Devatenácté provozní setkání v Pozořicích

18. – 21. 6. 2020

Provozní setkání Moduly Brno pohledem čerstvého člena klubu. Bylo to fajn, odkaz na fotky je na konci článku.

Termín setkání byl dohodnut už v zimě. To ovšem nezabránilo někomu počítat s termínem o týden později a užít si maličko překvapení a stresu. Během jarních událostí a vyhlášení stavu nouze to se setkáním vypadalo neradostně, ale nakonec se karanténní opatření uvolnila a mohli jsme se setkat.

Program se zpočátku nelišil od zaběhnutého schématu. Ve čtvrtek odpoledne to vypadalo černě, počasí nám dopřávalo vodní příděl. Už jsme spřádali plány, jak moduly pokud možno moc nenamočit, ale naštěstí v kritickou chvíli někdo vodu zavřel. Všichni, včetně pozvaných návštěv, dorazili se svými moduly včas a stavba moduliště mohla začít. Nebudu vyjmenovávat, kdo se s čím přijel pochlubit. Někdo přes zimu stavěl, jiným se tolik nedařilo. Do večeře byla většina modulů na nohách a začala dráteničina.

Páteční dopoledne bylo vyhrazeno doladění sjízdnosti a oživení elektroniky, i když se už tu a tam ozývalo nedočkavé houkání ozvučených modelů. Po obědě nám předseda stručně vysvětlil, jak byl layout a grafikon navržen, obsluhy stanic zaujaly svá místa, modelový čas byl spuštěn a vlaky vyrazily na trať. Jezdili jsme až do večeře. Po ní si část účastníků užívala volné jízdy, ostatní se věnovali diskusi a výměně zkušeností s ostatními.

Sobota také začala podle zaběhnutého schématu, snídaně, ježdění podle grafikonu, oběd, odježdění další části grafikonu. A pak se čas (ten modelový) zastavil. Část členů připravila překvapení. Slavilo se, a bylo co. Pokud jsem pochopil správně, tak před 10 lety se začali scházet předtím neorganizovaní brněnští železniční modeláři. Proslovy, přípitky, hostina, dort, dárečky, i slza dojetí ukápla. Taková oslava narozenin. Pokud čekáte veselé historky, kdo se opil a něco rozbil, nebo si ublížil, nepotěším vás. Většina zúčastněných sice nepatří mezi abstinenty, ale nikdo nemá potřebu to s alkoholem přehánět. Takže došlo i na večerní volné jízdy a samozřejmě popovídání.

V neděli jsme také jezdili, jak jinak. Ale únava z předchozích probdělých nocí už byla místy znát. V 16:00 se čas opět zastavil, tentokrát to ovšem znamenalo balení, nakládku, loučení a odjezd domů. Jak celé dny pršelo, opět přestalo, takže i když parkoviště bylo blátivé, moduly nenamokly.

Kolik jsme toho odjezdili? Kolik bylo vozidel? Kolik bylo účastníků? … Asi bych ta čísla zjistil, ale toto setkání, stejně jako předchozí, bylo spíš o setkání se s přáteli, se kterými mě pojí společný koníček, než o statistice a honbě za čísly. Odpověď na tyto otázky tak může klidně znít „tak akorát“.

Co závěrem? Ještě jednou poděkování organizátorům setkání, strůjcům překvapení, všem, kdo řešili technické zádrhele během provozu, i dobrým duším, které nám zajišťovaly stravu, a vlastně všem zúčastněným, protože jsem se těšil a nemám jediný důvod se netěšit na příště.

Fotky

• na klubové Zoneramě

Video