Na základě tlaku z blízkého okolí našeho klubu, ale také tlaku modelářské veřejnosti ke zveřejnění článku o patinaci motorových lokomotiv, jsem se rozhodl, že Vás nechám lehce nahlédnout pod pokličku, a to vše v duchu obdobného článku na patinaci osobních vozů.
Pokusím se tedy zde postupně a pokud možno jednoduše i pro laiky popsat, jak jsem k výsledku na fotografii výše dospěl.
Motorové lokomotivy jsou specifické a mají svá pravidla, jak na nich k postupnému usazování špíny dochází. Jak jsem již zmiňoval v článku o patinaci osobních vozů, je nutné si ty „pravidla“ nějak dostat pod kůži a řídit se nimi. Stejně jako v reálu žádná špína neulpí na drážním vozidle sama od sebe a rozhodně ne během velmi krátké chvíle. Tak i pro modelování tohoto faktu na to musíte myslet a nemůžete chtít zvládnout patinu během několika minut či pár hodin.
Trpělivost bude základní vlastností pro zvládnutí následujících kroků a před samotnou patinací. Je potřeba nejdříve začít se studiem konkrétní řady lokomotivy, kterou chcete patinovat. Je opravdu nutné si projít několik foto-webů a podívat se na skutečné lokomotivy, jak na nich ulpívá špína drážního šmucu.
Já jsem si k předvedení záměrně vybral dvě bardotky. Jedna je červená s pruhem na čelech a druhá v polomáčené verzi. Každá má své specifika a na některých stejný postup vynikne méně či více.
Na srovnávacím obrázku můžete vidět, že na červené střeše tolik patina nevynikne, jako na střeše šedé, a naopak na bílém nátěru je bardotin „prs“ zase výraznější než na červené krásce. Takže, to jsou jenom takové základy, které si musíte pohlídat, abyste něco nepřehnali. Mimochodem přemýšleli jste nad tím proč se jí říká „bardotka“? Jistou spojitost naleznete v datu výroby lokomotiv a filmovém průmyslu té doby a celebritách spojených s tímto průmyslem. Mladší ročníky, nechť se zeptají svých dědů, kdo byl tehdy symbolem krásy. Znám i hanlivější názvy této lokomotivy, které souvisí s přednostmi zmiňované filmové ikony, ale není nutné je tu ventilovat.
Na fotografiích Vás ještě navedu na pár detailů, které byste neměli vynechat. Jedná se o střešní detaily, například spojovací pásy nebo mřížky ventilátorů, popř. výfukové potrubí nebo výdechy z olejového odvětrávání, který umí dost lokomotivu poznamenat na její bočnici. Stejně tak je potřeba si zafixovat, že údržba probíhala během provozních ošetřeních v depech a také jezdila do myček. Jenže kartáčové myčky zvládly jen bočnice a čela, ale zákoutí kolem prsu nebo podvozkové části zůstaly víceméně nedotčeny.
Pojďme tedy k postupným krokům operací. V prvé řadě si lokomotivu rozeberte do jednotlivých částí, které hodláte separátně patinovat. Asi nějak takto.
Na všech dalších fotografiích bude vždy model v celku, aby vynikla celistvost modelu. Začneme tedy krokem číslo jedna a tím je napuštění veškerých spár na lokomotivě. Toto napuštění zvládnete nejlépe pomocí černé nebo tmavě hnědé olejové barvy. Tu musíte extrémně naředit ředidlem pro olejové barvy, nejlépe „white spirit“. Připravenou tekutinou napouštíte jednotlivé spáry jemným dotykem v místech spáry štětcem s dlouhým vlasem. Tuto operaci si vyzkoušejte bokem, ať víte, jak to funguje. Stačí chvilku podržet napuštěný štětec ve spáře a sami pak uvidíte, jak se ušpiněné ředidlo rozlévá spárou. Takže takhle objedete veškeré dekly, mřížky, výstupky na střeše a detaily v podvozkových partiích. Prolisy na bočnicích vynechte a nenapouštějte je.
Po napuštění veškerých spár nechte model raději den či dva odležet. Pak k němu přistupte s opatrností a mějte na paměti, že předešlý krok je náchylný na otěr. Proto buďte opatrní, jak na model sáhnete. S takto hrubě nanešenou olejovkou je potřeba ještě pracovat a uhladit ji. K tomu si vezměte nejlépe plochý štěteček a trocha ředidla pro olejovky. Pomocí lehce namočeného štětce pak budete odmazávat nedokonalosti. Popřípadě si budete pomáhat a naznačíte tahem štětce stékance tam, kde očekáváte, že by mohly vznikat. Viz následující fotky z úprav a výsledku po zásahu plochým štětcem.
Už teď ale pamatujte na jedno. Veškeré tyto operace, které jsou sice hodně vidět budou utlumeny následnými kroky, ale nebudou rozhodně zamaskovány. S těmi stékanci si můžete díky olejovkám dost pohrát a neustále to opravovat. Jen si dejte pozor, ať to rukou nerozmažete. Nezapomeňte i na spáry v čelnících na závěscích a také na podvozcích a nádrži.
Tímto končíme s krokem jedna a odložíme olejové barvy stranou. Na řadu přijde pistole s tryskou 0,3 a přichystanými barvami.
To jsou veškeré barvy, s kterými pracuji. Mám je nachystány v těchto lahvičkách umožňující pohodlné dávkování do nádobky pistole. Jejich originální názvy jsou napsány na lahvičkách. Zleva to je Vallejo 70.950, LifeCollor UA 722, Agama Red line F3M, Vallejo 71029, a Vallejo 080. Začneme nejdříve s černou barvou a tzv. preshadingem anebo raději česky předstínováním. Tento krok můžete vynechat, pokud máte precizně proveden krok jedna. Nicméně kolem výfuku to stejně musíte stříknout černou barvou, takže se tomu zase tak nevyhnete. Zaměřte se tedy na protažení velkých spár na střeše, pak na mřížky ventilátoru a oblast kolem výfuku. Mějte na paměti, že je stroj v zátěži a v pohybu a ulpívání sazí je elipsově protažené.
Po kroku číslo dva přijde krok číslo tři, který ovšem můžete vynechat. Jedná se totiž o lehké předstínování bloků plechů střešních partií rezavou barvou. Lépe to jde vidět na šedé střeše. Pokud nemáte cit v ruce a pistoli, tak krok raději vynechte. Na celkovém výsledku to má jen malý vliv.
Ona rezavá je ostřejší a kontrastnější vůči další vrstvě barvy a lehce tam prosvítá, takže smysl to má. Dalším krokem je přestříknutí střechy drážním šmucem. Na toto je vhodná barva zemitě hnědá. Stačí lehké zafouknutí střechy s tím, že si hlídáme směr tak, aby byla nastříkaná jen střecha. Tzn. střechu na obrázku stříkám na odlehlejší straně ve směru od čtenáře k podložce. Pak model otočím a provedu stříknutí i druhé hrany. Pamatujte, že méně je někdy více. Takže si hlídejte nanášení vrstev a stříkejte vždy jen zlehounka, a ne na plnej vál (jak se tu u nás na Moravě říká). Raději v několika vrstvách a postupně. Nezapomeňte měnit směr stříkání i podélně, ať se zafouknou boky deklů ze všech stran. Kdo si troufne může zlehounka stříknout i prolisy bočnice a to tak, že bočnici stříkáte z větší dálky pomalu a téměř z nulového úhlu vůči bočnici. Jinými slovy od střechy dolů.
Nezapomeňte nastříkat spodní část rámu včetně závěsek a partií čelníku kolem hadic a nárazníku, včetně nárazníků a pluhů ze všech stran. Pokud to nepřeženete s vrstvou zemitě hnědé barvy, je vidět původní napuštění spár olejovkou. Intenzita zašpinění závisí na počtech vrstev barvy. Lehké zašpinění, které na sebe zásadně neupozorňuje, je v celkovém kontextu modelu naprosto přirozené a nevtíravé.
Stejně jako podvozky, můžete korigovat stupeň ušpinění střechy. Zde opět platí zlaté pravidlo: „méně je někdy více“. Nicméně pokud jste takto uvažovali, můžete ještě lehce dolaďovat další vrstvičkou barvy. Jedná se o další vrstvu barvou „roof dirt“ od Life Color. Ta vše dokáže sjednotit a případné výstřelky uhladit. Použijte opět lehce přeředěnou barvu a stříkejte v malé vrstvě jednu po druhé a pokaždé kontrolujte výsledek. Zde poradím jeden trik: Vždycky stříkám barvu pod zdrojem světla tak, abych viděl, kam vrstva barvy dopadá a následně zpětně foukám jenom vzduch, pro rychlejší zaschnutí. Je to silně efektivní v tom, že hned vidíte výsledek a můžete říct „DOST“.
Tímto je krok nanášení barev u konce. Pokud jste již s výsledkem spokojeni můžeme se s lahvičkami rozloučit.
Teď přijde na řadu lakování. Jelikož ochrana barev je v železničním modelářství důležitá, proto používám odolné laky Vallejo. Matný lak použiji na střechu a na podvozkové partie, popř. čelník v oblasti nárazníků a rám na bocích lokomotivy. Ten saténový používám na zbytek, tj. bočnice a „prsa“ bardotky. Maskování oken nepoužívám, protože je to zbytečně pracné a odstranění patinačních barev a laků je velice snadné.
Stačí po chvíli, co lak zavadne, vzít skříň lokomotivy opatrně do ruky, otřít okna dřevěným párátkem viz foto. Lze tak učinit i po delší době (cca 24 hod.), Lepší to je ovšem dělat v rozmezí 1-6 hodin po lakování.
Po odstranění laku z oken přijde už jen dolaďování, o kterém jsem se zmiňoval na začátku článku. Lesklou černou barvou jsou doplněny detaily kolem olejového výdechu nebo i kolem výfuku na střeše.
Dále také kolem detailů pohyblivých částí závěsek nebo v místě, kde se nárazník zasouvá do pouzdra, popřípadě mazivo na náraznících.
Dále také nezapomeňte na olejové stopy na podvozkových částí, kolem tlumičů nebo otočných čepech na masce podvozků.
A také stopy po palivu kolem hrdla naftové nádrže.
No, a to je asi vše… více těmto lokomotivám nedopřávám. Mám na paměti hlavně to, že to není „vitrínovka“, ale funkční model, který má těšit hlavně nás modeláře, respektive moduláře, na našich setkáních.
Přeji Vám ať se Vám dílo daří a posunete se dál v patinačních technologiích.
