O víkendu 17. a 18. listopadu proběhlo v tradičním prostoru v Žebětíně další provozní setkání. Setkání bylo neveřejné, s tím, že tentokrát bylo především pracovní, kde prioritou nebyla prezentace pokroku na modulech, ale šlo nám především o odladění DCC a modelového provozu dle GVD. Vzhled a rozmístění jednotlivých stanic v layoutu je celkem jasně dán skutečnou tratí 255, tudíž listopadový layout vycházel z předchozího layoutu, jen s tím rozdílem, že tentokrát chyběly Skovice pražských kolegů, na druhou stranu přibylo několik našich traťových modulů v různé fázi rozpracovanosti.
Na místo jsme se začali sjíždět v sobotu ráno kolem půl osmé, s tím, že někteří vzdálenější členové dorazili později. Stavba layoutu probíhala celkem bezproblémově a trvala cca tři hodiny. Nemalou část stavby zabralo především natažení telefonních a DCC rozvodů, instalace boosteru či nastavení Roco myší. Zbytek předobědového času jsme věnovali zkušebním jízdám a doladěním drobností ve funkčnosti kolejiště.
Oběd jsme absolvovali tradičně na etapy v blízkém Žebětínském dvoře. Samotnému odpolednímu provozu předcházelo školení, kterého se ujal Martin a jehož cílem bylo zasvětit nás do čtení grafikonu, logiky provozu, členění trati na jednotlivé úseky a mnoha dalších informací které by se nám při samotném provozu mohly hodit.
Kolem půl třetí odpoledne se rozeběhly modelové hodiny, které ukazují čas oproti reálu 4× zrychlený, takže bylo jasné, že 24 hodinový grafikon se nám smrskne do celkem hutných šesti hodin provozu. Samotný rozjezd modelového provozu se neobešel bez potíží, a to zvláště proto, že většina osazenstva sálu se shlukla kolem první stanice, kde probíhal provoz a nebohou obsluhu stanice a prvního manipulačního vlaku zasypávali radami nejrůznějšího druhu. Jeden zvláště horlivý „radil“ musel být vykázán do větší vzdálenosti od stanice.
Naštěstí se provoz na modulovém kolejišti během první hodiny reálného času celkem svižně rozeběhl, a tudíž se velmi záhy musel každý věnovat svým povinnostem.
Samotný provoz probíhal tak, že do GVD byly zařazeny tři osobní vlaky, dva pendlující po hlavní trati mezi Zaječím a Veselím (Hodonínem) a třetí pendloval mezi Mutěnicemi a Hevlínem. Dále byly do GVD zařazeny dva průběžné nákladní vlaky a dva vlaky manipulační. A tento provoz byl občas v hluchých místech doplněn například výjezdem nehodového vlaku.
Ze samotných stanic byly personálem obsazeny tři stanice: Velké Pavlovice, Kobylí a Mutěnice. Provoz probíhal dle předpisu D2 a komunikace mezi stanicemi byla prováděna pomocí interní telefonní sítě. Telefonní spojení bylo instalováno i v obou koncových stanicích a také v Hevlíně, tyto stanice ale neměli stálou obsluhu a o komunikaci se zde starali právě přítomní strojvůdci jednotlivých vlaků.
Příjemným zjištěním bylo, že po velmi krátké době se samotná komunikace a logika provozu začali jednotlivým účastníkům provozu dostávat pod kůži a původně rozháraný a nervózní provoz nabyl na plynulosti.
Dalším příjemným zjištěním prvního dne provozu bylo, že i chod a stabilita layoutu byla na dobré úrovni a tudíž byl provoz jen zcela výjimečně narušen problémy s technikou.
Menší problémy způsoboval vozový park a to paradoxně především nové tovární modely, které ne vždy běhaly tak, jak mají. Před dalšími srazy se na toto budeme muset zaměřit. Problémy byly víceméně dvojího druhu, u lokomotiv především ne vždy kvalitní sběr proudu z kol lokomotiv, což se projevovalo především u oblíbených Rosniček T334. A pak dále byly problémy s vozy, u kterých bylo problémů několik druhů. Některé vozy byly příliš lehké, jiné neměly zcela bezproblémově funkční podvozek a poslední třešničkou na dortu byla ne vždy dobře spřahující spřáhla, za čímž je neschopnost výrobců dodržet správnou výšku umístění spřáhla.
I přes tyto drobné problémy se podařilo odjezdit celý GVD v rozumném čase a tak se mohla část osazenstva odebrat večer kolem deváté k domovu a část do místní hospůdky kde proběhlo hodnocení prvního dne akce. Někteří účastníci setkání přespávali přímo na místě v sále mezi moduly, takže v pozdních večerních hodinách proběhly některé speciální jízdy po modulišti, o čemž ovšem není třeba se příliš rozepisovat, protože se většinou nic extra zajímavého nedělo, a byly i chvíle, kdy se naopak něco zajímavého dělo, ale většinou zcela nepublikovatelného.
Mnohem zajímavější bylo ráno, kdy výraz tváří některých účastníků setkání dával tušit nasycení dojmy ze setkání. Někteří byly tak sytí, že po celý den odmítali jídlo a pití v jakékoli podobě.
Nedělní ráno se mimo to neslo i ve změně některých funkčních prvků v DCC, jejichž smyslem bylo odzkoušet jiné funkční řešení. I přes drobné zdržení se podařilo dopoledne po desáté hodině rozjet provoz moduliště, který opět probíhal dle scénáře daného samotným GVD. Nedělní provoz byl díky tomu, že jsme měli vše již celkem zažito mnohem plynulejší, a díky množící se únavě i zábavnější. Mnohdy se nám podařilo do provozu zahrnout i věci, které se dějí na běžné železnici, jako je zpoždění osobního vlaku o půl hodiny, projetí vlaku přes návěstidlo a dokonce i nehoda.
Nedělní oběd probíhal v skromnějším duchu, většina účastníků si objednala pizzu, někteří se postili, pravděpodobně z náboženských důvodů.
V neděli odpoledne jsme opět jezdili dle GVD a provoz byl v době od druhé do čtvrté hodiny oživen tím, že jsme umožnili vstup ohlášené veřejnosti, což se setkalo s poměrně velkým a celkem příjemným zájmem.
Pokud jde o návštěvy, stojí za zmínku minimálně dvě z nich. Tak především mladý kolega modelář Adam Buchal z Hodonína, který se na nás přišel nejenom podívat, ale přinesl nám ukázat i hrubou stavbu výpravní budovy 16/H ve velmi dobré kvalitě.
Druhou návštěvou, která stojí za zmínku, byla rodina „Hujerova“, kterých dorazilo cca. dvacet. Ve skutečnosti se jednalo o příbuzné a kamarády našeho předního krajino tvůrce Martina. Přítomná rodina měla na Martina velmi pozitivní vliv a jeho jindy velmi kritický pohled a názory, se změnily na pohled hrdého otce, který se chlubí svým potomkem.
Samotný provoz jsme zakončili po šestnácté hodině, kdy jsme svezli vlaky do koncových stanic a začali s rozborkou layoutu. Kolem sedmnácté hodiny už se téměř nedalo poznat, co se v místní tělocvičně během posledních několika desítek hodin odehrálo.
Na závěr by mělo myslím přijít hodnocení celé akce. Pokusím se toho tedy ujmout, i když je mně jasné, že ne všechny hodnocením potěším. Myslím, že samotné setkání se opravdu povedlo, a i když bylo časově i fyzicky náročnější, je jasné, že příště už jen dvoudenní setkání. Během těch pěti měsíců se nám povedlo posunout opět o kus dál, a to ať už vzhledem moduliště, ale i funkčností a rozrůstajícím se vozovým parkem.
Pevně doufám, že i nadále se nám bude dařit a že další provozní setkání přinese další, větší a ještě viditelnější pokrok. Také doufám, že celkový úspěch akce nakopne některé, v posledních měsících spící, kolegy k aktivitě. A také že fotečky a popis akce zaujmou další modeláře, kteří se mezi nás přijdou podívat a třeba najdou chuť se k našemu snažení přidat.
Za Moduly Brno Tomáš Hora
Fotografie ze setkání
- Setkání ModulyBrno_2012_11 – Tomáš C.
- 4. provozní setkání Moduly Brno – Jirka
- Žebětín 17. – 18. 11. 2012 – Luděk
- Čtvrté provozní setkaní – David
- TT4BRNO2012 – Zdenek
Layout
Grafikon
