Digitalizace a úpravy Kö II Arnold

Nedávno se na trhu objevily dvě nové verze této malé lokomotivy. Jednu z nich pro náš trh připravila ve spolupráci s Arnoldem firma Kolmar, která se stává zajímavým producentem modelů, jejichž předlohy se pohybovaly po našich tratích s tuzemskou imatrikulací.

Protože ani Arnold, ani Kolmar nedodávají tuto lokomotivu v digitální verzi, nezbývá zákazníkovi jezdícím na DCC nic jiného, než si mašinku digitalizovat svépomocí. Dobrá zpráva je, že prosté osazení výhradně drátovým dekodérem je velmi jednoduché. Trochu horší situace nastane, pokud budete chtít rozsvítit makety světel. I na to se v tomto článku podíváme. A pokud by někomu nevadilo přijít o vnitřní prostor kabiny, naznačím zde i možnosti ozvučení. Otázka je, jaký zvuk je k dispozici a zdali omezený prostor kabiny poskytne adekvátní zvukový vjem. Osobně se domnívám, že mnohem užitečnější, než náročná instalace světel, nebo zvuku, by byly digitální spřáhla. Osobně jsem je do této loko instalovat nezkoušel, ale myslím, že by to šlo.

Nejprve se podíváme na novou verzi Kö II od Kolmar.

Nebudu zde model recenzovat, neboť je detailně popsán na svém webu a velmi pěkně odprezentován u Trainmaniaka. Začneme rovnou s prací.

Někteří možná nevíte, jak vůbec mašinku otevřít. Kastle na pojezdu drží za šachty spřáhel.

Šachty je nutno vyndat. Spolu se spřáhlem šachtu vytrhnout nelze. Pro vyndání šachty se spřáhlo vytahovat nemusí. Šachet se zbavíme následovně:

Vyšroubujeme oba šroubky držící spodní dekl pojezdu. Je plastový a povolením šroubků kastli nesundáte. Dostanete se však k západkám šachet.

Po sundání deklu buďte opatrní a nepovytáhněte si nápravy. Vyskočily by vám sběrací plíšky. Jejich návrat je sice jednoduchý, ale dělá se to líp, až když je kastle dole. Pokud vám některá náprava vyskočila, nedávejte jí zpět. Sběrací plíšek byste mohli ohnout. V tomto případě dále pracujte s oddeklovaným pojezdem.

Plochým šroubovákem vhodné velikosti vyšprtněte šachtu ven. A to na obou koncích. Tím se uvolní kastle.

Pokud se vám podařilo nevyndat nápravu, dekl pojezdu teď vraťte zpět a přišroubujte. Pokud jste si s nápravama hnuli, uchopte pojezd a vytáhněte ho z kastle. Teď můžete urovnat sběrací plíšky zpět za nápravy a přišroubovat dekl pojezdu. Dekl už nebude nutné v průběhu prací sundávat.

Nyní je možné loko postavit na kola a stáhnout kastli.

Já jsem pro digitalizaci použil dekodér LENZ GOLDmini+. Zjednodušeně řečeno jsem sáhl do šuplíku, a byl tam tenhle. Původní destička je přelepená shora páskou a není k modelu nijak chycena. Visí jen na vodičích, shora je držena střechou kastle a spodkem se opírá o motor.

Nyní si připravíme mašinku. Jednoduše odpájíme původní destičku a taky se zbavíme odrušovacího kondenzátoru. Není nezbytně nutno jej odpájet, radši ho odstříhněte. Je naletován na sběracích plíšcích a teplo z páječky by mohlo uložení plíšků zničit. To samé platí i pro vodiče od sběračů. Ponecháme je původní.

Z obrázku vyplývá, že nepoužijeme vodiče dekodéru, ale původní vodiče loko. Vodiče od motoru jsou jasné, vedou přímo z něj a není je kde k motoru pájet a o sběrných vodičích už byla řeč, raději nepájet, můžou se poškodit sběrače.

Původní polohy vodičů na dekodéru si poznačíme, ať se nespletem. Z dekodéru vede červený a černý ke sběračům a šedý a oranžový k motoru. Jsou to normalizované barvy. Nepopleťte je s barvami vodičů v mašince. Motor má černý a červený vodič, sběrače mají oba vodiče černé.

Určitě bych nešel cestou ponechání původních vodičů dekodéru a jejich „vzdušné“ spojení s vodiči lokomotivy. Spoje by bylo nutno izolovat a na to tam není místo. Samozřejmě by také šlo dát si práci a celé to předělat na konektor pro dekoder. Otázka je proč a za jakou cenu.

Vodiče funkčních výstupů, tedy bílý a žlutý minus a společný modrý plus jsem na dekodéru ponechal. Pouze jsem vodiče kolem dekodéru vhodně omotal a trochu zkrátil.

Teď přijde na řadu asi nejtěžší část celé operace. Vše zavázat a zabandážovat tak, aby se nic ničeho nedotklo a šlo snadno vložit do kastle.

Mě se povedla takováto hrůza, kterou bylo nutno ještě dále upravovat. V zásadě jde o to, že pro kousek motoru vyčnívajícího z pod dekodéru hned za šnekem je v kastli celkem malé vybrání, do kterého se nevejde motor s kablíkem olepeným páskou. Dekodér je dobré umístit co nejvíc k zadnímu okraji motoru a všechny vodiče natvarovat a uložit tak, aby byly spíše pod dekodérem. Proto je nutné pečlivé mžikové pájení vodičů k dekodéru, aby nenasály cín pod svou izolaci a neztvrdly tak. Špatně by šly ohýbat a mohly by zavazet v karoserii. Pak je nezbytné dobře izolovat horní stranu dekodéru a hlavně jeho hranu s vodiči. Nesmí se dotknout kastle, která je kovová.

Dále je dobré myslet na to, že otevřenými bočnicemi půjde izolační páska uvnitř kastle vidět. Použijte původní izolačku z demontované destičky. Je jemně semišová. Rozstříhněte ji na půl a polepte oba boky motoru. Instalace se znenápadní. Celkově je nutno si s tím pohrát, aby pojezd do kastle pěkně sedl a šly snadno zasunout šachty spřáhel. Pokud jde šachta na místo ztuha, nebo dokonce není rovně, ale spřáhlo třeba visí, nebo míří vzhůru, máte to špatně. Musíte to znovu přebandážovat.

Správně provedená instalace není vidět předozadním pohledem okny, průhled by měl zůstat ničím nekrytý. Je na zvážení, zdali ponecháte vodiče funkčních výstupů. Pokud opravdu nebudete instalovat světla, odstraňte je. Bude míň práce s usazováním.

Nyní vám na mém dřívějším modelu ukážu možnost osvětlení a ozvučení. Původně to byl zelený model německé pošty. Je to stejný typ karoserie, kterou nedávno vydal přímo Arnold a opět celkem slušně popsal Trainmaniak.

Já jsem model upravil dle jediné existující fotografie z knihy Jaroslava Wagnera Motorové Lokomotivy (2) vydané nakladatelstvím Corona do této podoby.

Mašinka ještě není zcela dokončená, ale jezdí a svítí. Původní karoserie má zadělaná okna dveří a přední půlokno na bočnici kabiny. Zbylé půlokno bylo zvětšeno. Dále byla upravena poloha vzduchových jímek a dodělány střešní partie.

Z obrázku pro názornost vyplývá, jak moc se dá karoserie rozebrat. Oba čelníky jsou přisazené plastové destičky. U mé loko byly chyceny jen za nárazníky. U modelu Kolmar jsem si všiml, že jsou čelníky ke kastli možná přilepeny. Blíže jsem to nezkoumal. Třeba jsou jen zalepené barvou. Nicméně pro tvorbu osvětlení budete muset čelníky sloupnout. Ale nejprve musí ven nárazníky.

Pro srovnání ještě nedigitalizovaný Kolmar vlevo a moje původní mašina s dekodérem vpravo. Na pojezdu je patrný ocásek s konektorem ke světlům. Světla jsou pevnou součástí kastle, dekodér zase pojezdu. Konektor pro tři vodiče je tedy nezbytný. Z tohoto i dalších obrázků bude patrné, že jsem k fixaci dekodéru nepoužil lepící pásku, ale černé lepidlo Mamut. S oblibou jej používám na kde co. Třeba na lepení kinematik do vagonů. Dobré je na něm to, že je v mokrém stavu velmi tuhé a drží, ale lepený spoj lze ještě dlouho korigovat, což je zvláště u kinematik příjemné.

Je to sice hrůzostrašná patlanina, ale funguje. A díky uzavřeným bočnicím mojí verze to není na závadu.

Dekodér bysme tedy měli. Teď tedy ty světla.

Šel jsem metodou plošného spoje, pájet drátky na SMD led 0402 a pak je někde šněrovat v kastli se mi nechtělo. SMD pouzdro je konstrukčně stavěné na plošný spoj. A navíc se to líp pájí.

Bohužel k tomu budete potřebovat plošný spoj tloušťky 0,2mm. A neporadím, kde ho kromě Číny sehnat. Já jsem jej dostal. Nejprve přední světla. Fyzicky jsou součástí destičky čelníku a tak také zůstanou. Původní lampy je nutno provrtat skrz. Posléze z plošáku vyřízneme stejnou siluetu, jako destička čelníku i s otvory pro nárazníky a spřáhlo a siluetami lamp. Na plošáček potom naneseme celoplošně barvu a jednotlivé spoje a plošky pro ledky vyryjeme. Obrazec jsem tehdy nezachytil. Ale kdo není sám schopen si tuto jednoduchou kresbu spojů namalovat, neměl by se do úpravy vůbec pouštět. Po té plošáček odleptáme. Ledky jsou k sobě zapojeny tuším v sérii, ale vzhledem k zanedbatelné spotřebě je můžete zapojit i paralelně. Ochranné odpory na tuto destičku nedávejte, není na ně místo. Je to jen nosič ledek, který se sevře mezi kastlí a čelníkem. Proto ta tloušťka plošáku, který jsem měl navíc oboustranný, ale zadní vrstvu mědi přiléhající ke kastli jsem odleptal, není k ničemu.

Z obou obrázků zhruba vyplývá, kudy vést vodiče od plošáku do kabiny. Vlastní kabinu od motorové kapoty oddělovat nemusíte, ať si nepoškodíte povrchovku modelu. Vodiče je nutno k plošáku připájet natupo a dosti precizně, aby nevzrostla tloušťka destičky. Po sevření plošáku mezi kastli a čelník a odzkoušení ledek celek raději slepíme. Pokud takto zpracováváte model s hotovou povrchovkou, asi bude nutno nejprve barevně znenápadnit plošák. Já jsem měl tu výhodu, že jsem loko barvil až po kompletaci.

Stejným způsobem jsem chtěl pokračovat i na zadním čelníku. Ale tloušťka plošáku mezi čelníkem a kastlí model dost degradovala. Pokud si najdete fotky opravdové předlohy, uvidíte že lampy jsou posazeny na čelníku a kastle se vůbec nedotýkají. V modelu jde ale o tak jemný detail, že je lepší od něj upustit, lampy vrtnout přímo do kastle a naznačit je trubičkami.

Tím pádem se vyhnete tvarově složitému plošáku. Postačí jen prostý nosič ledek vlepený do kastle zevnitř.

Tak, máme osazeny a vyzkoušeny ledky, teď je třeba vytrasovat v karoserii vodiče, ukončit je na nějakém plošáčku s konektorem a ochrannými odpory.

Możná jsem měl z počátku předeslat, že ledky jsou pouze bílé a svítí vždy pouze ve směru jízdy. Červenými jsem si odmítl komplikovat život, protože dvoubarevky by se do lamp nevešly a taky by to vyžadovalo složitější zapojení a asi i jiný dekodér.

Vidět to moc není ale drátky k předním světlům jsou v motorovém prosroru překryty plátky olova a ke stropu kabiny fixovány vteřinovkou. Vlevo na dveřích je pak trochu vidět plošáček s ochrannými rezistory a konektůrkem. Nevím, jak toto řešit u otevřené kabiny verze Kolmar. Já mám kabinu téměř uzavřenu, takže jsem měl dost místa, kam konektor dát. Možná by šel dát na jednu stranu z boku motoru. Ale za cenu ztráty částečného průhledu okny a viditelné instalace otevřeným bokem.

Bohužel neporadím, zveřejňuji pouze reálně nabyté zkušenosti a článek berte jako inspiraci, že to jde a třeba to vymyslíte i líp.

Pro srovnání kastle Kolmar bez úprav vlevo a moje tvorba vpravo. U toho Kolmara jsou navíc na bočnici kabiny makety závěsů a části ovládacích prvků lokomotivy. Dále je ještě rozdíl v zasklení. U Kolmara je zcela vypuštěn díl s bočními okny. Ten jsem u svého výtvoru vypustil rovněž. Zasklení čelních oken zůstává.

Teď zkusím vypustit úvahu o ozvučení. Je jasné, že zvukový dekodér je větší, než nezvukový a je nutný ještě reproduktor s ozvučnicí. Je známo, že reproduktor bez ozvučnice jen šumí a chrastí, zvuk lokomotivy většinou nepřipomene.

Celkem dobrá zpráva je, že zvukový dekodér by se měl vejít. Mrkněte na následující fotky.

Z legrace položený zvukáč s NEXT18 na motoru. Jasně, asi by byl použit drátový s rozhraním 651. Tohle je jen pro představu. Ale jeho formát se vejde i dovnitř kastle pod střechu. No repro by stačil malý.

Prostě by se též vešel a možná by mohl mít i ozvučnici.

Je totiž tak nízký, že k bočnici zbývá ještě nějaké místo. Musel by to být ale přesný tvarovec. Buď slepený z destiček, nebo vytištěný na tiskárně.

Šířka kastle nějaké místo pro repro a ozvučnici poskytuje. Za mě je to ale ničemnost bez většího přínosu, která zbytečně pohltí celý vnitřek kabiny a není nijak moc vhodná pro otevřenou verzi Kolmar. Osobně bych se u této verze mašiny držel prosté digitalizace bez světel. Modelu to nijak neublíží, nehrozí rizika poškození při loupání čelníků a ušetříte si spoustu práce.

Pak jsem se ještě zmínil o digitálních spřáhlech. V zásadě by bylo nutno vyřešit jejich konektorové spojení spřáhlo/čelník a posléze kastle/pojezd, pro zajištění rozebiratelnosti modelu. Navíc by se musel vybrat vhodný typ dekodéru umožňující automatický režim rozpojení a popojetí lokomotivy. A teď si nejsem jistý, ale u profi provedených modelů jsou spřáhla spínána externími tranzistory, které otevírá povel dekodéru. Je to z důvodu proudové ochrany výstupu dekodéru. Ne všechny dekodéry mají natolik silné výstupy, že utáhnou cívku spřáhla. Tohle je problematika, které já nerozumím a proto se jí ani nebudu hlouběji zabývat. Zmiňuji se jen proto, že Köfku mám prošacovanou do poslední molekuly a jednu mašinu jsem si digispřáhly osadil a vím, že při posunu jde o skvělou věc. Je to však větší mašina s profesionální přípravou pro digispřáhla.

Mašinka je to hezká, roztomilá, velmi dobře jezdící. Na našem území je ve výše zmíněné knize celkem solidně zpracován jejich výskyt a je tam i dost fotek. Dá se tedy postavit si z Arnolda nebo Kolmara konkrétní kousek. Ještě se zmíním, že obtisky na mou konkrétní verzi T200.0206 mi dělal MarfDKnl. Jsou jemné a dobře se s nimi pracuje. Na odbarvený model jsem na holý kov stříkal dvousložkovou epoxidovou základovku namíchanou na míru v prodejně s autolaky ve variantě vysokého lesku. Proto jste si možná na fotkách všimli efektu pomerančové kůry. Je to spíše profi barvou, která nepočítá s tím, že by s ní někdo stříkal modely. Mě její hrubost nevadí. Detaily nezalévá a pomůže s následnou patinou. Vysoký lesk je zase dobrý pod obtisky. Ušetřil jsem vrstvu laku. Následné vrstvy laků na obtisky už mohou být libovolné. Epoxidová barva dobře snáší rozpouštědlové i lihové barvy. Ne moc dobře na ní drží barvy na bázi vody. Pod ně je nutné dát mezivrstvu nějakého laku.

Model lze dále opticky vylepšovat. Např mezi kapotu a pravé přední okno vyúsťuje pod střechu plnící hrdlo palivové nádrže. Ochozy lze tenkou dýhou změnit na dřevěné. Na ochozech často bývaly instalovány nejrůznější doplňky, jako bedny na nářadí, nebo dokonce v případě mé verze patrně kamna. Lze si s tím vyhrát a postavit si tak jedinečný model.