Zastávka Terezín

Velice pěkným a časově nenáročným modelovým počinem byla pro mě stavba modulu Terezin. V této fázi života jsou totiž pro mě malé motivy zastávek, nákladišť a dopraven o maximálním počtu tří výhybkových jednotek ideální a jediné, které jsem schopen dokončit.

Příprava

Pečlivá projektová příprava usnadní budoucí tápání (tedy rychlejší stavba) a minimalizuje počet úchylek od reality. U tohoto modulu jsem v době přípravy stavby neměl k dispozici situační výkres. Musel jsem si vyrobit vlastní zjednodušený pomocí ortofotomap stažených ze stránek mapy.cz (současnost) a kontaminace.cenia.cz (rok 1953). Nutno zde upozornit, že ČUZK nově prodává ortofotomapy z doby třicátých let, které jsou velmi kvalitní. Ke zhlédnutí jsou zde.

V místě zastávky Terezín se trať nachází v oblouku o poloměru R = 250 m. Je zde malé převýšení, které jsem zanedbal, tudíž i přechodnice se vzestupnicemi. Modeloval jsem celý směrový motiv oblouku. U lokálek s malými poloměry je to z hlediska zkreslení reality i žádoucí. Řídím se pravidlem délkové redukce tratě 1:2 a délkové redukce dopravny a stanoviště v rozmezí hodnot 1:1 až 1:2. Oblouk má tedy poloviční poloměr, přepočteno do měřítka TT je to 104,17 cm. Vrcholový úhel je zachován. Rovněž je zachována délka krátkého nástupiště. Modul je koncipován jako samostatný s čely PP. Délka modulu v ose koleje je 92,20 cm, šíře je 40,00 cm. Pláň na lokálkách je ovšem užší, tudíž před rozhraním je patrné její nemodelové zúžení.

V situacích z ortofotosnímků je žlutě vyznačen modelovaná rozsah krajiny. Aby bylo více co modelovat, je krajní dům č. p. 102 obce Terezín posunut včetně hospodářské budovy o několik jednotek metrů blíže k trati. Model má znázorňovat epochu IIIa, přibližně rok 1950. Je to stav ještě před instalací přejezdového zařízení VUD v roce 1961, při které byla zároveň zpevněna nástupní hrana zastávky. Odhadovaná je původní uliční podoba vesnického domu a jeho hospodářské budovy, nicméně znázorněna je pouze jeho malá část, jelikož obě stavby jsou modelovány v řezu na okraji modulu. Boční pohled od zastávky je dle dostupné fotografie.

 

Stavba modulu

Dřevěný rám byl navržen jako nový systém Moduly Brno s magnetickými držáky nohou. Díly rámu jsou strojně vyřezány do překližky tl. 12 mm. Na žebra rámu je doplněna sololitová deska jako podklad pro blok polystyrenu, který již tvaruje krajinu. Dotvarování krajiny najemno je provedeno pomocí sádry a brousitelných tmelů, které schnou pomaleji. Mocnost štěrkového lože znázorňuje korkové podloží. V místě propustku je přerušena pláň i štěrkové lože. Propustek, jakožto umělá stavba železničního spodku, musí být i se spodkem provedena ještě před pokládkou železničního svršku. Před pokládkou kolejí bylo provedeno zahlinění modulu a natření jeho bočnic černou barvou (jinou, méně násilnou, barvu se mi do klubových norem prosadit zatím nepodařilo). Fotografie této fáze stavby nechť je rovněž vzpomínkou na pejska Ferdu.

Dále se zmíním k jednotlivým zajímavým místům, jelikož bych se kompletním popisem na těchto stránkách mnohdy opakoval a dlouhé texty nejsou v internetovém čtení populární.

Propustek

Oproti skutečnosti jsem zde předpokládal starší typ otevřené propusti, která byla v období výstavby lokálek nejčetnější stavbou spodku. Propustek je vyhotoven ze sádrových odlitků odlévaných do formy připravené ze styroduru. Kamenné bloky jsou ryty jehlou. Dále celé natřeno štětcem a patinováno tupováním. Nosná konstrukce byla vytvořena při pokládce železničního svršku. Tvoří ji pod kolejnicemi podélné pražce a výplňová pochozí prkna. Vše z lipových hranolů Midwest. Natřeno hnědou tuší, shodným odstínem jako pražce.

 

Železniční svršek

Kolejový rošt je sortimentu TT filigran s dřevěnými pražci. Skládá se z dřevěných pražcových polí dlouhých 20 cm, na které jsou umístěny jednotlivé plastové podkladnice a teprve do nich se zasouvají pruty kolejnic. Protože dodávané pražce jsou v místech obou kolejnicových pasů spojené, pro oblouk musí být jedna řada spojů rozřezána. Jelikož jsou délky jednotlivých pražců identické, byly nejprve po přesném rozměření pomocí lícující šablony přilepeny na korkový podklad, poté napuštěny hnědou tuší. Až následně přišlo na řadu nekonečné osazován podkladnic a teprve na závěr navlékání prutů. Nástupiště a přejezd jsou jedinou výjimkou z tvarování terénu a tělesa spodku, která musí být realizována po zhotovení kolejí, tudíž se dotvarují na již zahliněném modulu s položenými kolejemi. Sypané nástupiště i komunikace jsou vytvořeny z brousitelného tmelu pomocí šablon vyřezaných z plastové destičky. Následně byly pražce zalepeny páskou a pruty z obou stran nastříkány zemitou hnědou. Na řadu přišlo štěrkování koleje. Povrch komunikace je upraven pouze pomocí nátěru příslušným odstínem šedé. Nástupiště je přetřeno lepidlem, do kterého je zaválcován (např. koncem štětce) prach.

Přístřešek zastávky 11/H

Pro budovu zastávky jsem vytvořil ve spolupráci se Zdenem kartonovou stavebnici, která se mohla hodit i dalším členům klubu, jelikož je to nejrozšířenější typová stavba tratě Čejč – Ždánice.

Jablka

Mezi zastávkou a domem č. p. 102 je ovocný sad. Dlouho jsem si lámal hlavu, jak znázornit jablka. Nakonec jsem na internetu zakoupil pytlík bílých skleněných kuliček průměru 1 mm, vyráběných v Jablonci. Na skleněnou podložku jsem nalepil oboustrannou lepicí pásku, kterou jsem kuličky posypal. Nastříkal jsem je nažluto. Poté jsem je skalpelem opatrně odlepil a nalepil znovu na podložku a znovu nastříkal nažluto, aby se zakryla místa, která se prvně dotýkala navzájem i k podložce. Potřetí jsem provedl nástřik pouze z jednoho úhlu načerveno. Obarvená jablka jsem smíchal s listovím z identického materiálu, jako byly foliáže použité na větvích stromků. K přichycení jablek s listovím na foliáže stromků posloužil lak na vlasy ve spreji.

Obilné pole (strniště)

Původně jsem chtěl znázornit strniště, nicméně po nějaké době bádání se stále nedařilo a nakonec jsem se rozhodl udělat pouze zralé obilné pole z dostupných foliáží na trhu. Život je poměrně krátký a stavba musí odsýpat, jelikož je mnoho zajímavých námětů, které chci realizovat. Následující řádky tedy popíší slepé cesty ke strništi.

První pokus bylo vytvoření razítka s rovnoběžnými řádkami, které měly nanášet lepidlo. Vývoj měl pokračovat vytvořením válečku. Lepidlo v tenkých řádcích však poměrně rychle schne a po zatravnění zůstane jen velmi málo stébel v řádku. Další problém je, že stébla v řádcích nezůstávají jen ve směru svislém, ale obdobně jako drny, jsou do všech stran. Dále povrch pro používání razítka nebo vlečku musí být dokonale hladký.

Další pokus byl učiněn s oboustrannou lepicí páskou. Na tuto byly po odstranění vrchního papíru lepeny vedle sebe drátky průměru 1 mm tak, aby měly mezi sebou mezeru cca 0,25 mm. Poté proběhlo elektrostatické zatravňování travou 2 mm. Po odlepení drátků, které stínily rozestupy řádků, bylo provedeno přestříkání lakem na vlasy a posypání hlínou. Toto strniště se vám povede v případě rovnoběžných řádků v přímé. Problém je, že takto pole nikdy nekončí, zde se secí stroje obrací a vytváří složitější obrazce. To se pomocí drátků provizorně (slabě) přilepených k pásce nikdy nepovede vytvarovat. Nicméně rovné řádky se povedly a stébla obilí stojí svisle!

Další pokusy opět nevedly k uspokojivému výsledku. Napadlo mě však, že řádky by se mohly laserem vypálit do šablony, přes kterou by se zatravňovalo. Na každé pole by bylo nutné vytvořit novou šablonu. Bylo by hloupé, kdyby se tvary polí na jednou kolejišti opakovaly. Tuto metodu jsem zatím nevyzkoušel.

Doplňky

Doplňky na závěr, které tvoří model modelem, jsou výstroj trati, sloupy vedení podél trati, dopravní značky, vnitřní vybavení vesnického domu s hospodářskou budovou, figurky, aj.

Je důležité vypíchnout, že dopravní značky a značky výstroje tratě jsou zhotoveny pomocí tenkých špendlíků s uštípnutou hlavičkou přiletovaných na mosazný či měděný tenký plech. U takovýchto detailů je důležité uplatnit epochu, proto např. značka Začátek obce je černá s bílým písmem. Výstražné kříže jsou vyrobeny z kolejnic, na které jsou pomocí mosazných L-profilů upevněny leptané kříže. Vše je letováno. Celé je to nastříkáno na bílo. Bíle pruhy dříku z kolejnice jsou poté odstíněny plastelínou a jsou nastříkány pruhy červené. Červený vrchol je však již natřen štětcem. Rovněž tak červené lemování kříže. Zadní strana kříže je natřena šedě. Je důležité též pamatovat na základy značek. Ty jsou zhotoveny z komatexu.

Figurky jsou přilepeny, ale zároveň je do figurky i podkladu vyvrtána díra pro trn z drátku, díky kterému je spojení pevnější.

Jediné osvětlení na modulu je lampa na dřevěném sloupu vedení podél komunikace. Je napájena přes vypínač pomocí dvou tužkových baterií v pouzdru umístěném zespod modulu.

 

Dokončený modul a úchylky od reality

Později po ukončené realizaci modulu jsem zjistil několik odchylek od reality, které mě zamrzely. Dostal se mi do ruky situační výkres původní podoby zastávky a jejího okolí. Proto jsem zjistil:

  • Přes pole byla dříve mělká strouha či občasná vodoteč, která navazovala na propustek a úplně v počátku stavby železnice by protínala železnici pod úhlem cca 70°. Později byla postupně zaorána.
  • Současná podoba propustku je zároveň jeho původní podobou, takže otevřená propust je chybná. Propustky ze zabetonovaných nosníků byly na této trati stavěny jako na jedné z prvních tratí. Otevřené propusti se však hojně vyskytovaly na trati Zaječí – Hodonín, kde byly později nahrazeny trubními.
  • Přesnou podobu lampy na dřevěném sloupu nadzemního vedení podél komunikace neřeším, sdělovací zařízení jsou pro mě detaily. Použil jsem nejvhodnější výrobek ze sortimentu JM DETAIL.
  • O odhadované původní podobě uliční stěny domu č. p. 102 obce Terezín jsem se již výše zmiňoval.

Stavba byla realizována 03/2014 – 05/2015.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Moduly se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *