Společná snaha o zrychlení a zjednodušení sestavování kolejiště na začátku klubových setkání nás přiměla k několika invencím v konstrukcích modulů. Ovšem ani opakované zapojování stejných elektrický přístrojů na každém setkání nás nenechalo na pochybách, že i zde můžeme být efektivnější.
V začátcích klubu bylo vše jednoduché, stejně tak i elektronika. V rohu layoutu jsme zapojili malou DCC centrálu, kus kabelu se zásuvkou pro ovladače a jezdili jsme. Jenže časem nám přibývali další členové a s nimi rostly i počty modulů a požadavky na další techniku, která by vše utáhla. Tak jsme měli techniky už více a na setkání vybalili hromádku krabiček, rozmotali větší klubko drátu, abychom to vše pospojovali se zásuvkami a mezi sebou. Fungovalo nám to, ale estetika a praktičnost si na své nepřišly.
Rozhodli jsme se co nejvíce přístrojů nakumulovat do jedné přístrojové bedny, do které by se jen připojila z jedné strany elektřina, z druhé kolejiště a vše by fungovalo. Tak vznikl projekt elektrobedna. Článek o ní jsme chtěli vydat, jakmile bude hotová. Jenže se zdá, že s každým technologickým pokrokem se elektrobedna mění a stavu hotového nedosáhne nikdy. Mnoho modelářů se nás na zapojování elektroniky a přímo na bednu ptá, takže zde popíšu vývoj a současný stav. A jestli si někdy v budoucnu vzpomenu, tak článek aktualizuji o další změny.
Vznik elektrobedny
Konstrukci elektrobedny nám připravil Mirek. Posvařoval dohromady kusy vyřazeného racku a v prosinci 2014 pozval klubové elektroniky na workshop do své dílny. Společně jsme do bedny zabudovali veškeré elektrické rozvody, DCC centrálu se zesilovači i routerem a připravili krabici na telefonní ústřednu, která byla dodána později.
Vývoj elektrobedny
Postupem doby jsme vyměnili telefonní centrálu, změnili způsob synchronizace boosterů, vyměnili XpressNet za sdruženou klubovou linku MB-Net, přidali přední panel pro snadnější zapojování kolejiště a v neposlední řadě zabudovali do elektrobedny i bezdrátové telefony s nabíječkami.
Obsah klubové elektrobedny:
- DCC centrála Roco Z21 a router,
- dva zesilovače Roco 10764, nyní s převodníky z DCC,
- telefonní ústředna, nyní Bosch s 24 analogovými linkami,
- patch panel zásuvek pro telefony,
- napájecí lišta 230 V se zásuvkami a třemi jističi (DCC, telefony, zásuvky),
- převodník sběrnic do jednoho kabelu (MB-Net),
- panel pro připojování kolejiště (MB-Net, 2×DCC a další),
- víko se základnami bezdrátových telefonů a jejich napájení.
Úspěchy a slepé uličky
Nikdy jsem si nemyslel, že postavit elektrobednu bude tak zdlouhavý úkol. Zatímco na jednom pracovním workshopu bednu pečlivě osadíme a vysvazenkujeme všechnu kabeláž, na dalším vše znovu vytrháme, abychom ji doplnili dalšími komponenty a vše udělali nově a pokud možno ještě lépe.
Slepou uličkou byl náš pokus zapojit všechny základny bezdrátových telefonů na jeden zdroj, abychom nemuseli do elektrobedny dávat tucet malých trafíček. Zkusili jsme funkčnost na dvou telefonech a protože fungovaly, utnuli jsme všem telefonům napájení a svedli je do jednoho silného zdroje. Ale když jsme před setkáním kontrolovali funkčnost, zjistili jsme, že se přes společný zdroj všechny telefony ruší natolik, že od tří hovořících nejde telefony vůbec používat. Ještě rádi jsme vraceli všechna trafíčka zpět. Vlezla se tam také.
Nepříjemnou stránkou celé bedny s přibývajícími komponenty se stala její hmotnost. Nyní je dvoumužná a další zatěžování již neplánujeme.
Elektrobedna ale především splnila svůj účel. Zjednodušila a zrychlila nám zapojování a oživování kolejiště. Všechny potřebné přístroje máme na jednom místě, stačí ji přinést na místo, zapojit do elektřiny a do kolejiště a můžeme hned začít jezdit. Dosud žádná z komponent v bedně neměla poruchu, takže nebýt osazená přes noc využitými nabíječkami telefonů, nikdo by si jí v průběhu provozního setkání ani nevšiml. Prostě funguje.
Popis jednotlivých elektronických komponent najdete v článku o koncepci zapojení.
