

Fotodokumentaci ze stavby skříně bohužel nemám, ale na mojeTT nebo na již zmiňovaném rainet.sk ji najdete dosti podrobně prezentovanou. Já jsem se spíše zaměřil na popis funkčnosti, elektrického oživení a na lakování skříně.

Autor stavebnice během psaní článku provedl jednu zásadní změnu uložení nehnaného podvozku a to tak, že posunul otočný čep blíže k čelu motorového vozu. Důvodem bylo zvýšení průjezdnosti menším poloměrem.

Na obrázku je patrné, že se to povedlo, ale podmínkou je dosti ubrat z podvozku aby se vytočil přes okraj skříně. A zde musím ještě upozornit na jednu zásadní chybu, kterou jsem udělal já. Do vlečného podvozku jsem dal klasickou jednostranně izolovanou nápravu. U ní jsem jen ubrousil hroty. Ovšem při extrémním oblouku (zde R310) může dojít k doteku nápravy o skříň vozu a pokud je to zrovna ta neizolovaná půlka dojde vzhledem k celomosazné konstrukci ke zkratu. Toto jsem tedy vyřešil výměnou za oboustranně izolovanou nápravu.

Zde detail jak snadno může dojít ke zkratu.

 

Na tažném podvozku jsem použil očesaný kryt s originálního dílu a na něj jsem přilepil masky podvozků a šachtu pro zasunutí spřáhla Tillig určeného pro V200.

Na vlečném podvozku je šachta delší.

Ani nevím proč, ale chtěl jsem si udělat spodní část se vzduchojemy a bateriovou skříní a s nádrží odnímatelnou. Do ní bych rád uložil zvukový dekodér a reproduktor.

…zvukový dekodér bude uložen v tom vybrání a v bateriové skříni bude uložen reproduktor – klasická kostka Zimo 10×15 mm. Nádrž je po okraj vyplněna balastem…

…uložení si představuji asi nějak takto…

Dlouho jsem bádal nad tím, jak to vše udělat funkční i s konektory. No nakonec to vše dobře dopadlo a vše je patrné z těchto fotografií. Pro upřesnění mezi dekodérem a reproduktorem je čtyřpinový konektor pro jednu masku osvětlení. Je v ní společný plus pól a tři funkční výstupy, jeden pro červené konce a dva pro každé světlo zvlášť. Další čtyřpinový konektor je pro plus pól, dva reflektory a vnitřní osvětlení prostoru pro cestující. Další osmipinový konektor je pro druhou masku osvětlení, dva pro motor a dva pro sběr proudu.

Konektor ve skříni vede vodiče k reflektorům a vnitřnímu osvětlení a je přilepen k přepážce.

Před přilepením odlitku střechy, je nutné střechu rozříznout a zkrátit na délku skříně a následné je nutné do ní vyfrézovat drážky pro vodiče, setrvačníky a motor, osvětlení prostoru pro cestující a hluboké díry pro reflektory. Ty reflektory jsem řešil jednou diodou z toho světelného nekonečného pásk, plus jsem tam dopájel odpovídající odpor. Vyfrézovaný prostor jsem před uložením diody zastříknul černou barvou.

Reflektor samotný je řešen světlovodičem obaleným ve smršťovačce a zasunut do vyvrtané díry až k ledce.

V rámu jsou pak uložené konektory k jedné osvělovací masce, dále propojovací konektor k reflektorům a mezi setrvačníkem a motorem je uložen osmipinový konektor.

Díru v rámu pro dekodér jsem musel rozšířit, aby se do ní vlezl zmiňovaný Zimo Mx645.

…místa na ten osmipinový konektor je tam tak akorát…

Na rámu jsou rozvedeny akorát vodiče pro sběr proudu, který je přiletován na malé přilepené kuprextitové destičce na němž jsou přiletovány vodiče s podvozku. Podobně je to řešeno i na opačné straně, akorát ploška na naletování drátků z podvozku je na spodní straně rámu.

Celý „elektroblok“ jsem ještě oblepil mosazným proužkem ze zbytků z mosazného aršíku. Jak by řekl jeden náš kolega „vypěkňal“ jsem ho.

Po nasunutí tohoto bloku je pojezd krásně hlasitě funkční.

Dále jsem přilepil sekundovým lepidlem střechu….

…zkompletoval jsem žaluzie chladícího bloku…

…usadil je do střechy a následně pomocí vteřinového lepidla začal s prvotním tmelením spáry mezi střechou a skříní vozu….

Abych ovšem lépe viděl nerovnosti, musel jsem to stříknout surfacerem…

A že jich tam na mě vybaflo… potom bylo nekonečné broušení a tmelení…a broušení a tmelení…

…až jsem se dopracoval ke konečnému uspokojivému výsledku zaoblení a přechodu střechy a čela vozu…po té jsem mohl dolepit další větrací doplňky na střechu…

Konečně nastala fáze lakování. Zalíbil se mi původní nátěr s linkou dole i pod střechou, tak jsem se do něj pustil.

Nejdříve přišla na řadu slonová kost (RAL 1014). Tou jsem stříknul téměř celý model kromě střechy.

No a pak jsem musel vymaskovat spodní linku. Musím se přiznat, že mohla být krapítko tenčí.

Linku jsem si nařezal z tamya pásky. Nejhorší bylo usazení pásky nad nárazníky, kde má dojít k zúžení.

Následovalo vymaskování okenního pásu. Opět jsem pracoval se spousty fotomateriálu.

 

Po důkladné kontrole přilnutí pásky jsem se odhodlal ke stříknutí barvou RAL 3003 – višňová červeň.

Po krátkém zavadnutí sprejových lesklých barev, které tak rád používám (cca 15 minut) jsem opatrně sundával maskování. Slovo opatrně znovu zdůrazňuji. Neboť přilnavost na mosazné skříni není bůhvíjaká, obzvlášť pokud není barva řádně vyzrálá a vytvrzelá. Pozor si musíte dát obzvláště při sundávání pásky přes meziokenní rámy, kde nesmíte jet kolmo k rámu, ale lehce zešikma a opravdu pomalinku. I tak se mi podařilo odloupnout barvu na čelním okenním rámu :-( …což jsem nějak ručně napravil.

Následně jsem vymaskoval celou skříň a to tak, že jsem vytvořil onu vrchní červenou linku posunutím maskovací pásky kousek nad okenní rám do úrovně střešní lišty. Ta tamya páska je lehce průhledná, takže dokážete vidět pod ní, jak moc široký pásek děláte. Stejně tak jsem dole vymaskoval i ty schůdky. Střechu a schůdky jsem stříknul opět sprayovkou RAL7001.

Bohužel jsem zapomněl fotit maskování, takže můžu dát nahlédnout jen na výsledek po sundání pásky. Mírné podfuky jsem opravil ručně.

Ty schůdky do služebního oddílu a ke strojvedoucímu jsem nakonec stříknul zpět červenou. Moc zářili a šedé je měly jen některé stroje.

A jdeme do finále…díky použití lesklých sprayových barev můžu vynechat stříknutí lesklého laku pro nanesení obtisků… podotýkám, že sprejové barvy nepoužívám přímo ze spreje, ale nejprve si je odstříknu bokem a stříkám pochopitelně pistolí.

Po nanesení obtisků po opětovném studiu fotografií jsem dále dolepil madla, které jsem zhotovil z drátu 0,3 mm, přetřel jsem madla, dolepil kliky z alpaky a následně jsem model přelakoval lesklým lakem.

Tímto jsem měl skříň hotovou. Následovalo už jen dořešit čelní osvětlení, a zasklení.

To čelní osvětlení jsem nakonec vyřešil formou malého plošnáčku, na kterém jsou umístěny diody teple bílé, pod ním hned červené pro koncové osvětlení a patřičné odpory. Tyto plošňáčky jsem přilepil k rámu podvozku tak, aby po uložení skříně na rám byly vidět skrz lampy na skříni, viz foto.

Bohužel jsem zas nevyfotil detail toho plošňáčku pro čelní osvětlení, ale lehce patrné jsou z této fotografie, kde jsou mimo jiné již nabarvené a uložené sedačky interiéru pro cestující, které jsou také součástí stavebnice.

Ten motor a setrvačníky jsem nakonec přestříknul černou barvou, ať tolik nezáří v tom motorovém prostoru.

Posledním krokem bylo zasklení motorového vozu. Boční okna byly bez problému. Po usazení rámu oken se jen použila dodávaná folie. Mimo jiné musím zmínit, že folie byla kryta z obou stran krycí folií, což jsem velice ocenil při manipulací s ní a v podstatě jsem krycí fólií sundal těsně před, a tam, kde to šlo, až po nalepení okenní folie. Díky tomu fólie není poškrábaná nebo na ní nejsou patrné obtisky prstů zevnitř vozu.

Nejhorší ovšem bylo usazení vybouleného čelního okna. Pořád jsem špekuloval jak udělat ten správný tvar abych ho tam pak jen usadil téměř bez lepení. No a pak mě napadlo použít to neohnuté čelo ze stavebnice (ve stavebnici jsou dva druhy čel – jedny s vroubkováním pro snazší ohyb a druhé bez něj). Mně zůstaly ty s vroubkováním, ale to není podstatné, neohnutá čela jsem položil na okenní folii nakreslil si zhruba to zaoblení a na kopytě ho pak lehkým ohýbáním dotvaroval.

Pak už stačilo jen pořešit správnou délku a okno pak sedlo jak ušité s tím, že se dotýkalo střechy a přepážky stanoviště strojvedoucího…

Pak jsem už jen sundal krycí folii na zbylých oknech, na záchodku ponechal… přilepil nárazníky, stěrače, zapomenuté madla pod čelními okny, ze zbytků od rokáckých mašin udělal háky a hadice (pozor na čelní straně jsou jen dvě a na zadní, která má být spojována se soupravou, je navíc žlutá hadice :-) )

…no a pak se jen kochal…a poslouchal rozevlátý motor se sedmi stupni výkonu s typickou ječivou hydromechanickou převodovkou.

…v noci si umí krásně přisvítit reflektorem…

Na závěr musím dodat jen to, že se těším na přípojné osobní vozy (balmy), které dají motoráku teprve ty správné grády.