Sergej Roco – digitální rekonstrukce

Po mnoho let byl model od firmy Roco vydáván na trh v mnoha provozních nátěrech. Při vizuálním porovnání s konkurencí od firmy Tillig vítězil v modelovém provedení a to hlavně v partiích kabiny a světlosti podvozku. Výrobce původně ohlásil vydání další verze, na kterou jsem se i já moc těšil, ale nakonec překvapivě zrušil kompletně produkci modelů v měřítku TT. Velká škoda! Jeho modely vždy patřily k tomu nejlepšímu v našem měřítku.

Obrázek 1: Detail rozsvícených koncových světel

I přes vícero sérií model za celou dobu výroby nedostal moderní verzi elektroniky. Byl stále dodávaný s rohraním NEM651 se zcela základními možnostmi osvětlení v podobě čelního osvětlení a reflektoru. Na realizaci koncových světel nedošlo vůbec. Toto působí drobnou komplikaci pro všechny zájemce o doplnění modelového osvětlení, jelikož karosérie absentuje otvory v koncových svítilnách.

Jak už jsem zmínil, tak tento model v mojí sbírce bohužel chybí a s ohledem na to, jak současná bazarová cena trhá aukční rekordy, tak už se jedná o konečný stav. Hlavními zájemci o inovovanou elektroniku proto byli zatím kolegové z klubu a známí modeláři, kteří již model měli z dob plných skladů. Napsání tohoto článku a vydání elektroniky jsem stále odkládal, protože jsem řešil výrobu vlastních clonek. Po zástavbě několika kusů jsem nakonec zhodnotil, že vše lze udělat přijatelně i z původního továrního výlisku.

Parametry elektroniky:

  • Čelo vlaku (čelní bílá světla)
  • Konec vlaku (i samostatně jako varianta postrk)
  • Režim posun / Obsazené vozidlo
  • Samostatně ovládaný reflektor
  • Power-pack
  • Plnohodnotné ozvučení – reproduktor s ozvučnicí

Fotografie v článku jsou opět posbírané z více kusů, které jsem postupně digitalizoval a ozvučoval. Celkem už jich jezdí po republice asi desítka. Snažil jsem se vybrat ty nejvíce názorné fotografie.

Rozborka modelu a výměna elektroniky

Začněme demontáží karosérie. Mírným rozehnutím bočnic karosérie v prostoru nad podvozky se uvolní z pojezdu. Bočnice mají klasické zobáčky. Pojezd je poměrně robustní a hezky řešený. Na horní straně je upevněná hlavní deska původní elektroniky a prostor nad podvozky je zaklopený pomocí plastových výlisků. Jeden z nich je perforovaný a výrobce u něj evidentně předpokládal usazení reproduktoru. Hlavní plošný spoj je uchycený na kovovém odlitku pomocí dvojice úhlopříčně umístěných šroubů M1,6 a komplementárně zrcadlově umístěných středících čepů. K desce vede množství černých a hnědých vodičů od podvozků i světel. Moc s práce s barevným rozlišením vodičů dle jejich určení si ve fabrice nedali. Vše je vidět na následujícím obrázku 2.

Obrázek 2: Náhled na originální provedení pojezdu

Před vlastní demontáží hlavní desky z pojezdu jsem postupně odpájel všechny vodiče, které jsou na ni připojené. Až následně jsem desku uvolnil z pozice odšroubováním dvojice šroubků. Přívod k elektromotoru vyřešil výrobce dvojicí fosforbronzových plechů, takže je snímání desky z pojezdu jednoduché. Tahle deska už nebude potřeba.

Dvojice plošných spojů čelního osvětlení a reflektorů je v pojezdu usazena pomocí plastových výlisků. U reflektorů se současně jedná i o imitaci stanoviště strojvedoucího. Jejich odstrojení se provede prostým povytažením směrem vzhůru. Není nutné žádné násilí. Vše drží jen tolerancemi, bez použití lepidla. Na dalším obrázku 3 je vidět pojezd ze shora po téměř dokončené demontáži s viditelnými kruhovými zámečky pro imitace stanovišť.

Obrázek 3: Náhled částečně odstrojeného pojezdu

K osazení nového osvětlení je nutné odstrojit z pojezdu všechnu původní elektroniku. Všechny plastové výlisky se znovu použijí pro rekonstrukci. U čelního osvětlení se použijí jen plastové výlisky jako clonky a k opětovnému uchycení. Destičky elektroniky se nevyužijí. U reflektorů se ale použije celý komplet.

A co reproduktor? Kam s ním?

Ještě před instalací nové elektroniky je vhodné promyslet budoucí ozvučení. Celkem často výrobci na umístění reproduktorů nemyslí. Občas to pak vyžaduje i hrubší obrábění odlitků pojezdů. Já jsem se rozhodl, že už nechci žádné bastlení v podobě broušení Zimo kostky, ani frézování odlitku pojezdu. Vždyť je v pojezdu spousta místa nad podvozky! Navrhnul jsem si proto v FreeCADu (www.freecadweb.org) přesně pasující ozvučnici, která vyplňuje prázdné místo nad podvozky a současně dává reproduktoru krásný a plný zvuk.

Z předchozí věty by to mohlo vypadat, že to byla otázka čtvrthodinky. Po pravdě to trvalo půl roku, než jsem byl se zvukem spokojený. Neustále jsem zásoboval kolegy z klubu polotovary a ptal se na jejich názor, jak to zní, až jsem tvar a rozměr dutiny dotáhl ke spokojenosti. :-) Ozvučnice je z šedého PETG materiálu vytištěná na 3D tiskárně.

Jak to dopadlo je vidět na obrázku 4. Nic neomezuje pohyb podvozku a současně je prostor využitý na maximum.

Obrázek 4: Detail umístění reproduktoru v pojezdu

Další odbočka – clonky

Pro další postup je nutné si nyní vytvořit dvě shodné clonky z původních plastových výlisků, do kterých se usadí nové destičky čelního osvětlení. Prakticky jde o to vybrousit okraje v místě LEDky tak, aby plast clonil mezi svítilnami, ale současně nezavazel červeným světlům. Pro modeláře to není nic složitého, ale dejte pozor, plast je křehký a s postupným broušením je nutné ztenčené místo podpírat, aby se neulomilo. Pokud něco prosvítalo, tak jsem z vnitřní strany u bílé LED, kde je dost prostoru, doplnil miniaturní kousek plastu z kelímku od jogurtu a nebo zbytku Evergreenu. Není to bohužel exaktní věda, ty plastové držáky nejsou nijak extra tuhé a při sesazování s karosériií se vždy mírně pohnou a prohnou. Dva následující obrázky 5 a 6 ukazují upilování originálních plastů vhodným způsobem.

Obrázek 5: Detail upraveného plastového výlisku
Obrázek 6: Sestaveného modulu čelního osvětlení

Ozvučení máme vyřešené a clonky taky, tak je možné pokročit s montáží nové elektroniky. Před usazováním plošného spoje je potřeba připájet dvojici přívodních vodičů k ploškám elektromotoru. Deska elektroniky je sice připravená i na použití plíšků, ale po delších zkouškách musím říct, že pájený spoj je sichr. Vodiče jsem jednoduše připájel na přívodní plíšky motoru tak, aby nemohlo dojít ke zkratu o kostru. Bez zkracování jsem je vytáhl a prozatímně přehnul přes okraj směrem ven tak, aby nezavazely při usazování hlavní desky plošného spoje. Poté jsem usadil hlavní desku a pečlivě jí přišrouboval a zkompletovanou dvojici modulů čelního osvětlení jsem usadil na jejich místo na pojezdu a vše zajistil i plastovým výliskem kabiny. Detail z prvního prototypu je vidět na následujícím obrázku 7.

Obrázek 7: Detail usazení čelního osvětlení

Tím je sestava elektroniky na místě. K dokonalosti ještě zbývá „power-pack“, ale ten jsem montoval až na úplný závěr, kdy je to nejsnazší.

Je vhodné „učesat“ kabeláž a připájet k nové desce všechny zbývající vodiče. Vždycky navlékám na vodiče teplem smrštitelné bužírky. Není nutné je smršťovat – zafoukávat. Hlavním účelem je právě učesaní vodičů do svazků. Žádný tak nezavazí při zaklápění karosérie. Současně se jejich použitím výrazně snižuje šance na poškození izolace vodičů od páječky, se kterou operujeme na stísněném prostoru.

První jsem připojil dvě dvojice černých přívodních vodičů od podvozků. Ty se připájí na plošky označené bílým čtvercem a nápisem „DCC“. Jako další jsem zapojil vodiče od reflektorů. Ty se pájí na plošky s bílými čárkami. Hnědý vodič od příslušného reflektoru se připájí na plošku s dvěma čárkami a černý na plošku s jednou čárkou. Posledními chybějícími vodiči jsou fialové od reproduktoru. Ty mají svoje plošky označené značkou, jejíž detail je na obrázku 8.

Obrázek 8: Detail značky plošky pro připojení reproduktoru

Tím se dostáváme k power-packu. Deska plošného spoje je s ohledem na ozvučení modelu připravená i na připojení externí sady elektrolytických kondenzátorů. Tyto kondenzátory jsem uložil nad druhý z podvozků na původní perforovaný plastový držák, který byl výrobcem zamýšlený pro reproduktor. Power-pack je vytvořený z trojice kondenzátorů 150-330uF/25V dle provedení pouzdra. Na desce elektroniky je vše připraveno. Plošky jsou šestiúhelníkové s označením pro kladný pól. Nejsou nutné žádné další součástky. Jelikož jsem už od přírody lenivý, tak se mi nechtělo vyrábět přívodní vodiče. Zvolil jsem proto verzi, kdy jsem naohýbal přívodní drátky jednotlivých kondenzátorů tak, aby dosáhly až na základní desku. Izolaci jsem provedl teplem-smrštitelnou bužírkou.

Obrázek 9: Detail umístění power-packu

Tím je prakticky zakončena montáž elektroniky. Už jsem jen usadil zvukový dekodér do patice a přistoupil k finálnímu nastavení. Jak to dopadlo je vidět na obrázku 10. Popis jednotlivých CV je v návodu přiloženém k sadě elektroniky pro různé výrobce i mapování kláves na ovladači.

Obrázek 10: Horní pohled na pojezd s dokončenou montáží

V dalším kroku bude ta trocha modelařiny! Závěrečnou fází rekonstrukce modelu je úprava karosérie.

Úprava karosérie

Karosérii je potřeba upravit odvrtáním koncových svítilen. Vše ostatní pasuje bez úprav. S ohledem na skutečně krajní umístění červených svítilen nemohou ledky svítit absolutně přímo. Pro nejlepší možný výsledek je nutné vložit do odvrtavé karoserie světlovody. Já jsem zvolil ty od LUX-Modellbau. Průměr jsem zvolil 1mm (Světlovod – 1mm).

Nejprve jsem za pomoci rýsovací jehly důkladně označil střed koncových světel na karosérii pod lupou. Jako výborný pomocník se ukázala precizní rýsovací jehla od firmy Hasegawa (Hasegawa – Rýsovací jehla). Bez pečlivého označení je velmi obtížné dosáhnout skutečně symetrického odvrtání a hlavně nepoškození stříbrných okrajů svítilen. Detail označení je vidět na následujícím obrázku 11.

Obrázek 11: Označení středů svítilen

Vrtákem o průměru 1,0mm se stopkou jsem všechny čtyři svítilny odvrtal. S ohledem na umístění modelové svítilny až téměř do stěny karosérie jsem osu otvoru pro budoucí světlovod směřoval mírně k příslušné červené LED na DPS, tedy do středu pojezdu. Drobné otřepy jsem začistil pomocí kopinaté frézy ze sady od firmy Proxxon. Na rozdíl od vnitřní strany je u té vnější strany třeba být extrémně opatrný na stříbrný potisk okraje.

Samostatné „krájení“ jednotlivých světlovodů skalpelem na vhodnou délku by byla strašná dřina. Zvolil jsem jednodušší postup. Konec celého smotku světlovodu jsem rozleštil jemným smirkem pod vodou do podoby vypouklé čočky. Následně jsem takový polotovar vždy zasunul do otvoru a zarovnal s vnějším okrajem. Z vnitřní strany jsem pak světlovod odřízl modelářským skalpelem (Skalpel Tamiya 74098) přesně podle karoserie. Pokud je skalpel kvalitní a ostrý, pak není potřeba řez začišťovat.

Každý jeden světlovod jsem zakápl lepidlem Tamiya Thin. Při prvotních testech se po sestavení modelu ukázalo, že použité LED prosvítají skrze plast karosérie. Vnitřní stranu čel karosérie jsem natřel černou barvou. Použil jsem černou matnou enamelovou barvu Tamiya, která je naprosto vynikající. Přiznávám, že jsem to natřel jen tak štětcem a stříkací pistoli nevytahoval. Před barvením jsem pár větších exponovaných míst, jako jsou okna kabiny, zakryl páskou. Na menší díly, jako jsou konce světlovodů, jsem kápnul maskol od Valleja (Vallejo-70523) párátkem. Na následujícím obrázku bude vidět první výsledek.

Obrázek 12: Začerněná čela u prototypu

Tím je úprava karosérie kompletní. Po odstranění maskování je finálním krokem už jen opětovné nasazení na pojezd modelu. Tady je třeba si dát pozor, aby zapadly plastové výlisky imitací stanovišť až za protikusy stropů v karosérii, aby mohl svítit reflektor do světlovodů. Na předchozím obrázku 12 je detail vidět se zelenou plastovou vložkou stropu stanoviště. Pokud cítíte při zaklápění pružení, tak za to velmi pravděpodobně může právě tenhle detail a pojezd „zvedá“ strop.

Jaké jsou prozatimní zkušenosti? Dobré. Zástavba není složitá a prostor modelu se podařilo využít na maximum i bez nutnosti obrábění pojezdu. Já už tyhle kolosy v provozu neviděl, takže je znám jen nastartované z Lužné, ale se zvuky od Jacka ten model zní parádně, zvlášť ten poslední projekt, který mi přistál na stole má krásnou píšťalu i houkačku. Zvuk motoru je logicky pro ucho člověka zvyklého na čtyřtakty ČKD podivný. Při jeho poslechu jsem pochopil, proč tomu někdo říkal bubny z tajgy. :-) Snad pár majitelů upravených kusů napíše do komentářů své vlastní zkušenosti s provozem. Opravdu mě mrzí, že Roco ukončilo výrobu. Snad někdo převezme štafetu, přijde s novinkou této řady a třeba posune laťku u sériového modelu ještě výš.

Sada elektroniky je i tentokrát k dostání v eshopu TT-Modelář (TT Modelář – Sada Sergej Roco), stejně jako bižuterie v podobě reproduktoru.

Příspěvek byl publikován v rubrice Elektronika, Jak na to, Vozidla se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *