Zastávka Dambořice

damborice-vlajka V roce 1908 byla spolu s tratí číslo 256 z Čejče do Žďánic vybudována i osobní zastávka příslušející obci Dambořice. Zastávka leží na 14,725 km tratě, nachází se v polích asi tři kilometry od obce. Na zastávce byl zbudován typizovaný dřevěný přístřešek pro cestující, doplněný o dřevěnou kůlnu.

Vzhledem k nevhodnému vedení tratě daleko od obcí byla skomírající osobní doprava zastavena v roce 1998. S tím bylo spojeno i bourání přístřešku a později i vytrhání nástupištní hrany. Zastavení nákladní dopravy, uzavření tratě a její postupná likvidace pak byla jen otázkou času. Dnes (2014) zastávku připomíná rezavějící kolej, betonové panely zpod přístřešku, patky atypické nástupištní hrany a pár telegrafních tyčí.


Přeskočit na aktualizaci článku:

201416. 3.17. 3.25. 3.30. 3.24. 4.27. 4.25. 5.6. 6. – – 10. 9.11. 9.
20158. 3.
201621. 2.
20183. 3.

Přeskočit na téma článku:

plánovánímontáždržáky nohpěnagumaperlitbroušeníbarveníhlínakolejštěrktráva


Model

Po sesbírání podkladů, sestávajících se z historických plánů, map, fotografií a osobní fotodokumentace místa, jsem si vybral úsek tratě, který hodlám modelovat přímo v měřítku bez podélné redukce. Z dochovaných údajů a trochu i odhadem se pokusím ztvárnit stav zastávky někdy mezi lety 1950 a 1970.

(Zdroj obrázku: SOkA Hodonín, fond OÚ-Da)

V rámci sjednocení s klubovými normami dojde na modulu k několika kompromisům. Terén bude u čel navazovat do tvaru čela PP a okolní pole bude znázorněno zatravněním.

 

Konstrukce modulu

Modul zastávky jsem si navrhl na velikost 60 × 40 cm. Materiál byl vyřezán na míru podle vzoru klubových obloukových modulů, jejichž konstrukce se osvědčila i na moduly rovinné. Tentokrát je vše technologicky připraveno na magnetické držáky noh.

16. 3. 2014

Modul jsem sestavoval za vydatného přispění Mirka v jeho dílně. Stavebnice samotná je sice výborně připravená, nicméně profesionální nářadí, zkušenosti a týmová práce zrychlí a zkvalitní práci.

Začátek je tradiční. Nejdřív nápad, pak stavebnice. Před začátkem prací jsme díly přebrousili a podélným otvorům srazili hrany.

Vše se nejdříve seskládá a svrtá podle použitých vrutů. Na každou stranu žebra jsme použili tři vruty, dva zespodu a jeden z vrchu. Vše jsme si vyzkoušeli nasucho, hlavně musí sedět všechny kolmosti.

Poté přijde na řadu lepení a finální zavrutování. Osvědčilo se nechat v podélníku šachty pro nohy, pomáhají držet kolmost.

Po zatvrdnutí se zbytky lepidla, nerovnosti a otřepy ubrousí.

Kovová destička slouží jako doraz nohy, její připevnění k magnetu a hlavně nese celou váhu modulu.

Detail držáku nohy:

Celkový pohled na sestavený a slepený modul:

A ještě zepředu na provedení krajního žebra:

Dále jsme na modul přitloukli bočnice pomocí hřebíčků s malou hlavičkou. Hodně hřebíčků. Bočnice měly tendenci se nahoře ohýbat ven z modulu. Po usazení čel jsme je proto ještě přibili zboku skrz čelo.

Na bočnice jsem podle plánku nakreslil čáru ořezu (začátky a konce podle použitých čel) a potom přišel na řadu ořez přímočarou pilou. Následovalo přesné usazení, svrtání, zalepení a sešroubování čel. Kolmost je třeba ohlídat.

A samozřejmě je třeba čela při schnutí pořádně stáhnout. Dobu schnutí jsme využili k výrobě podloží pro výplň. Použili jsme komatexové desky. K podkladu jsou přilepeny tavnou pistolí. Tou jsme přilepili i podloží koleje vyrobené z pásu slisované gumové drtě.

Základ pro rovinný terén vytvořil polystyrén nařezaný do správného tvaru odporovým drátem.

Ještě detail zespodu.

Kolej připravená k usazení. Jsou k ní přiletovány drátky, na každou kolejnici čtyři. Po usazení přijdou kolejnice zhruba v půlce přeříznout kvůli dilatační spáře, takže každý kousek koleje bude napájen dvěma vodiči pro zajištění spolehlivosti.

Na kolej jsem použil pájecí kapalinu na ocel. Používám flexi kolej Kuehn, její délka 640 mm na 60cm modul docela pasuje. (Později jsem kolej vyměnil za Filigran.)

Podle drátů se v podloží navrtají díry. Díra v gumě má snahu se sama trochu zatáhnout a stisknout drát.

Z každé strany přečnívají 2 cm koleje. Po finálním usazení přijdou seříznout a dobrousit těsně za hranu.

A dráteničina může začít. Vlastně ještě ne. Vytahujeme připravenou kolej ven…

…a na řadu přichází montážní pěna. Nejdříve s ní lepíme polystyrén ke komatexu a pak se s ní vyplní volná místa.

Všechna volná místa.

Pěkně to nabublalo. Lepený polystyrén se zvedá, takže ho každou chvíli přimačkávám, aby tak zůstal.

Chvíli se počká, až povrch dostatečně uschne a nelepí. Díky jeho pružnosti se dá hmota udusat a natvarovat podle potřeb.

Vpravo pod rukama je pěna kvalitní, ve výsledku se strukturou podobné tvrdému polystyrénu. Vlevo se pěna uchytila špatně, asi byla moc stará a špatně zatuhla – vytvořila tvrdou lesklou krustu a uvnitř byla i po týdnu tekutá jako pryskyřice, po proražení krusty expandovala. Takže to chce novou pěnu a nejdřív dobře zatřepat.

A následuje schnutí montážní pěny. Stačil jeden den a všechna pěkně vytuhla. Horší půlku jsem oddlabal a na dalším setkání u Mirka nanesl znova, tentokrát s lepším výsledkem.


17. 3. 2014

Mirek pro mě sestavil nohy. Sestávají se ze čtyřhranné tyče, koncovky, do které je navrtána díra a v ní magnet a z druhé strany podobná koncovka se závitem a v něm osazen distanční šroub opatřený plastovým víčkem od minerálky.


25. 3. 2014

Lubomír dodal nový materiál na kolej s plastovými pražci od TT Filigranu, tak bych ji mohl použít místo Kuehna.


30. 3. 2014

Další workshop s Mirkem. Kvůli použití staré pěny jedna strana výplně úplně nevyšla, takže jsme nepovedenou pěnu vydlabali a zapěnili nanovo. Napodruhé to bylo trochu lepší. Takže, až budete po mě technologii opakovat, pořiďte si novou pěnu, po aplikaci ji nechte několik dnů (nejméně jeden) proschnout, v pozdější fázi tuhnutí ji pro jistotu propíchněte, aby v ní nezůstaly místa v tekutém stavu a teprve potom nanášejte další materiál.

Během schnutí pěny jsme tmelili veškeré nerovnosti a dírky v překližce.

Následovalo finální zabroušení.

Až pěna zaschla na povrchu, dali jsme se do barvení stěn modulu a spodních podélníků. Použili jsme akrylovou barvu (Eternal nebo Balakryl). K prvnímu nátěru jsme barvu zředili vodou, aby se dobře vsákla a navázala na překližku.

Něž barva prvního nátěru zaschla, zvýšili jsme násep pod přístřeškem zastávky přilepením přesně tvarované překližky. Mezeru mezi ní a gumovým podložím koleje jsme vyplnili proužkem stejné gumy a tmelem Ostafix, který zůstal i po zaschnutí pružný, což se u gumy hodí. Tím jsem se se zastávkou dostal na úroveň pražců, takže mě ještě čeká mírné zvýšení k úrovni nástupiště.

Uschlá barva zvedla drobné štětinky dřeva z překližky, které po zaschnutí barvy povrch bočnic modulu zdrsnily. Začistili jsme je jemným smirkem a nabarvili modul podruhé, tentokrát barvou neředěnou, aby pěkně kryla. Z předchozích zkušeností víme, že technologický prostor zespodu modulu je vhodné mít ve světlé barvě, při práci je na vše vidět. Mirek mi nabídl bílou barvu, ale rozhodl jsem se pro nebarvení a ponechání přírodního zjevu překližky, který v kombinaci s bílým komatexem vypadá pěkně.

Drobná technologická přestávka na uschnutí barvy a můžeme začít tvarovat krajinu. Odkrájeli jsme nožem zaschlou pěnu tvořící nechtěné kopečky a hlavně ji zarovnali podél čel a bočnic, aby výsledná krajina pěkně navazovala.

Z neředěného plnidla Duvilax a perlitu jsme namíchali plastelíně podobnou hmotu. Poměrem tak, aby byla co nejhustější, mícháním to ještě řídne a z řídké hmoty se špatně modeluje a dlouho to zasychá, ideálně by to při nanášení mělo připomínat drobivý zcukernatělý med. Pomocí stěrek jsme perlitovou směs nanesli na modul a tahem stěrky po perlitu k sobě zamačkávali k podkladu a postupně vytvářeli konečný reliéf krajiny. Silnějším přítlakem lze perlit nadrtit a vytvořit jemnější detaily.

Tohle je ještě řídké.

Takhle to má vypadat.

Pro tentokrát jsme skončili. Perlit musí pořádně proschnout, aspoň týden.

Opět jsem stavbu uspěchal, nevytvrzenou pěnu jsem perlitem pokrývat neměl. Nekvalitní stará pěna se opět projevila dodatečnou expanzí, večer mi na modulu začaly růst hory. Nedalo se nic dělat, polovinu perlitu jsem hned odškrabal a vzedmuté části pěny seřezal nožem. Další expanzi jsem zabránil tak, že jsem pěnu na mnoha místech naperforoval bodcem a skalpelem. Do hmoty se dostal vzduch, vytekla kapka pěny a byl klid.


24. 4. 2014
Pokládám druhou polovinu perlitu. Když už je to vlhké, vyzkouším na to přidat rovnou hlínu (to jsem neměl dělat). Kupodivu se dílo daří, i když zaschlý perlit bez hlíny lze zase lépe tvarovat nožem. Konzistenci má jako tvrdší polystyren a při řezání z něj nevyskakují kuličky. Práce je čistší a výsledný povrch jemnější.


27. 4. 2014
Máme klubový workshop. Místo koleje Kuehn připravuji kolej Filigran. Nedávno jsem byl zastávku přeměřit, takže vyjdu ze skutečnosti jak se zdvojenými pražci, tak i dělením kolejnic – přibyla trocha pájení a vrtání. Při pokládání koleje asistuji Tomovi. Kolej přichycujeme na koncích sekundovým lepidlem a uprostřed Pattexem. Měli jsme to udělat rovnou celé sekunďákem, Pattex dlouho schne. Nakonec stejně přišlo rychleschnoucí lepidlo na přetřes, zejména na místech drobných nerovností.

Dobu schnutí využívám ke konečnému tvarování krajiny do perlitu. Nožem na koberce to jde poměrně snadno, hlavně nedávat ruce před nůž. Poté perlit a všechna volná místa na povrchu natírám trochu naředěným Duvilaxem pomocí širokého štětce. Natřený povrch přes sítko zasypávám přesátou hlínu.

Nakonec ještě přemýšlím nad nástupištní hranou a srovnáním terénu pod boudou zastávky. Potřebuji zhruba 4 mm nad současný podklad z překližky. Zkusil jsem si vyřezat 4mm komatex, ale ten nepoužiji. Hlína by na něm nedržela a byla by už příliš vysoko. Doma však nacházím 3mm korek, který se mi jeví jako nejvhodnější kandidát.


25. 5. 2014
Tentokrát jsem vyšetřil nedělní odpoledne, tak se jdeme kouknout na modul. Na minulém workshopu mi bylo naznačeno, že jižní strana modulu odpovídá hrubostí povrchu začátečníkovi a odvodňovací kanál vypadá spíše jako korytu pro řeku. Je rozhodnuto. Tyto dva nešvary dnes opravím a nově také zvýším násep pod přístřeškem zastávky do konečné výšky.

Hrubost povrchu vznikla tak, že jsem na mokrý perlit rovnou sypal hlínu. Sice jsem ušetřil jedno lepení, nicméně neopracovaný perlit byl dost hrubý a s hlínou na povrchu se nedal upravovat. Odvodňovací kanál je ve skutečnosti opravdu velmi malý.

Je třeba zavést kanál a vyplnit nerovnosti. Obojí provedu přidáním nového perlitu. Aby se dobře navázal, rozhoduji se na jižní straně odstranit hlínu. (Pozornějším čtenářům neujde, že jižní strana je asi zakletá, tohle je již třetí oprava.)

Průběžně rozměřuji a řežu korek pod přístřešek. Zvedne mi terén akorát do výšky nástupiště.

Na vzdálenosti budoucího nástupiště od koleje si dávám záležet. I s dosypáním (nebo nástupištní hranou) bude vzdálenost od krajní kolejnice 8 mm. Ve skutečnosti jsem naměřil 80 cm od bližší hrany kolejnice (175 cm od osy), na modelu však bude mezera větší, potřebuji totiž zajistit průjezdný profil všem vozidlům. K překližce vespod lepím korek pomocí Duvilaxu a silně zatížím.

Zvýšené hrany korku dotvaruji opět směsí perlitu a Duvilaxu. Vždy nanést a stíravým pohybem zamáčknout a vyhladit.

S výsledkem náspu jsem spokojen. Po zabroušení na tohle přijde už jen hlína a tráva.

A teď zmiňované opravy. Zasypávám velký příkop a do všech mezer vtláčím perlit. Uhlazování, vtláčení a tvarování nového příkopu trvá několik hodin.

Při stavbě jsem přišel na to, že historické plány neodpovídají realitě. Do toho mě Lubomír nalomí k mírné úpravě zastávky ve prospěch starší podoby s přejezdem a sypaným nástupištěm.


6. 6. 2014
Na pár dní jsem půjčil modul Tomášovi C. Potřeboval jsem zatmelit koleje na čelech modulu, zabrousit kolejnice a hlavně vyzkoušet, zda kolej na modulu správně navazuje na další. Zhostil se toho s péčí jemu vlastní, kromě výše uvedeného ještě nabarvil pražce, kolejnice, nařezal do nich dilatační spáry a zasypal kolej štěrkem.

Debatovali jsme ještě nad ztvárněním nástupištní hrany a dotvoření reliéfu polní cesty, podle rady budu směřovat k Ostafixu.


10. 9. 2014

Večer jsem si našel chvilku času, tak jsem se pustil do práce. Nejdříve opět perlit. Ten starý jsem na hrubých místech ořezal nožem a vyhladil smirkem. Novým perlitem dotvaruji detaily jako cestu a sypanou nástupištní hranu. Výhodou druhé tenké vrstvy perlitu je, že se už na ni dá zatlačit a tím pádem ji lze udělat hladší.

Před hlínou musím ustavit boudu zastávky. Ze zbytků laserovaného papíru jsem nařezal čtverce odpovídající betonovým pylonům a Duvilaxem nalepil na svá místa.

Před zaschnutím lepidla jsem přesně doladil jejich umístění, aby bouda seděla.

A teď jde na řadu lepidlo a přesátá hlína.

Nejdříve nanést slabou vrstvu lepidla a rozetřít do všech koutů.

A potom posypat hlínou. Raději silnější vrstvu, přebytky se po zaschnutí sklepou.

A nakonec nechat zaschnout.


11. 9. 2014
Na pár dní jsem půjčil modul Tomášovi C.

…a on mi tam zasadil zeleninu.

Postup, jak se tvoří modelová tráva, je v článku Tvorba modelové louky.

Došel jsem si pro modul k Tomášovi (18. 9. 2014), trošku jsme doladili detaily týkající se keříků, stromů, drobných barevných nesrovnalostí a také telegrafních sloupů. Tady je póza s jeho hotovou boudičkou.


8. 3. 2015
Uplynul téměř rok od začátku stavby. Na klubovém workshopu jsem dokončil střechu své zelené zastávky a z Mirkova hranolku vytvořil základ přejezdu.


21. 2. 2016
Další klubový workshop je důvodem posunout modul zastávky zase o kousek dál. Zatímco jsem na své boudičce vytrhával přepálenou ledku vnitřního efektováho osvětlení a přívod elektřiny z trámků, Tomáš mi nabarvil prkna na přejezdu. Boudička dostala nové osvětlení a také lavičky po stranách.

Postavičky do boudy asi použiji jiné, v měřítku 1:100, protože ty současné TT nedosáhnou nohama na zem. Původně jsem je měl připravené do motoráku, ale pro něj jsou zase moc velké, tam by z nich zbyla jen bysta.

Dambořice - boudička


3. 3. 2018
Jarní klubový workshop v Pozořicích jsem využil ke zkulturnění spodku modulu. Připevnil jsem upadnuté svorky kabelů a přidal držáky na banánky, takže z modulu při přepravě už neplandají. Zabudoval jsem napájecí obvod pro (smyšlené) osvětlení zastávky, jehož hlavní částí je proudový zdroj od Martina nastavený na 5 mA a napájený z kolejí. A ve volné chvíli jsem z papíru zbudoval provizorní boudičku k zastávce, kterou jsem pak v týdnu trochu začmáral vodovkami. Podle plánu kryje napojení elektrického kabelu k přístřešku zastávky. A pokud jde o nohy postaviček, které nedosáhnou na zem, tak na vině je špatná výška laviček. S nimi také ještě něco vymyslím.

 


Co mě ještě čeká:

  • umístit boudu zastávky, asi napevno
  • vyrobit přístavek k boudě podle skutečnosti
  • patinovat
  • vyrobit a usadit značky konce nástupiště a přejezdu
  • vyrobit a usadit jeden hektometrovník
  • dokončit přejezd
  • vyrobit celému modulu dekl
  • mezitím vše fotit
Příspěvek byl publikován v rubrice Jak na to, Moduly se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře u Zastávka Dambořice

  1. Tomáš Hora napsal:

    Davide,

    je super že jsi se pustil do stavby modulu, a ještě ráději vidím že jdeš v mnoha postupech jinou cestou než obvykle volíme, konečně modelaření není o slepém přebírání postupů od druhých, ale o hledání lepších cest.

    Jen před dvěma kroky bych varoval. První je lepení koleje vteřiňákem. Pokud chceš kolej přilepit rychle, vol raději pětiminutový epoxid, schne také velice rychle, doba zpracovatelnosti je těch cca. 5 minut, což ti dá dostatek času na přesné usazení a vyrovnání kolejnice. To ti žádný vteřiňák s dobou přilepení cca. 5-10 sekund nenabídne. A těch pár minut po které můžeš s kolejí manipulovat navíc, oceníš zvláště při pokládání koleje na obloukovém modulu.

    Druhá věc je ta montážní pěna, měl jsem ji doma taktéž nějaké zbytky ze stavby RD, a tak jsem ji chtěl využít, ale podlě mě se na ztvárnění povrchu nehodí, jednak vytvrzuje pomalu a za druhé hodně expanduje a člověk nemá nikdy jistotu kam naroste a co zašpiní.

    Zde raději volím polystyren, který se dá jednak mnohde poptat zadarmo, dá se přilepit tavnou pistolí, a hlavně se dobře tvaruje pomocí nože či elektrické pájky, takže terén na modulu más hotový během hoďky a bez rozika že se něco nečekaně pokazí.

    Ale jinak hlavně chválím, že jsi se do toho modulu dal a těším se že ho na setkání uvidím.

    Tomáš – Airwar

  2. David napsal:

    Ahoj Tome.
    Postup s (nízkoexpanzní) montážní pěnou mi doporučil Mirek, má tak udělané svoje moduly. Pokud se práce s ní povede, jako severní strana mého modulu, tak je výsledek lepší, než polystyren. Je pevnější, drží sama na podkladě, opracovávat se dá zastudena a není z ní tolik nepořádku. Jenže když se pěna nepovede a nevytvrdne správně (první pokus na jižní straně), tak je to opravdu jako za trest – vyleze, kde nechceš, silou prorazí i komatex, ruce lepí jako sekunďák. Podruhé jsem nenechal nic náhodě a po zatvrdnutí jsem pěnu pro jistotu naperforoval několika dloubanci bodcem a skalpelem.

    Kolej ještě zpevním epoxidem v blízkosti čel.

    Děkuji za podporu, na setkání najdeš můj modul jako ve skutečnosti, za stanicí Klobouky u Brna.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *