Předmluva
Ať přemýšlím jak přemýšlím, do rubriky Dílna mi pasuje pouze nářadí, popřípadě dílenské postupy. Pokud chci popsat stavbu něčeho, je to spíš na samostatný článek, nebo dokonce seriál. Kam a pod co ale vpasovat dílčí návod? Nikoli popis stavby celku, ale jen část aplikovatelnou jako postup na více možností. Jediné řešení, které mi vyšlo, je nová rubrika. Nazval bych ji Mininávody. Zde bychom mohli představovat různé fígle a drobnější postupy. Jako například tento:
Dřevěná podlaha vozidel
Dlouho vlastním dva kusy vozů řady Vtr z produkce LOCO. Vozím je sebou na setkání už nějaký čas, ale nikdy o ně nebyl zájem v provozu. Marně jsem si lámal hlavu proč. Vlastně jsem to podvědomě tušil. Myslím, že vozy působí nepřirozeně nově a kluci mi tím chtěli dát najevo, že bych je měl konečně dodat se slíbenou patinou.
Původně jsem je chtěl dát všanc na posledním klubovém workšopu, kde byla patina vozidel jedno z témat. Zabránila mi v tom faktická poznámka našeho předsedy, že špinit vagon s plastovou podlahou v barvě bočnic, když ji má mít dřevěnou, je pitomost. Na patinu těchto vozů jsem se už chystal, ale ta podlaha mi vždy bránila. Nastal čas to řešit.
Na netu je k dohledání spousta těchto postupů a všechny v podstatě shodné. Dřevěná podlaha má být dřevěná. A je to i nejjednoduší, pokud nejste špičkový povrchovkář, který umí na plastu vytvořit iluzi dřeva.
Potíž u tohoto konkrétního vozu je omezená možnost navýšení tloušťky podlahy, která by nám mohla z větší části zakrýt spodní řadu prolisů v bočnicích.
Také jsem zvažoval odstranění celé podlahy a její nahrazení leteckou překližkou s vyznačeným reliéfem prken, ale členitost stávající podlahy a brutalita zásahu mne odradily.
Pro vkládanou podlahu je nutno volit tloušťku dřevěných prken co nejtenčí. Já jsem začal s ultratenkou dýhou, do které se balí prémiové doutníky balené v kovových tubách. Dýha je cedr. Neměl jsem ji ale dostatečné množství a navíc mě nebavilo řezání a kladení jednotlivých fošen. Ikdyž to nebylo nijak zvlášť pracné.
Zapátral jsem ve svých zásobách po vhodnější surovině. Naštěstí jsem se dříve předzásobil i komoditami, které jsem přímo neplánoval použít a držím je v kategorii zásob zvané „co kdyby“. A díky tomu vám teď mohu ukázat můj způsob řešení dřevěné podlahy.
Je to dřevěný plot z produkce firmy Modelscene. Prkénka laserovaná do dýhy.
Jen formát není úplně vyhovující. Zato však jedna stavebnice plotu pokryje tři takové vozy a ještě zbude něco prken, plus hromada okrajové odpadní dýhy, kterou nevyhodím. Čili z mého pohledu dobrá investice.
No, sice dobré, ale na rovinu říkám, že dořezávat chybějící délku prken bylo pracnější, nežli je řezat a skládat z dýhy po jednom.
Aspoň doufám, že to někdo z výrobců laserovánek přečte a docvakne mu, že prkenné podlahy z velmi tenkých dýh, opakuji z velmi tenkých dýh, nejlépe ze světlého měkčího dřeva, na trhu chybí.
Klidně to může být v nějakém univerzálním formátu pro dlouhé a pro krátké vagony. Dořezávat okraje jde stejně dobře, jako karton sklapelem.
Jistě jste si všimli, že před prořezem jsem si destičku s prkny nalepil na proužek lepící pásky. Bez ní byste se odsoudili k instalaci každého prkna zvlášť.
Po dořezu a rozměrové zkoušce je nutno podlahu nabarvit. Dělá se to líp mimo vagon. Ten je vhodné mezi tím napatinovat základní špínou. Patinu vagonu jako takovou popisovat nebudu, na to jsou u nás v klubu jiní borci.
Dřevěné podlahy z opravdového dřeva jdou velmi dobře barvit olejovkami. Ani ne tak barvit. Já jsem si nanesl trochu barvy na papírový ubrousek a prkennou destičku tím potřel a důkladně rozmazal, aby byla všude barva rovnoměrná.
Po mírném naschnutí jsem barvu z prken začal stírat čistým ubrouskem. Nejprve příčně na délku vozu kolmo přes prkna, abych co nejvíc olejovky dostal do spár. Potom na šířku vozu po prknech. Tím dosáhnu požadované úrovně zašpinění. V této fázi je dobré podlahu očistit víc, než je zamýšlená uroveň špíny. Po instalaci podlahy do vozu se bude dál špinit patinovacími pigmenty a zbytky přepravovaných komodit, takže k došpinění určitě ještě dojde.
Na nabarvenou, přes noc naschnutou podlahu, jsem nalepil druhou pásku tentokrát ze shora a tu první opatrně odstranil. Do vagonu na jeho stávající plastová prkna, zakrytá matnou černou barvou kvůli případnému prosvítání mezi spárami, jsem nanesl souměrnou vrstvu trochu zředěného patexu. Nesmí ho být moc, aby se nevytlačil z pod podlahy na okrajích a ve spárách. A nesmí ho být ani málo, aby se měla olejovkou dost znečištěná spodní strana podlahy za co chytit. Po vložení prken do vozu přečnívající pásku přilepím k čelním stěnám. Tím mi pěkně podrží krajní prkna. Zbytek jsem dotížil různými těžkými předměty, které mi do vagonu vešly, a nechal jsem vše zaschnout do druhého dne.
No, sice vagon patinovaný, podlaha také, stačilo by to zcelit patinovacími pigmenty, ale možná by tomu něco chybělo.
Jasně, zbytky po přepravovaném nákladu. Tohle jsou uhláky a já s nimi uhlí přepravovat budu. V pavlovické drůbežárně totiž jakože mají kotelnu na uhlí, čili vozy ho tam budou zavážet. Zpestřím si tak vlečkový provoz doma i na setkáních. Vykládka ve fabrice bude ale probíhat v podstatě jakoby ručně. Obsah vozů dělníci vyhrnou a vyhází lopatou na pásový dopravník, který uhlí pošle dále do skladu. Tzn, že se vozy zas až tak pečlivě nevyprazdňují a něco uhlí v nich zbude.
Samozřejmě také proto, že je po vykládce vytlačí na manipulační kolej nádraží, kde vozy budou čekat na svoz do druhého dne. No a to je právě to místo, kde lze snadno získat trochu uhlí jakožto „naturální“ odměnu za námahu, protože „soudruh“ tyto vícepráce opomněl ohodnotit při měsíčním vyúčtování zaměstnancům :-)
Defakto je to na prášek rozdrcené pravé uhlí, vhodně rozmístěné po podlaze, zejména v rozích a u stěn. Ale u vrat je ho zase míň, tamtudy se vše snadno vyhrnovalo, tak ho zde moc není. Jakmile jsem byl s rozmístěním prášku, ale i větších kousků uhlí spokojen, vše jsem opatrně zakapal řídkým matným lakem kvůli fixaci. Nechtěl jsem sypat do mokra a nešlo by lakovat pistolí. Ta by vše pracně rozmístěné rozfoukala.
Pak stačila další noc. Katastrofa v podobě oné časté bílé mouky, kterou syntetické laky umí způsobit, šla snadno otřít uchoštourem v ředidle. Tím se doladila i míra zašpinění, sem tam se doplnil pigment, a stačilo vše znovu přelakovat pistolí. To už žádný moučný problém většinou nedělá, takže stačilo jen opět mírně doladit pigmenty, protože ty jak známo lak neguje a tlumí.
No a tím je hotovo.
Jinak špinavá bude asi dřevěná podlaha, která převáží písky, jiná bude od štěrků. Zase jiná bude, co převáží kusové zásilky. Prostě opravdové dřevo se patinuje snadněji a dobře se opravují přešlapy. I začátečník na takovém povrchu bude mít většinou úspěch. Rozhodně bych do repertoáru výrobců zařadil i takovouto surovinu pro zlepšování vzhledu našich vozidel.
Jak jsem si poradil s dřevěnou podlahou u jiného vozidla již dříve, lze odezřít od této fotky dále na mém rajčeti.