Digitální spřáhlo 1

Všichni příznivci měřítka TT si jistě vybavují původní mechanický rozpojovač vozů. Přestože je stále v mírně obměněné podobě k dostání, tak technologie postoupila a čím dál víc modelářů zkoumá možnosti řízeného rozpojování vozidel, proto bych rád sepsal pár mých dosavadních poznatků z dané oblasti. Původně jsem měl článek jen jeden, ale pro jeho finální délku bude nakonec čtení na pokračování.

Naprostá většina spřáhel, které je možné ovládat v naší modelové velikosti, je na elektromagnetickém principu. Tento princip řešení není nic zcela nového. První bezkontaktně ovládaná magnetická spřáhla, se kterými jsem se setkal před lety, byla od Kadee. Měl je jeden kolega na svém stolním minikolejišti průmyslové drážky v měřítku H0e. Fungují na principu rozpojování magnetickým polem z permanentního magnetu, či elektromagnetu, který je umístěný pod kolejivem. Ovládání není zpravidla vázané na vlastní lokomotivu (ve větších měřítcích nabízí výrobce i tuto variantu), ale je plně určené pozicí rozpojovacího magnetu na kolejišti. Důvod, proč tento systém zmiňuji je, že zde není přímý mechanický prvek, který by působil na spřáhlo. Rozpojení zajišťuje magnetické pole. Víc informací je na webu p. Litomyského – Litomysky-Kadee-TT

Trochu mimo téma tohoto článku jsou i magnetická spřáhla s permanentními magnety od Peho, na která mě přivedl Jacek (Jacek-Peho-330-v-praxi). Jsou například vhodná pro trvale spojené rychlíkové soupravy a soupravy motorových vozů. Jejich nevýhodou je právě permanentní spojení, které není možné rozpojovat ani firemním rozpojovačem Tillig (Tillig-83201), ani se nedají přímo ovládat z dekodéru. Další nevýhodou jsou specifika při použití u kolejišť automatickou vratnou smyčku. Jejich velikou výhodou je vyšší spolehlivost napájení spojením více sbírajících náprav paralelně, což se zvláště dobře projeví u dvounápravových vozů s DCC dekodérem. Článek u Jacka velmi doporučuji, je proložený množstvím fotek a praktických zkušeností.

Posledním typem, se kterým jsem se podrobně seznámil až poměrně nedávno, bylo skutečně digitální spřáhlo, o kterém bude tento článek. Povědomí jsem o něm měl už delší dobu, ale tak nějak jsem ho nepotřeboval… :-) Až množící se dotazy ve mně probudily zvědavost vše vyzkoušet v praxi. Digitální spřáhlo vyniká tím, že jeho ovládání a napájení je přímo vázané na dané (hnací) vozidlo. Není definované pozicí stacionárních prvků v kolejišti. Tímto typem se budu zabývat na následujících řádcích. Prozatím mám v provozu jen spřáhla od SD-Modell pro měřítko TT, přesto na konci článku najdete i odkazy na další výrobce, o kterých vím, že mají nabídku v měřítku TT. Pokud máte i vy vlastní zkušenosti s dalšími výrobci, tak se nebojte přispět do komentářů se svými zkušenostmi.

Princip funkce digitálního spřáhla

Obecným principem funkce spřáhla SD-Modell je magnetické vypuzování kotvy (magnetu) ze solenoidu při průchodu elektrického proudu. Princip je na následujícím obrázku 1.

Obrázek 1: Nákres principu funkce digi. spřáhla

Aby to mohlo celé fungovat, tak nestačí jen elektromagnet. Podstatnou podmínkou funkčnosti u této konstrukce je, že spřáhlo na straně hnacího vozidla nemá žádný plastový zobáček v těle spřáhla. Z toho vyplývá, že spojení „drží“ jen západka od hnacího vozidla. Lépe vše uvidíte na obrázku 2 při pohledu shora a na obrázku 3 při pohledu z boku. Západka od vozu zůstává po celou dobu v základní pozici a za nic nedrží.

Obrázek 2: Detail asymetrie provedení svěšení spřáhla
Obrázek 3: Boční detail asymetrie svěšení a seřízení spřáhel

Jak to funguje prakticky?

Je potřeba měnit všechna spřáhla u všech vozidel na kolejišti?

Není. Stačí doplnit jen hnací vozidla. Na straně vozů zůstávají klasická spřáhla Tillig/Kuehn.

Svěšování vozu a hnacího vozidla

Při svěšování stačí hnacím vozidlem najet na soupravu (vůz) a plechová západka spřáhla hnacího vozidla se sama nasune na spřáhlo vozu, zapadne do plastového žlábku stejně jako klasické spřáhlo Tillig/Kuehn a dojde k samočinnému spojení. Není nutné spřáhlo zvedat, ani jinak aktivovat. Jsou-li spřáhla seřízená výškově a osově, tak jde vše jako po másle.

Rozvěšování

Pro rozpojení je nutná aktivace cívky průchodem proudu. Tím dojde ke zvednutí plechové západky o zhruba 45 stupňů vzhůru. Poté se následně s lokomotivou odjede od soupravy. Celkové chování při rozvěšování je velmi závislé na jednotlivých výrobcích dekodéru a na jejich nastavení. V dalších kapitolách bude vše popsané.

Vždy je lepší jednou vidět, než o tom stokrát číst! Zde je video z automatického režimu s dekodérem Zimo v modelu Tillig V60. Celá činnost po zastavení se děje automaticky a jen stiskem tlačítka F4 na ovladači.

Automatické rozvěšení s dekodérem Zimo

Časové limity použití

S ohledem na skutečně miniaturní rozměry má většina spřáhel svoje časové limity použití. Není možné jezdit po kolejišti s trvale aktivovaným spřáhlem! Cívka se průchodem elektrického proudu ohřívá a tento cyklus „ohřev-ochlazení“ musí být dostatečný, aby nedošlo k roztavení plastu, ze kterého je spřáhlo vyrobené. Každý výrobce v manuálu stanovuje svoje časové limity. Na internetu najdete fotografie, jak to dopadá, pokud se spřáhlo nadměrně ohřeje a rozteče. U výrobců jsem v dokumentaci našel převážně jako absolutní maximum 10 sekund. V běžných podmínkách by sepnutí nemělo trvat déle než 4-5 sekund.

Jaké jsou mé dosavadní provozní zkušenosti?

Řekl bych, že mé dosavadní zkušenosti jsou neutrální. Prvotní nadšení postupně trochu ochladlo. Není to všespásné řešení a rozhodně má svoje mouchy. Začněme nejprve těmi mouchami.

Z dosavadních zkušeností musím říct, že spřáhlo je velmi choulostivé na přesné seřízení. Pokud sousední vůz nemá spřáhlo seřízené přesně dle NEM-359 (šachta NEM-355), tak je velká potíž se samočinným spřahováním. Pokud dojde u vozu k ohybu trnu šachty směrem dolů anebo k bočnímu vychýlení, tak spojování vozů vyžaduje nájezd na vozy vyšší rychlostí a celkem intenzivně do nich strčit. Někdy není svěšení ani možné. Dá se samozřejmě spřáhlům pomoct manuálně, ale když už do toho člověk investuje ten čas, úsilí a nemalé finanční prostředky, tak proč muset sahat do kolejiště, že?

S principem asymetrické západky u SD-Model souvisí i větší citlivost tohoto spřáhla na rozpojování na nerovnostech! Máte-li na kolejišti schod, který současná dvojice spřáhel překonává z posledních sil, tak toto spřáhlo situaci nepomůže a dojde pravděpodobně k rozpojení. Já vše zaznamenal a následně i zkoušel na přechodu dvou krátkých modulů se záměrně rozhozenými čely.

Třetí a poslední zaznamenanou nevýhodou je spřahování v oblouku. Vím, že to nejde na vrub této technologie!!! Stejný problém je u klasického provedení spřáhla u vozů s kinematikou. Na modulovce to není tolik fatální. Poloměry oblouků jsou zcela jinde než na domácím panelu. Pokud ale odstavený vůz stojí těsně v blízkosti výhybky, tak i zde narazíte na nutnou pomoc. Výše uvedené je dobré vzít do úvahy, abyste nebyli zklamaní, že na Vaší oblíbené vlečce stejně musíte používat ruce a „rozpojovátko“ a přitom Vás úprava lokomotivy stála nemalé peníze.

Je tedy vlastně nějaká výhoda, když jsem vypsal řadu nevýhod?!? Ano, je! Máte-li například vlečku s budovami, kde není mnoho místa okolo a kde se často manipuluje, tak je-li tam kousek rovné koleje, je toto řešení s digitálním spřáhlem ideální! Sníží se tím výrazně šance, že si ulomíte lampu, či pěkný detail na fasádě rozpojovátkem. Obdobně při manipulaci v modulových stanicích, které mají dlouhé „rovné“ koleje, se digitální spřáhlo uplatní u staničních záloh. Pokud je vše seřízené, tak je možné se nerušeně kochat a sledovat, jak se vše děje bez zásahu ruky člověka. Zvlášť při spojení se zvuky svěšování/rozvěšování od Jacka je dojem vynikající.

Spřáhlo provozuji a testuji čtvrt roku skoro denně pro budoucí desky a je spolehlivé. Do provozu na modulovce se zatím moc nezapojilo, jelikož jsem jediným členem, který ho instaloval, ale někteří už na tom intenzivně pracují, tak uvidíme na dalších setkáních. Budu se snažit vše doplnit o zkušenosti z provozu na modulech a širé trati.

Máte-li někdo vlastní zkušenosti s provozem spřáhel Krois, která jsem zatím netestoval, tak je prosím napište do komentáře.

Pokračování v druhém díle článku bude o vlastnostech DCC dekodérů různých výrobců, o jejich nastavování a pár poznámek k zapojení.


Reference:


Příspěvek byl publikován v rubrice Elektronika se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *