Brejlovec – digitalní rekonstrukce

Když před několika lety uvedla firma Roco na trh svůj model T478.3, tak jsem si jeden kus ihned koupil. Jednalo se o provedení ČSD v klasickém šedo-zeleném nátěru. Vzápětí se stejnou předlohou přišly na trh i firmy MTB a Kuehn. Na diskuzních fórech se rozpoutaly bitvy, začalo počítání nýtů a porovnávání s fotografiemi a výkresy. Každý z výrobců utržil nějaký ten šrám a výtku k detailům i k celým chybným partiím. Otevřeně se hned na začátku přiznám, že se nepovažuji za chodícího odborníka na danou řadu, takže v mém případě některé detaily vzhledem k měřítku snadno přehlédnu. Hlavním kritériem pro mě bývají spíše celkové proporce. Po několika letech zkušeností z provozu tohoto modelu si dovolím velmi kladně hodnotit jeho výborné chodové vlastnosti a taky krásně tichý a kultivovaný projev motoru i převodů. Lokomotiva na kolejišti jen přede, necuká a i delším vlak jí nedělá potíže. Klady bychom měli, teď mínusům. Za velké mínus tohoto modelu už od počátku považuji provedení osvětlení. Na rozdíl od často velmi titěrných detailů karosérie, které při své kvalitě zraku velmi snadno přehlédnu, tak naprosto nemodelové osvětlení mě bije do očí. Buď svítí vše, nebo nic! Na 21. století trochu málo!

Při četných diskuzích v klubu i ve Slunečnici jsem zjistil, že nejsem sám, koho asi nejvíc irituje červeně zářící návěst „konec vlaku“ na čelech vozů za lokomotivou. Právě po jedné z podobných klubových diskuzí jsem se asi před třemi lety rozhodl, že si udělám osvětlení zcela nové. Nemám rád různé bastly v podobě LED diod zadrátovaných a přilepených vteřinovým lepidlem na části karosérie, proto jsem už od počátku uvažoval o vytvoření nového plošného spoje s rozhraním Plux12 nebo 16 a s možností snadného budoucího ozvučení. Vzhledem k velkému pracovnímu vytížení a také jiným úkolům v klubu jsem práci několikrát přerušil a odsunul. Celý projekt tak ležel rozpracovaný a já jsem se neměl k jeho dokončení až do chvíle, kdy přišlo první seznámení se zvukovými dekodéry Zimo s rozhraním Next-18. Wow, to je přesně ono! Všechno do sebe zapadlo a já začal se sháněním konektorů po velkoobchodech, kreslením zapojení a desky plošného spoje.

Výsledkem vývoje byly tyto dvě desky plošného spoje (dále jen DPS).

Vlastnosti osvětlovacího modulu:

• Samostatné směrově závislé spínání čelního osvětlení
• Samostatné směrově závislé spínání koncového osvětlení
• Samostatné směrově závislé spínání reflektoru
• Osvětlení „posunující lokomotiva/obsazené vozidlo“ (ČD/ČSD)
• Výstup pro snadné připojení reproduktoru
• Jednoduchá montáž
• Možnost vsazení zvukového i nezvukového dekodéru
• Jedna verze pro ČD i ČSD
• Možnost připojení ext. kondenzátoru

Základním parametrem při vývoji byla snadná zástavba do stávajícího místa a to včetně ponechání původního místa pro reproduktor, aby šel model snadno ozvučit a nebylo nutné model nijak řezat, brousit a podobně násilně upravovat.

Pozn.1: Na některých následujících fotografiích je vidět broušení do odlitku modelu. Tato úprava není nutná. Udělal jsem ji ještě při vývoji, kdy jsem zrovna neměl k dispozici perfektní tenké drátky z obchodu Pojezdy.eu, ale jen kusy s větším průřezem, které neumožňovaly založení do původních drážek v kovovém odlitku pojezdu.

Pozn. 2: Jelikož jsem takto rekonstruoval dva svoje kusy, tak se fotky prolínají mezi červeným a šedým provedením podle toho, které foto vyšlo lépe. Děkuji za pochopení.

A teď, jak to vše dostat dovnitř!

Zástavba je skutečně jednoduchá a zvládne jí každý trochu zručný modelář. Popíšu jí ze svého pohledu, když jsem elektroniku osazoval do svých dvou kusů.

POZOR! K pájení je naprosto nezbytné pájecí pero, plynová pájka nebo pájecí stanice. Pájení pomocí trafopáječky NENÍ vhodné!!! Vzhledem k osazení citlivými elektronickými součástkami může její použití způsobit nevratné poškození desky a případně i zničení dekodéru!

Nejprve jsem demontoval kompletně celou skříň/karosérii modelu. Celá původní elektroinstalace přijde odstranit. Nestačí proto jen odklopit horní střední díl kapoty, který umožňuje přístup k dekodéru. Je nutné kompletní odstrojení karosérie. Správný postup je popsaný v návodu výrobcem. Pro ty, kdo ho nechtějí studovat, tak prakticky stačí jemně odchlípnout boky karosérie u závěsek podvozků a velmi slabým tahem jí zdvihnout.

Pro demontáž základní desky plošných spojů je nutné odšroubovat dva diagonálně umístěné šroubky M1,6x4mm, které ji drží přichycenou k masivnímu kovovému odlitku pojezdu. 

Následně je vhodné jednotlivé vodiče odpájet, jelikož je další demontáž jednotlivých modulů snazší.

Takto vypadá kompletně odstrojený pojezd připravený pro montáž nové sady. Původní sada DPS osvětlení leží před ním. Znovu použité budou obě DPS s reflektory a také čtyři černé plastové clonky čelního osvětlení. Ostatní zůstane nevyužité.

Místo původní přijde nová sada DPS. Na spodní straně jsou vidět mosazné plíšky, které zajišťují kontakt s elektromotorem. Jedna sada barevných vodičů k čelnímu osvětlení je delší a druhá kratší, což je dáno mírně asymetrickým uspořádáním elektroniky vůči pojezdu. Na tuto delší sadu vodičů jsem nasadil dvojici teplem smrštitelných bužírek, aby bylo možné kabeláž „učesat“ a prostor pro reproduktor byl dostatečně volný.

Jako první jsem usadil základní desku. Při usazení je nutné dát pozor na dvě věci. První je protažení přívodních vodičů černé barvy od jednotlivých podvozků tak, aby po přišroubování desky na místo zůstaly přístupné. Druhou je správný dotyk mosazných kontaktů, které přivádějí proud do motoru. Výrobce toto kontaktní provedení přívodů k motoru udělal už u předchozích modelů (například T679-Sergej). Z hlediska tovární montáže se možná jedná super řešení, ale z hlediska modeláře to vyžaduje trpělivost, jelikož při zaklápění desky není na motor dost dobře vidět (proto nemám foto této části – nelze zaostřit tak, aby bylo něco vidět). Nejvhodnějším přístupem je drobné přizvednutí okrového plastového držáku ze strany prohlubně pro reproduktor. Výslednou škvírou je vidět na mosazné kontakty elektromotoru. Správně se musí oba mosazné kontakty dotýkat přívodních plíšků komutátoru motoru z vnější strany, aby vlivem mechanického předpětí udržely kontakt i při vibracích!

Poté jsem desku zafixoval původními šroubky M1,6x4mm do závitů (rozteč otvorů samozřejmě odpovídá originální desce Roco), jelikož i po usazení ráda vyskočí, například při protahování přívodních vodičů od podvozků. Na DPS není třeba nic brousit, ani vrtat. Vše by mělo jemně zapadnout.

Na již zafixovanou základní deskou jsem připájel všechny čtyři černé přívodní vodiče DCC od podvozků. Obecně u pájecích plošek, kde je nutné připájet vodiče, jsou na DPS bíle popisky pro snazší orientaci. Pájecí plošky pro přívod DCC od podvozků jsou označeny bílým čtvercovým orámováním, nápisem „DCC“ a číslem podvozku. Je nutné dbát na správné spárování vodičů (zapojení křížem způsobí zkrat!). Výrobce modelu bohužel nepovažoval barevné rozlišení za podstatné a tak jsou oba vodiče černé barvy (pravděpodobně tak učinil z výrobních důvodů, aby nemusel mít dva druhy podvozků).

S již nainstalovanou základní deskou jsem usadil obě destičky čelního osvětlení do středových úchytů v odlitku. Deska se musí zasunout opatrně mírnou silou za pomocí plochého nástroje. Vhodné je například držátko pinzety nebo širší plochý šroubovák. Je nutné být velmi opatrný a tlačit skutečně jen na hranu DPS, aby nedošlo k poškození miniaturních SMD součástek či vytržení přívodních vodičů. Destičky musí být usazeny tak, aby horní hranou nepřesahovaly nad odlitek pojezdu, jelikož na něj dosedají kabiny strojvedoucího. Destičky jsou velmi precizní a nemělo by být nutné žádné násilí či nadbytečné broušení.

Po usazení destiček jsem vodiče za pomoci pinzety uložil do drážek v odlitku a okrovém plastovém držáku. Vodiče nejsou nijak extrémně choulostivé, ale je nutné postupovat opatrně, aby nedošlo k prodření izolace. Prodření může způsobit zkrat skrze kostru a následné zničení dekodéru!

Dalším krokem je zpětné usazení destiček s reflektory. Usazení je poměrně jednoduché. Celá DPS je uložená ve dvojici svislých drážek. Není ničím fixovaná a připravte se, že ráda vyskakuje při každém „cvrnknutí“ o její přívodní vodiče. Když jsou usazené obě čelní desky a desky reflektorů, tak je vhodné „učesat“ kabeláž v plastovém  držáku, aby nic nezavazelo reproduktoru a karosérie šla opět zaklopit. Přívodní vodiče od reflektoru na vzdálenější straně je vhodné protáhnout smrštitelnými bužírkami, které jsou nasazené na vodičích k čelnímu osvětlení.  

Pájecí plošky pro reflektory jsou na základní DPS označené bílým lemem ve tvaru „U“ a to pro každý směr logicky na bližší straně. Jedna z plošek je označená ještě čárkou, která označuje společný vodič pro napájení světel (modrý vodič). Druhá ploška je určená pro bílý a nebo žlutý vodič dle směru.

Detail usazení je vidět na následujícím obrázku.

Před celkovým dokončením montáže je nutné ještě nalepit původní clonky osvětlení, aby nedocházelo k prosvítání mezi červenými a bílými světly. Nejvíc se mi osvědčilo jejich lepení až po usazení destiček čelního osvětlení na místo. Z originálního modulu jdou velmi snadno odloupnout za pomoci špičky skalpelu. Ze spodní strany je třeba je začistit od zbytků lepidla a mírně zabrousit u horní hrany tak, aby dosedly až na plošný spoj a skutečně zabraňovaly průsvitu mezi sousedními LED diodami. Toto je snad jediná skutečně modelářská činnost z celého postupu :-) . Lepení jsem prováděl malým množstvím gelového sekundovým lepidla Loctite z hypermarketu, které jsem nanesl jen na okrajích, aby nedošlo k zalití a zamlžení LED diod. Po dokonalém proschnutí je možné pokračovat. Na tomto místě je vhodné nespěchat a nechat lepidlo dokonale „vyvětrat“ (klidně i den, či dva), aby se po uzavření kapotáže nevyskytl na průhledných dílech „bílý mlžný povlak“.

Doplnění 28.04.2019:

Na základě zpětné vazby od uživatelů jsem na poslední revizi zařízení přidal i možnost připojení externího kondenzátoru pro zlepšení vlastností při ozvučování. Jak vypadá model po osazení, ukazuje následující obrázek, kde je vidět sestavení s reproduktorem. Reproduktor spolu s kondenzátorem usaďte do prostoru v plastovém prolisu vedle DPS elektroniky. Výrobce toto místo zvolil s ohledem na otvory pro ventilátory z reálné předlohy. Karosérii zde perforoval a zvuk se tedy snadněji dostane mimo ni. Na základní DPS jsou příslušné pájecí plošky označené symbolem reproduktoru. K připojení jsem použil vodiče fialové barvy, které barevně nekolidují s ostatní kabeláží.

Nyní už stačí jen vložit dekodér, zaklopit zpět karosérii a naprogramovat CV dekodéru tak, aby svit odpovídal požadavkům.

Pro kompletní funkci všech výstupů je nutné u dekodérů Zimo deaktivovat SUSI rozhraní (CV#124), jelikož jej mají z výroby aktivované. Kuehn má z výroby toto rozhraní neaktivní (CV#56) viz manuál str. 18. Nebudu zde nastavení jednotlivých CV vypisovat. V manuálu k elektronice jsou v přehledné tabulce pro každý vyzkoušený typ dekodéru. Vyzkoušené a pořádně (několik hodin!) projeté jsou dekodéry Zimo MX618, Zimo MX648, Zimo Mx658 a otestovaný je také Kuehn 45 s Next18.

Já jsem si vše nastavil tak, abych mohl zapínat vše samostatně (například: zavěšený postrk svítí jen návěstí „konec vlaku“). Za pomoci mapování výstupů je samozřejmě možné některé funkce sloučit dohromady.

Nyní mám funkce takto:

• F0 – zapnutí čelního osvětlení (dvě bílé)
• F1 – zapnutí koncového osvětlení (dvě červené)
• F2 – zapnutí reflektoru
• F3 – režim posun – bílé křížem (ČSD) nebo obě čelní na obou stanovištích (ČD)

Hodnoty jsem si upravil oproti prvnímu vydání článku, abych měl vše jednotné s nastavením od Jacka, jelikož u nových lokomotiv už doma používám jen dekodéry Zimo. Je možné, že při ozvučování od Artolu bude nutné konfiguraci změnit, jelikož každý dodavatel zvuků má většinou svoje mapování funkcí. Poznámka: Pokud budete model ozvučovat zvuky od Jacka, tak do emailu napište, že máte tuto sadu, a on Vám vše nastaví již při nahrávání konfigurace do dekodéru.

Pokud by měl někdo zájem o tuto osvětlovací sadu, tak ji má v nabídce eshop TTModelář:

TTModelář – Brejlovec – Teplá bílá

TTModelář – Brejlovec – Studená bílá

Další digitalizací, kterou chystám a na které nyní pracuji, bude T679 (Sergej) od firmy Roco. Zde bylo největším oříškem provedení koncového osvětlení vzhledem k jeho umístění.