Nástupiště od JM Detail

Nástupiště JM Detail 18Chci Vám touto cestou představit připravovanou laserovanou stavebnici od tradičního výrobce JM Detail (tento článek je nutno vnímat v čase, ve kterém vznikl, vůči následnému uvedení komerční podoby stavebnice na trh). Jedná se o neodmyslitelnou součást skoro každého nádraží, výhybny i zastávky, a sice nástupištní betonové hrany podle vzoru Tischer.

Stavebničku se mi podařilo získat jako testovací vzorek bez jakéhokoli návodu. Tím, že výrobce svěřil test mně, tedy průměrnému bastlíři a nikoli ostřílenému profíkovi, byla vyzkoušena i jednoduchost a snadné pochopení sestavy. Hned z počátku je nutno říct, že vše, co uvidíte, je opravdu jen zkušební vzorek a následný výrobek, který se doufám brzy dostane do prodeje, může být ještě odladěn a vypadat krapet jinak.

K celkovému sestavení kompletní nástupištní hrany jsem obdržel dvě dvoudílné stavebnice. První je vlastní hrana s podpěrami a druhá mezikolejový přechod, použitelný po jednoduché úpravě jako ukončení nástupištní hrany.


Zde je první část stavebnice, a sice průběžná rovná hrana.

Koncepce nástupiště je tvořena jako oboustranná, tedy nástupiště lze po sestavení vložit mezi staniční koleje. Pokud potřebujete pouze jednostrannou verzi, jednoduchou úpravou získáte pouze hranu s kvádry a podpěrami.

K sestavení stavebnice není potřeba žádné speciální nářadí a um. Vše se perfektně odděluje a vyjímá z výřezu a následně do sebe dokonale zapadá. Ke stavbě budete potřebovat jen skalpel na výřez dílů a lepidlo. Já jsem lepil disperzí, konkrétně mírně zředěným modrým Duvilaxem.

Po naohýbání vlastního těla nástupiště se do předpřipravených výřezů zasunou příčky, které jednak drží celek pěkně kolmo a pohromadě i bez lepení. Než lepidlo zavadne, postavte nástupiště na rovnou podložku a nechte na rovině zaschnout.

Po zaschnutí se na bok přilepí vlastní hrana s kvádry a podpěrami. Zde pozor, ve stavebnici jsou hrany vždy pro jednu a pro druhou stranu, ale to snadno zjistíte i bez návodu, co kam patří.

A zde je druhá část stavebnice, a sice snížení hrany na přechodu, respektive ukončení hrany. Protože jsem nejprve zkoumal a stavěl a až pak fotil, tak už je jedna část „vydlabaná“

Tato část je trošku náročnější na sestavení, neboť se ohýbá ve hřbetu, nicméně stejným postupem jako u rovného nástupiště docílíte přesného výsledku.

Jen doplním, že středy se u obou dílů ohýbají tak, že gravírovaná čára ohybu zůstává viditelná na hraně. Opačně díl ohnout nelze, takže je stavebnice opravdu jednoduchá a intuitivní.

Do připravených výřezů se opět vlepí příčky. Vyšší na kraje, nízké doprostřed.

Po slepení ještě před uschnutím lepidla je opět dobré celek položit na rovinu a podržet do uschnutí.

A nakonec se opět na boky nalepí vlastní hrany s podpěrami.

Spojování dílů je hezky vyřešeno pomocí přesazených betonových podpěr. Na hřbetu nástupiště mezi hranami zbývá 1mm místa pro finální úpravu povrchu posypem. Uvažovat lze i o zaklopení horní plochy betonovými panely.

Dlužno k této laserované stavebnici říct, že ač to možná z fotek není patrné, mají kvádry dokonce sraženou horní hranu pod správným úhlem. Pak zde jen okrajově zmíním onu jednoduchou úpravu pro znázornění jednostranného nástupiště.

Úprava je prostá, buď bočnici a podpěrné sloupky rozříznete hned na začátku a hranu s kvádry nalepíte už na plochý díl, nebo celek po sestavení jednoduše rozříznete. Kolejový přechod se zase pro použití jako konec hrany rozřízne příčně napůl. Více do detailů se tomu budu věnovat v galerii na mém rajčeti, kde popíšu, jak jsem nástupiště zabudoval do svého modelu.

Nezbývá, než poděkovat panu Mrovcovi za velmi pěkně udělanou stavebnici této naprosté nezbytnosti z našich nádraží a zastávek a doufat, že se objeví v prodeji co nejdříve.

 

 

Další fotky z bastlení nástupiště na mém rajčeti.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Jak na to se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *