Dílna 9

Kotoučová čelní bruska PARKSIDE

Po tomhle kousku nářadí jsem toužil už hodně dlouho. Doby, kdy jsem se v případě potřeby vzbudil a rozespale šel k Veselému do Slatiny pro Festool beze ztráty desítky, se už asi nevrátí, takže mé slábnoucí schopnosti na všech frontách mne vhánějí do náruče těchto, řekněme „pofiderních“, značek. Ale jak moc pofiderních? Pojďme se podívat na konkrétně zmíněný Parkside.

V místě mého současného působení se to touto „lidlovkou“ jen hemží. Musím říct, že denně bych s tím jakožto fachman asi dělat nechtěl, ale takhle na doma a se zkušenostmi a citem pro zatížení stroje si umím představit, že to nářadí nějakou dobrou práci rozhodně odvede. Opravdu to nejsou špatné kousky, ale jak které a jak na co.

Ať už za výrobou a kompletací této značky stojí jakkoli exotická národnost, „kopíryzmus“ tyhle montážníky dotlačil do situace, kdy je zjevně levnější vyrábět maximální kvalitu pro nejnáročnějšího zákazníka, a zbylé rádoby napodobeniny v podstatě jen maskovat coby aušus a prodávat pod cenou. Haléř mnoucí zákazník z této situace jen těží, má to však i háčky. A to vše vysvětlím na příkladu této brusky.

Tyhle domněnky mi navíc silně nahrává podobnost této brusky s výrobkem od Proxxonu. Ten mám celkem nakoukaný z webu, ale v ruce jsem jej neměl.  Jen ta cena mi zabránila v nákupu. Silně jsem uvažoval o domácí výrobě brusky a začal shromažďovat materiál. Věděl jsem jen jedno. Kotouč nesmí házet axiálně a vlastně ani radiálně. No a pak přišel Lidl s bruskou s cenou pod tisíc a to spolu s referencemi na diskuzi rozhodlo o koupi. Minimálně jako základ pro úpravu by to mohlo stačit.

Bohužel s tou úpravou se mi to splnilo. Překvapivě klidný chod strojku jednoznačně daný kinetickou vyvážeností motoru i kotouče, přinesl zklamání v podobě axiálního házení kotouče o víc jak milimetr na jeho obvodu.  Čímž se mi potvrzuje myšlenka, že co se neprodá v západní Evropě, se vyveze na východ. Je to škoda převeliká, protože nebýt této zásadní vady, šlo by vzhledem k ceně o vynikající stroj na práci. Nejprve jej popíšu jako celek a pak se mrkneme na to, jak jsem jej opravil.

V prvé řadě musím pochválit motor. Má dostatečný výkon a velmi tichý chod. Dokonce i ložisko na výstupním hřídeli působí robustně. Motor má možnost regulace otáček. Ne však proudovou regulaci, která by se snažila udržet nastavené otáčky i při zatížení stroje. Upřímně strojky mající proudovou regulaci, ale nedostatečný výkon pohonu a jeho chlazení, většinou vedou k nadměrnému přetěžování a zkracování životnosti stroje. Skomírání přetíženého motoru mi aspoň říká, že mám ubrat zátěž. Proudový regulátor tohle maskuje a přetížený stroj dává únavu najevo většinou až kouřem z vinutí, protože kdyby tam výrobce dal tepelnou ochranu, mašina by se zase furt zastavovala a byla by s tím otravná práce. K výkonu je nutno ještě říct, že bruska je vhodná na malé práce. Obrušovat na tom trámy a latě na pergolu nepůjde. Ale dorovnávat díly na moduly už ano. Já jsem to pořídil zejména pro práci s překližkou při stavbě modelů budov a hrubší vstupní práce s odlitky.

Ještě bych zmínil jednu maličkost.  Rovinné broušení na kotouči má svá specifika. Jde o rozdíl rychlosti kotouče u středu a na jeho okraji. Zabrousit na tom do roviny dlouhý předmět chce cvik, na to pamatujte. Zkrátka blíže k okraji kotouče je materiál ubírán rychleji, než u jeho středu.

Kotouč má standardní průměr 125 mm. V originále je potažen vrstvou, která umožňuje opakované použití samolepících brusných kotoučů. To má výhodu v tom, že si mohu vyrobit v podstatě libovolný šmirgl dle momentální potřeby a nejsem odkázán na nabídku obchodů. Ke stroji jsou v balení obsaženy i papíry s voskovým povrchem, na které lze odložit použitý brusný kotouč při potřebě změny zrnitosti.

Pro výměnu kotouče je nutno odstranit hliníkový stůl. Stačí povolit imbus dole a stůl se vysune. Tak se zpřístupní i prostor pro odsávání pilin, který se bez použití vysavače při broušení zaplní velmi rychle. Stejně tak je nutno počítat s mohutnou emisí prachu do prostoru. Bez vysavače to v ložnici prostě nezapínejte.

Nastavení stolu a pravítka do pravého úhlu je opět výhodnější za použití úhelníku. Vono se s tím totiž dá na obrobku jednak naformátovat pravý úhel, a po hrubé úpravě rozměrů pak dobrousit napřesno zbývající strany. Jinak lze stůl i pravítko samozřejmě nastavovat do úhlů. Sklopení stolu je v rozsahu -10 až +50° a pravítko +-90°.

Je zde ještě možnost mokrého broušení. Konečně mám díky tomu v ruce stroj, na kterém můžu dobrušovat ostří dlát, nožů, nůžek i skalpelů, případně něco leštit vodními jemnozrnnými smirky.  Stroj je proti průniku vody z kotouče víceméně ochráněn, ale v návodu tato možnost zmíněna není, takže s vlhčením smirku brousíte pouze na vlastní riziko. Zabránit rozstřiku vody po zdech a stropech však musíte sami.

Tak, a teď ten průšvih z kmitáním kotouče. Velice přesně a čistě vysoustružený originální kotouč z hliníku je na hřídel motoru nasazen prostřednictvím silonového náboje. Patrně při nešetrné  montáži zde došlo k malému seškrábnutí stěny otvoru náboje. Tím vznikla nepatrná nepřesnost, která se však na obvodu kotouče znásobila na víc jak milimetr házení. Prostě kotouč místo aby obrobek srovnával, tak ho zaobloval.

Zkusil jsem silonovou vložku vydloubnout a nahradit ji vysoustruženým nábojem z kovu. Při jeho zalisování mi ale vznikla stejná chyba a vyrovnání otvoru pro hřídel na soustruhu problém nezlepšilo. Ještě připomenu, že silonová vložka plní funkci izolantu, který elektricky odděluje hliníkové tělo kotouče od motoru. Tím pádem stroj spadá do kategorie spotřebičů s dvojitou izolací. Není to ale tak horké. Tuto vlastnost ohrožuje červík, kterým je kotouč aretován ke hřídeli. Izolační vlastnost kotoučového náboje jsem se rozhodl ignorovat, protože se jeho kovového povrchu za provozu prakticky nedá dotknout a za druhé možná brzy vyměním nepoddajnou přívodní dvojžilovou šňůru za trojžilovou a tělo motoru uzemním.

I proto jsem se rozhodl vyrobit zcela nový kotouč s celokovovým nábojem, kde brusná rovina kotouče, jeho zadní strana a otvor pro hřídel budou zhotoveny a srovnány na soustruhu v jednom pracovním kroku. Tím jsem maximálně eliminoval vůle v rozměrech a vytvořil základ pro následně napřesno dobroušený a dovážený kotouč. Po jeho nasazení na hřídel a smontování stroje jsem běžným ostrým dlátem opřeným o stůl brusky dorovnal plochu kotouče, která začla házet po dotažení aretačního červíku asi o jednu desetinu po obvodu. Odebráním tohoto materiálu přestal kotouč házet, ale stal se nevyvážený. Vyvážení jsem provedl opět dlátem odebráním materiálu kotouče z rubové strany a také dovážením závrtem, který se používá u rotačních obrobků dovažovaných na strojních vyvažovačkách. Jednoduše jsem na kotouč nalepil kousek plastelíny a změnou jeho polohy a hmotnosti jsem našel na kotouči místo, kde házel nejmíň (při nejnižších otáčkách, víc plastelína nezvládla). Místo jsem označil, odhadl hmotnost plastelíny, odstranil ji a její ekvivalent hmotnosti jsem odvrtal na opačné straně kotouče. Kotouč je po této úpravě dostatečně klidný  a vyvážený i při plných otáčkách.

Poslední věcí bylo opatřit nový kotouč vrstvou umožňující výměnu samolepícího brusného papíru. Jednoduše jsem na holý kotouč nalepil tenkou oboustranku, na ní znovu nalepil její ochranný papír, ale lesklou stranou opačně. Ta mi tvoří vrstvu, na které samolepící brusný papír drží, ale lze ho opakovaně sundavat. Jediné omezení je to, že tenká oboustranka při teple z broušení může měknout. Ale zapomeňte prosím na konspirační teorie, kde šmirgl uvolněný z roztočeného kotouče zběsile poletuje po dílně a seká hlavy přihlížejícím osobám. Tak horké to opravdu není.

Touto úpravou jsem získal přesnou a vyváženou brusku, kde se díky vylepšenému kotouči podařilo navíc zmenšit brutální škvíru mezi hliníkovým stolem a kotoučem. Původní kotouč byl totiž v těle brusky celkem utopen a škvíra byla skoro centimetrová. Nový sice vyčnívá z „blatníku“ brusky, ale mě to nevadí. Ta velká škvíra byla horší pro obrábění malých dílů.

Výše popsané peripetie jsou patrně jen rozdílem v ceně mezi levným a profesionálním výrobkem. Bohužel u kotoučové čelní brusky na dřevo je nekmitající kotouč základní vlastností tohoto druhu stroje bez ohledu na cenu a značku. Vše co jakkoliv kmitá, je naprosto nepoužitelné stejně, jako barvou zalepený secí stroj, který díky tomu neseje. Pokud si tenhle kus budete v Lidlu kupovat, vyndejte ho z krabice a rukou roztočte kotouč. Sledujte vzdálenost okraje kotouče od stolu, pokud se bude při otáčení měnit, vyzkoušejte jiný. Pokud budou házet všechny, v klidu se smiřte s výše popsanou úpravou, nebo příplatkem za značkovou brusku.

PS: Docela by mě zajímalo, zdali hází i ta proxxonka, ale prý ne.

Příspěvek byl publikován v rubrice Jak na to se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u Dílna 9

  1. Tušák napsal:

    Pěkný a poučný článek a já sám mám několik strojků z Lídlu. Některý jsou dobrý a některý vhodný akorát tak hodit do koše. Takže platí staré známé že nejsem tak bohatý kupovat levné věci. Je podle mě lepší si koupit dražší kvalitu a ušetřený čas předěláváním věnovat výdělečné činnosti na ten dražší, pokud nejsem třeba důchodcem. Váš návod určitě modeláři využijí ale já po zkušenostech, i vašich, půjdu raději do kvality.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *