Šesté provozní setkání v Žebětíně

16. – 17. listopadu 2013

Poněkud překvapivě může působit tento článek o provozním setkání našeho klubu, o kterém jsme tentokrát dopředu neavizovali vůbec. Setkání sice nebylo tajné, kupodivu nebylo ani neveřejné, což vysvětlím dále, jen bylo poněkud odlišné od těch ostatních, a tak jsme se s kolegy rozhodli tentokrát Vás, odbornou veřejnost, o události v rámci zajištění maximálního soustředění neinformovat.

Výjimečnost proběhlého setkání spočívala v požadavku majitele haly na přístup místních občanů a setkání se tím stalo do jisté míry veřejnou výstavou. Tenhle prvek pro nás byl po dobu naší existence zcela nový. I tak bylo setkání poměrně komorní, protože hala byla přístupná veřejnosti celkem omezený čas.


Slovo pro návštěvníky

Zde na tomto místě bych chtěl jménem našeho spolku Moduly Brno poděkovat občanům Městské části Brna – Žebětína  za jejich zájem o naši práci. Dále musím vyzdvihnout ukázněnost a ohleduplnost návštěvníků, zejména těch nejmenších, což dle našich zkušeností nebývá úplně obvyklé.

nejmenší návštěvníci

Zde by bylo možná vhodné pro laickou veřejnost rámcově popsat, co vlastně viděli a čeho byly v hale svědky.

Tak tedy pro začátek popíšu nejprve celkové pojetí kolejiště a smysl takové akce. Modelová železnice je oblíbenou a rozšířenou zájmovou činností, kde se lze  věnovat různým zaměřením a specializacím, které se mnohdy vzájemně prolínají. Z větší části je tento koníček poněkud náročný na prostor a z toho důvodu byl vytvořen a normalizován koncept sestavitelných částí kolejiště, kterým říkáme moduly. Na takto pojatém, a oproti domácímu kolejišti mnohem rozsáhlejším prostoru tak lze krom modelařiny také znázorňovat samotný provoz železnice, a to úplně stejně, jako ve skutečnosti.

manipulační vlak

Náš spolek si jako předlohu pro znázornění nejen provozu vybral železniční trať číslo 255 vedoucí ze Zaječí do Hodonína. Proto bylo možno na trati spatřit stanice tak, jak jsou na této trati ve skutečnosti (mapa projektu). K samotnému provozu, který se laickému oku mohl jevit jako poměrně slabý, je nutné říci, že celý probíhal jako ve skutečnosti dle předem stanovených jízdních řádů, pouze oproti skutečnosti zrychlený čtyřikrát. Tedy jeden provozní skutečný den nám na kolejišti trvá šest skutečných hodin. Ale i tak bylo nutno ponechat dostatečné časy mezi jízdami jednotlivých vlaků, neboť kromě samotné jízdy  se také provádí opravdové oběhy vozidel a simultánně i oběhy nákladů. Veškeré tyto procesy pak na kolejišti nezasvěcenému divákovi zpravidla uniknou a provoz tedy může být z pohledu návštěvníka nezajímavý.

strážní domek

Na kolejišti bylo možno spatřit části dokončené, nebo i v různých fázích rozestavěnosti. Jeden jediný díl kolejiště, tedy modul, se teoreticky dá postavit za jeden měsíc. Prakticky to však bývá i více než rok. Složitější celky jako například stanice trvají výrobně i roky a leckdy je může modelář pojmout jako postupnou stavbu rozplánovanou na značnou část svého produktivního modelářského života. Minimálně však platí, že na kolejišti je stále co vylepšovat a pro většinu  železničních modelářů je cílem cesta k dokončení, nežli samotné kolejiště. Kromě toho musím zmínit, že tento koníček je velmi náročný nejen časově, ale i finančně, proto jsme z důvodu zcela prvního setkání s veřejností omezili přístup k některým částem kolejiště a věříme, že u Vás toto opatření vzhledem k výše napsanému najde pochopení. Ale i tak si myslíme, že šlo poměrně zajímavou a pro mnohé z Vás nepoznanou atrakci a příjemně strávené nedělní chvilky.

pohled na kolejiště


A teď pár slov pro naše kolegy

Slůvko úvodem:

