V klubu máme skutečně kvalitní modeláře, kteří staví modely vozidel na velmi vysoké úrovni a to včetně překrásné povrchové úpravy. Moje modely zatím této výstavní úrovně nedosahují, proto jsem se rozhodl, že než se dostanu na podobnou úrověň, tak si model této lokomotivy tak typické pro naši lokálku koupím. Než jsem se ale stačil rozhoupat s objednávkou, už byla na všech eshopech vyprodaná. :-) Po pár měsících jsem ale měl to štěstí a zahlédl jí ve vitríně v mém oblíbeném obchodě u TT-Modeláře. Zrovna mu dorazila dodávka z nové série. Paráda! Kousek jsem si pečlivě prohlédl a až na typický rozfoukaný potisk bylo provedení OK!
Ihned po příjezdu domů jsem nedočkavě krabičku rozbalil a pustil se do digitalizace. S opatrností jsem osadil DCC dekodér, jelikož ten se osazuje vzhůru nohama a přívodní vodiče od podvozků jsou krátké, aby se vešly pod kapoty. Celý model jsem opatrně uzavřel a usadil na programovací kolej. No, a ono nic! Nešel naprogramovat! Pokorně jsem proto vše opět rozebral a zjistil, že problém je dvojí.
Tím prvním je konstrukce přívodů k motoru. Tvůrci ve firmě MTB se rozhodli, že nejlepším řešením přívodu k motoru je dvojice tvrdých mosazných pinů z počítačového konektoru, které se přitlačují na boční plošky destičky elektromotoru! Kdyby byl použitý mosazný nebo fosforbronzový plech, tak bych toto řešení asi pochopil, ale spoléhat na trvalost přítlaku tvrdého mosazného pinu je pro mě znak konstrukčního diletantství! Při opětovném nasazení destiček na místo došlo k jeho mírnému odehnutí a tím motor ztratil kontakt. Druhou závadou, která vše dorazila, bylo kompletní zalití Next18 konektoru tavidlem. Hnědá lepkavá hmota, pravděpodobně kalafuna, byla vylitá uvnitř celého žlábku konektoru Next18. Při prvotní montáži jsem na to nepřišel. Přívodní drátky jsou skutečně krátké a já měl co dělat, abych dekodér vyměnil za původní záslepku a současně nepoškodil zábradlí. Nyní, když už jsem měl drátky odpájené, tak jsem si celou desku elektroniky prohlédl. Konektor evidentně někdo opravoval, jelikož byl celý nakřivo a nožky z posledních sil dosedaly na plošky. Smutným důsledkem kalafuny bylo i zapatlání konektoru na dekodéru. Desku a samostatně i dekodér jsem ponořil na čtvrt hodiny do isopropanolu. Důkladně jsem obojí očistil ESD kartáčkem a osušil ofouknutím stlačeným vzduchem ve spreji. Piny jsem velmi jemně přihnul kleštičkami na lepty. Celý model jsem poté opět sestavil a voilà, model jde naprogramovat a dokonce i jede… Jak vypadá křivě připájený konektor po oplachu je vidět na následujícím obrázku. V pozadí je vidět provedení přívodu k motoru pomocí pinů.
Tahle zkušenost mě přesvědčila, že problém u tohoto výrobce není jen v povrchové úpravě, ale primárně ve výstupní kontrole. Výše uvedené nebylo spouštěčem k tvorbě mé vlastní verze elektroniky. Už při předchozích projektech Brejlovce Roco, Brejlovce Kuehn a Roco Sergeje jsem si zhodnotil, že se moje požadavky na funkčnost podstatně liší od stávající nabídky výrobců. Na krásných krajiných modulech mých kolegů z klubu je hřích, když lokomotiva svítí jako o pouti.
Požadované vlastnosti na novou elektroniku:
- Shodná zástavba do MTB a do budoucna i do leptu
- Světla dle ČSD/ČD
- Zachování možnosti ozvučení
- Odlišné připojení motoru
Původně jsem mezi požadavky zahrnul i kompatibilitu mezi MTB a leptanými stavebnicemi. Jelikož se ale liší rozměry (např. pozice reflektoru), tak jsem nakonec vytvořil dvě zcela samostatné verze. Verze pro lept ještě prochází finálním testováním zástavby do různých verzí pojezdů.
Elektronika je koncipovaná jako celek složený ze tří samostatných desek plošných spojů, v tomto ohledu shodně s konstrukcí MTB. Na hlavní desce je kompletní logika a dekodér. Na obou koncích jsou kolmo připájeny menší destičky s čelním osvětlením. Rozhraní pro dekodér je s ohledem na velikost kapot a moji preferenci opět Next18. Samozřejmě je počítáno i s ozvučením modelu.
Reflektor je na fotografii zapnutý, ale jde samozřejmě ovládat samostatně. Celkový princip je shodný s parametry u jiných mých sad.
Postup přestavby
K demontáži karosérie je nejprve nutné odehnout zábradlí u dveří do kabiny z obou stran tak, aby nedošlo k jeho vylomení. Následně je nutné mírně zatlačit pomocí speciálního nástroje na čela karosérie a mírně ji zdvihnout. Tento nástroj z manuálu v mém balení chyběl, takže jsem si pomohl vhodně ořezaným bambusovým párátkem. Je potřeba postupovat velmi opatrně, jelikož je po celém obvodu ochozu zábradlí. Postup je uvedený v manuálu k modelu.
Celá sestava původní desky plošného spoje (dále jen DPS) je k rámu uchycená pomocí čtyř šroubků. Před jejich demontáží ale doporučuji odpájet přívodní vodiče od podvozků. Vše jde potom ven o dost snáze. Po odšroubování přídržných šroubků je možné celou desku demontovat prostým vytažením směrem od motoru.
Drobná odbočka u ozvučení
Před dalším postupem je vhodné si rozmyslet, jak a jestli budete model ozvučovat. Já jsem se rozhodl, že si udělám přípravu na ozvučení na místě určeném výrobcem. Originální Zimo kostka se mi tam nikdy nevešla s ozvučnicí. Po zkouškách jsem se proto rozhodl, že jí nebudu kuchat a na tomto projektu vyzkouším jiný reproduktor z Číny. Je to reproduktor do navigace, který krásně pasuje do oválného otvoru mého Kuehn Brejlovce. Ano, nasypu si popel na hlavu! Byla to slepá ulička přátelé!!! :-)
Vše se mi zdálo být dobré až do našeho provozního setkání, kdy mi kolega Jan Bárta pustil zvuk svého pilštyka (s touto elektronikou). Sakra, to chci taky! Krásně plný zvuk! On provedl zástavbu průhledné kostky do kabiny z produkce Martina z Modelová železnice Sezemice (navíc super cena cca. 140Kč). Tak jsem si řekl, že není nic jednoduššího, než požádat přímo výrobce a prodejce, když už ho máte na setkání, no ne? :-) Měl pár kousků s sebou. Celé to sice vyžaduje vyříznutí otvoru místo naznačených ovládacích pultů stanoviště a zbroušení hran ozvučnice, ale je to pecka! Průhlednost je taková, že přítomnost reproduktoru není běžným okem poznat, lokomotivu nehyzdí a zvuk je o 100% lepší.
Ale pojďme dál! Následuje instalace dekodéru. Dekodér se usadí jemným zacvaknutím do patice konektoru na desce. Není nutné jej podlepovat ani jinak jistit. Mám vyzkoušené, že opravdu nevypadne ani při drobných nehodách a pádech. Je ale vhodné prohlédnout daný podvozek a náhon, jestli z něj nestříká vazelína. Opravdu doporučuji usazení dekodéru ještě před usazením desky do pojezdu modelu. Jde to vše výrazně jednodušeji.
Další fází před finálním usazením elektroniky na místo je úprava přívodu k motoru. Řešení z dílny MTB se mi nelíbí. Chápu, že pro sériovou výrobu je sesazení bez pájených spojů lepší, ale pro modeláře je dvojice drátků jednodušší a spolehlivější. Jak jsem tedy postupoval? Přečnívající část destičky plošného spoje na motoru jsem odříznul pomocí žiletkové pilky tak, aby byla hrana v jedné rovině s kovovým šasím motoru a následně jsem vše zabrousil jehlovým pilníkem. Důkladně jsem zkontroloval, že nikde není otřep, který by případně způsobil zkrat. S ohledem na rozmístění elektronických součástek je nutné izolovat stator motoru v horní části, kde sousedí s novou základní deskou. Toto jsem udělal za pomoci vhodně dlouhého ústřižku elektrikářské pásky černé barvy. Detail je na následujícím obrázku.
Následně jsem na tuto upravenou destičku motoru připájel dva vodiče černé barvy (lanko), které jsem před zaklopením nové desky připájel na příslušné plošky pro přívod k motoru na spodní straně. Jako jediné na celé DPS mají kulatý tvar a je vedle nich písmeno „M“. Detail je na následujícím obrázku.
Nyní je vhodné si elektroniku upevnit na místo. Při usazení je vhodné postupovat velmi pomalu a postupně učesat všechny vodiče, aby se některý nepřiskřípl. U čel musí jemně zaskočit zámečky do pojezdu. S již usazenou a pomocí původních šroubků připevnou deskou jsem následně dokončil připojení přívodních vodičů. Celkem jde o dvě dvojice pro jednotlivé podvozky a jednu dvojici od případného reproduktoru. Pájecí plošky jsou na přístupné horní straně hlavní desky. V jejich sousedství jsou vyfrézované drážky pro zatažení vodičů, aby nezavazely při zaklápění kapoty. Na desce jsou plošky označené potiskem. Vodiče od podvozků je vhodné nechat v původní délce a jen je po připájení k ploškám na DPS „učesat“ do prostoru pod hlavní deskou elektroniky. Tím je pro neozvučenou verzi instalace hotová a lze přikročit k naprogramování dekodéru.
Pro verzi ozvučenou je nutné ještě dokončit zapojení reproduktoru. Na horní plošky označené znakem reproduktoru a nápisem „REPRO“ se připájí dvojice fialových drátků.
Pokud budete dávat reproduktor na výrobcem zamýšlené místo, tak není vhodné nechávat vodiče dlouhé, ale naopak je vhodné je zkrátit na mimnimum, aby nezavazely kapotám.
Pokud se stejně jako já rozhodnete pro řešení s průhledným reproduktorem, pak je nutné nejprve sejmout budku strojvedoucího z karosérie. Je uchycená pomocí plastových zobáčků na bocích, takže stačí jejich opatrné a mírné rozevření s vysunutí směrem vzhůru. Následně se vybrousí v kabině místo pro budoucí reproduktor a to tak, aby se dovnitř vešel, ale současně nebyl příliš volný s ohledem na klepání při zvuku. Osvědčilo se mi odvrtání dírek po obvodu a následné začištění skalpelem. Oproti prvnímu postupu ozvučení je zde naopak výhodnější připájení delších vodičů. Následně se model zaklopí karoserií bez budky strojvedoucího. Tento postup je lepší s ohledem na drobné broušení ozvučnice, aby pasovala do kabiny strojvedoucího, což vede k tomu, že je potřeba párkrát kabinu nasadit a sundat. Při zástavbě mě Honza Bárta a Martin správně upozornili, že je klíčové, aby byl reproduktor „zadlabaný“ naprosto symetricky, jelikož je střecha kabiny strojvedoucího zkosená. Když už jsem byl s tvarem spokojený, tak jsem pod reproduktor nalepil kousek elektrikářské pásky, aby nemohlo dojít ke zkratu na základní desku a fialové vodiče jsem připájel k reproduktoru a jejich přebytky „schoval“ do bočních výklenků stanoviště strojvedoucího. Původně jsem chtěl použít na izolaci smrštitelné bužírky, ale jde tu o milimetry a zjistil jsem, že jejich použití znamená moře prostoru navíc a v kabině ho opravdu nepřebývá. Izolace desky je dostatečná a při vhodném připájení vodičů k reproduktorů nemůže nastat problém. Finální provedení je na následujícím obrázku.
Mám ozvučeno a teď už zbývá jen naprogramovat DCC dekodér. Funkce mám namapované shodně jako v předchozích případech:
- F0 – zapnutí čelního osvětlení (dvě bílé)
- F1 – zapnutí koncového osvětlení (dvě červené)
- F2 – zapnutí reflektoru
- F3 – režim posun – bílé křížem (ČSD) nebo obě čelní na obou stanovištích (ČD)
Hodnoty jsem si sjednotil, abych měl vše shodné s nastavením od Jacka. Většina lokomotiv na našem klubovém layoutu má zvuky právě z jeho produkce. Když to člověk dostane do krve, tak řídí každou lokomotivu zcela automaticky. V počátcích modelaření jsem kupoval hlavně dekodéry Lenz. Dnes už u nových lokomotiv používám výhradně dekodéry Zimo. Jak jsem se za ty roky při svých DCC pokusech prokousával jejich manuálem, tak musím říct, že je to skutečně Mercedes mezi Trabanty. Dá se dosáhnout výborných výsledků a zatím jsem nemusel ani jeden reklamovat.
Poznámka: Pokud budete model ozvučovat zvuky od Jacka, tak mu do emailu napište, že máte tuto sadu, kvůli konfiguraci dekodéru.
Výhradním distributorem této sada je e-shop TTModelář – Sada – Pilštyk – teplá bílá.
Kompletní sada obsahuje základní DPS s připájenými čelními DPS bez dekodéru a reproduktoru a to včetně kompletního vytištěného barevného návodu na zástavbu v českém jazyce. Součástí sady jsou i dva vodiče pro připojení reproduktoru a dva vhodné vodiče pro připojení motoru.
Pokud půjde vše, jak má, tak se bude další digitalizace týkat kocoura od firmy Tillig.