Myslím, že v úvodu a výše uvedené skutečnosti ozřejmily naše důvody, proč jsme chtěli návštěvnost a naše soustředění udržet na přijatelné míře. Jelikož hala nemá oddělený vyhlídkový prostor, jako je tomu u hal jiných klubů, kteří případnou veřejnost do blízkosti moduliště nepouštějí vůbec, chtěli jsme si zachovat akční rádius pro případnou ostražitost. Nicméně přeci jen za námi přišli někteří tradiční, ale i noví zájemci a sympatizanti z řad odborné veřejnosti, kteří zkrátka projevili zájem, nevychladli po druhém emailu a měli  motivaci přijít a získat informace. Byť se nemusí jednat přímo o zájemce o členství. Přišli, protože byli vyhodnoceni na základě komunikace jako modeláři, kterým se má smysl věnovat a nepotřebovali k tomu ani žádnou zveřejněnou pozvánku.

No a co se vlastně dělo, co bylo nového a jak to jezdilo:

Když už to píšu, začnu u sebe. Z původně naplánovaného času určeného modelařině za poslední půlrok mi toho moc nezbylo, takže jsem provedl na všech svých modulech zatravnění v základních formátech. Někde více, někde méně a zejména tam kde předpokládám bujnější vyšší vegetaci, si šetřím i podkladové plochy, protože je předpokládám tvořit jinak, nežli okolní louky a pastviny. Taky vinohrad plánuji předvést, když už jsem z toho jihu. Stanici zatím dodělám jen do nivelety nula, „šplhat výš“ začnu až s dokončenými budovami. A samozřejmě modul vlečky zůstane nedokončen asi nejdéle. Tam to bude hodně o budovách, detailech a patině, takže až to budu umět, jdu na to.

Zde bych si dovolil uvést několik technických informací. Protože dlouhodobě neaktualizuji své rajče, nevíte, že jsem opravil hladinu říčky Trkmanky na modulu s mostem speciální hmotou Pebeo Acrylics, získanou od mnitky. A musím říct, že je to vynikající materiál za velmi dostupnou cenu. Dají se s ní tvořit jakékoliv typy hladin jak na rovné odlitky vody, tak i přímo tvořit toky na podkladové dno. Nicméně zde nebudu uvádět podrobné postupy, protože vlastníkem tohoto know how je mnitka a navíc je tohle reportáž, ne návod. Vodní efekt si můžete koupit na e-shopu a zpracovat ho podle podrobného návodu.

voda u Pavlovic

Dále jsem zjistil, že letecká táhla použitá v mé stanici na ovládání výměn umí praskat, proto jsem bowdeny vyměnil za ty, co mají ocelové jádro. To je ode mne z Velkých Pavlovic a přilehlých traťových modulů vše.

Cestou na vratnou smyčku Zaječí se daly potkat nové oblouky jednoho z našich nových členů Martina F., které jsou zatím ve fázi výstavby, a uvidíme, jak s nimi náš mladý kolega popere, samozřejmě s naší podporou. Na tuto větev bylo zařazeno ještě několik stávajících dříve dokončených, nebo nedávno dokončených traťových modulů. U vratné smyčky Zaječí je pak plánováno vybudování zajišťovacích zvýšených bočnic. Přeci jen jsou tam oblouky blízko kraje, tak abychom někdy neronili slzy.

odjez osobního vlaku ze Zaječí

Opačným směrem se pak od minule nezměněnou trasou dostaneme do Bořetic. Jejich tvůrce Michal (depo201) ve stavbě sice nepokročil, ale zde je nutno mu i tak vyseknout poklonu, protože byl zaneprázdněn stavbou RD, kterou letos dokončil.

Bořetice

Dále pokračujeme do stanice Kobylí na Moravě. Je to nejdokončenější a nejobdivovanější část našeho moduliště. Propracované detaily, se kterými si náš předseda Tomáš_C opravdu vyhrál, podtrhují celkový ráz staničky, od budov a jejich řezů, až po realisticky zpracovanou okolní přírodu. Například i tak jemné detaily, jako drátovody na konzolkách na boční stěně propustku, nebo pákový dotahovač a drátovodné trasy od firmy JM Detail, dokáží úžasně doplnit celek, stejně jako součásti budov od stejné firmy.

klid v Kobylí

Cestou z Kobylí vynecháme Jirkou (TTvočko) připravované Brumovice a přeskočíme také klubově blokovanou Čejč, která je zatím ve fázi hromadění podkladů, a vjedeme rovnou do Mutěnic. Tomášovy (airwar) Mutěnice jsou spolu s Lubomírovým Hevlínem a předsedovým Kobylím zatím nejvíce dokončené stanice. Perfektně zpracované přírodní povrchy, hotový skelet výpravní budovy a celkové pojetí stanice v provedení druhé až třetí epochy dávají tušit, že půjde v budoucnu o jeden ze skvostů, který bych si jako železniční modelář určitě nenechal ujít vidět na živo. V Mutěnicích jsme trať rozdělili na větev do skryté smyčky jednoho z našich „ajťáků“ Martina Č., kterému chci tímto vyseknout poklonu nejen za perfektní přípravu moduliště z pohledu elektroniky samozřejmě ve spolupráci s Davidem (D), ale také musím Martina pochválit za profesionálně zvládnutou roli výpravčího právě v Mutěnicích. Zde bych vlastně měl poděkovat za stejně skvěle odvedenou práci výpravčího ve Velkých Pavlovicích Jirkovi (TTvočko). Prostě jsme si na zkoušku popřehazovali role a osvědčilo se to. Vzhledem k Mutěnicím je ještě nutno veřejně poděkovat Davidovi (D) za vývoj a výrobu jednoduchého ovladače výměn Mutěnic.

odjezd osobního vlaku z Mutěnic

Druhá větev z Mutěnic pak vedla přes traťové moduly dalších členů do úvraťové stanice Klobouky u Brna tvůrce Luďka. Ještě než se pustím do popisu této stanice, chtěl bych se zde zmínit o jednom prvku, který se nám nepodařilo realizovat, ale do budoucna bude velmi užitečný. Na boky modulů plánujme na základě Lubomírova nápadu umísťovat mapky s označením místa, které modul znázorňuje v reálné trati s údaji o poloze místa a o tvůrci. Nestane se tak pro příště, jako se mi to děje nyní, že nedokážu identifikovat některé moduly a tím mohu i na někoho zapomenout, což by byla jistě škoda. I proto zde musím zmínit traťové moduly Zbyňka (Habaděj) a zejména Marka (MarekHO). Dobře zpracované povrchy s několika pěknými doplňky na jeho modulech velmi pěkně oživují provoz. Nevím, zdali to mohu vyplácnout už nyní, ale Marek (MarekHO) vyvinul a vyrobil unikátní technologii na výrobu modelových štěrků a prachů. Je naším dvorním dodavatelem všeho, co se sype, protože je schopen vyrobit jakýkoliv odstín a frakci použitelnou v železničním modelářství, v jakémkoliv množství a to vše trvale. Já osobně považuji za unikát jeho sypký výrobek živice, kterou chci použít místo mnou použitého stavebního lepidla na výrobu asfaltové cesty.

štěrkovna

Tak tedy ty Klobouky. Luděk velmi pěkně dokončil niveletu nula na koncovém modulu s rozpracovanou budovou stodoly na konci kusých kolejí, která mimochodem již dnes nestojí a kupodivu se o tom na K-reportu k dnešnímu datu zatím ještě neobjevila zmínka i přesto, že jsou tam velmi horliví dodavatelé novinek z této oblasti. To ale Luďkovi nezabrání přenést tento unikát zastřešené čelní nakládkové rampy do modelu a zachovat tak alespoň nějakou upomínku na tuto dnes historickou železniční zajímavost. Jinak je celá stanice plánovaná dle reálu i s přilehlými traťovými úseky s mosty, které Luděk velmi pečlivě zaměřil a připravuje jejich stavbu.

manipulace v Kloboucích u Brna

Pokračování trati z této úvratě vedlo mimo jiné přes nové moduly dvojice modelářů, našich poměrně nových členů vystupujících pod nickem Brudr. Vzali si za předlohu realistické zpracování oblouku tratě, který v reálu leží mezi Velkými Pavlovicemi a Bořeticemi. Je to trať v hlubokém zářezu. Zatím je jejich soumodulí ve fázi polystyrenu, ale mají velmi dobře našlápnuto. Pokud na fotkách z tohoto setkání někde spatříte MUVku s přívěsným vozíkem, je to též jejich práce. Držel jsem ji v ruce a mohu zodpovědně prohlásit, že tak čistě zpracovaný model, s obtisky, které nejdou vůbec poznat, že jsou nanášené, jsem doposud nespatřil, takže by se za něj nemusel stydět i kdejaký světový výrobce modelů. Zde bych si dovolil malou poznámku o koncepci zajištění stravování na setkání. Mladší z dvojice Petr zajistil na oba dny teplou stravu, pro kterou jsme se rozhodli z důvodu časových a finančních úspor. Petře ještě jednou díky za vynikající guláš.

zatím sněhobílé moduly

Pak následovala koncová stanice Hevlín známého autora Lubomíra. Lubomír pracuje na svém soumodulí s maximální precizností do neuvěřitelných detailů. Pojetí preciznosti je zcela mimo chápání i velmi nadprůměrných modelářů. Aby taky ne, vše je stavěno dle historických podkladů a fotografií. Celému projektu předcházela velmi dlouhá příprava, Lubomír má na vše vypracovánu profesionální projektovou dokumentaci a občas ho podezřívám, že má založen fascikl na každý staniční pražec zvlášť. A vůbec se nedivím, že na setkání žadonil u kolegů o silné narkotikum při pohledu na obležení jeho stanice užaslými návštěvníky, protože u toho zažíval nesmírná muka ze strachu o svou práci. Naštěstí došlo jen k poškození jedné drátovodné konzolky, kterou Lubomír po zotavení se z krátkého kómatu nakonec opravil  před koncem setkání vteřinovkou, protože by jinak nebyl schopen dojet domů.

Hevlín

To by bylo z moduliště jako takového vše. Z jízd se nám podařilo splnit většinu naplánovaného v podstatě bez problému. Až na pár neposlušných spřáhel přecitlivělých na některé nerovnosti způsobené sestavením layoutu bylo vše v pořádku.

Dále chci zmínit váženého hosta našeho setkání, Ing. Aleše Nováka, kterého většina z vás zná jako majitele e-shopu TT-modelář. Pan Novák je naším dvorním dodavatelem a hlavně díky jemu vděčí mnoho výrobců za naše nákupy. Zjistil jsem, jak cenná služba zákazníkovi je velmi dobře zásobený kamenný obchod. Mít možnost např. rozbalit a prohlédnout si stavebnici vozu, nebo osahat nějaký materiál či hotový výrobek je nedocenitelné také proto, že někteří výrobci, i když mají velmi dobré zboží, na jejich webech jsou zpravidla velmi kusé informace a hodně mizerné fotky, podle kterých bych model určitě nekoupil. S panem Novákem je velmi dobrá komunikace a lze se dohodnout i na sehnání speciálního zboží apod.

Náš klub bude brzy rozšířen o dva nové objekty, a sice koncovou stanici Ždánice a zastávku Dražůvky nacházející se na provozní větvi za stanicí Klobouky. Ždánice staví nový člen Richard B., jehož práci můžete spatřit i na fotkách, je autorem malých strážních domků volně ložených po nedokončených modulech a též nakladače u hromady uhlí na nákladovém prostoru v Bořeticích. Druhým nováčkem ve fázi stavby zastávky Dražůvky je pak Jirka Š., který se našeho setkání účastnil zatím jen krátce a pomohl při likvidaci layoutu a úklidu haly.

Dále musím zmínit nedocenitelnou podporu tohoto setkání ze strany Zdenka (čaroděj). Je naším nejstarším členem dojíždějícím z největší dálky. Sbírá a zpracovává zkušenosti a informace na setkání jiných klubů, pečlivě dokumentuje naši činnost, umí sehnat speciální nástroje, pomůcky a materiály a bez něj bych si naši klubovou činnost neuměl představit.

M152

A na samotný závěr je třeba poděkovat podpůrnému pilíři našeho klubu Martinovi (mnitka), kterého rovněž všichni jistě znáte a který toto setkání zajistil v oblasti problematiky týlového zabezpečení a samozřejmě se podílel na výrobě některých dříve popsaných traťových modulů. Jeho hlavní přínos našemu klubu však spočívá v lektorství a dodávce materiálů a postupů v oblasti krajinotvorby a povrchových úprav.

Děkuji všem účastníkům a návštěvám za hladký průběh šestého provozního setkání, které bylo jako vždy zdrojem energie pro naši další práci.

Mirek


Fotografie

Fotografie ze šestého provozního setkání

 


Layout


Grafikon

Setkání 2013-11 - grafikon

Příspěvek byl publikován v rubrice Akce - reportáže se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *