Čtrnácté provozní setkání v Pozořicích

16. – 19. 11. 2017

Tradiční podzimní termín setkání je za námi, nezbývá, než o tom poreferovat. A bylo to setkání mimořádné. Z mého pohledu přelomové. A už teď vím, že písmem atmosféru přenesu jen stěží. Chce to zkrátka zažít. Ale pokusím se o nenudný článek alespoň o délce jedné kávy.

Pragmatici budou nejspíš očekávat návody, nápady, konstrukční a jiná řešení. Ano, něco bude. Z provozu i z techniky. Mladé rozvíjející se kluby určitě budou chtít znát něco z klubového zákulisí. I tady něco málo poskytneme. Každopádně nic z toho nebude nikomu cpáno a vnucováno. Berte to jako nahlédnutí pod pokličku sedmileté činnosti našeho klubu.


Provozně

Layout jsme už po několikáté vystavěli tak, že stanice Čejč byla suplována Velkými Pavlovicemi. Bořetice tedy ústily přímo do nového skryťáku Zaječí. Ale o tom později. Grafikon byl tradičně navržen na 24hodin, posazený do čtyřikrát zrychleného času. Tentokrát byly novinkou smíšené čtvrtinové sešitové jízdní řady, tj. v jednom SJŘ byly dva různé vlaky. Po odježdění jednoho vlaku přešel strojvedoucí na jiný. Z osobáku například na PN. Čtvrtinovost sešiťáku spočívala v platnosti pouze šesti modelových hodin. Přičemž vlaková souprava samotná nekončila ani se strojvedoucím, ani s platností sešiťáku. Souprava jednoduše pokračovala dál v jiném sešitě s jiným strojvedoucím. Tato asi dost pracná úprava se velice osvědčila. Doposud totiž strojvedoucí remcali nad jednotvárností zaměstnání. A také v reálu žádný fíra neslouží 24 hodin, takže i v tomto je nasimulována jakási modelovost a napříště tuto novinku určitě opět použijeme.

Dále jsme naplno aplikovali provoz vozových karet s nákladovými listy. Na základě poznatků plánujeme zlepšení při jejich přenášení a umisťování v držácích ve stanicích a skryťácích. Je k tomu ještě jeden poznatek. Konfigurace některých stanic má tu vlastnost, že se nějaké vozidlo schová za některou ze staničních staveb a výpravčí jej ze svého stanoviště přehlédne. Signalizaci obsazených úseků elektronicky zavrhujeme pro technickou složitost a nutnost upravovat vozidla. Kamerový systém, nebo nějaká zrcadla považujeme v rozsahu našich stanic za pakárnu. Vše lze realizovat právě těmi držáky karet a příště je chceme doplnit ještě malým držákem s kartičkami signalizujícími obsazenost kolejového úseku. Tyto kartičky mají suplovat vozové karty staničních záloh a malých motorových vozů. Systém bude sice závislý na pečlivosti obsluhy, ale setkáváme se nejen na pohodu, ale i na práci. Tak uvidíme, jak nám to příště půjde.


Technicky

Naprostou novinkou použitou v layoutu byly podlézací mosty. Jde o metr dlouhé hliníkové profily ve tvaru U. Kolej je vedena vnitřkem profilu spolu s vodiči. Na koncích je profil připevněn k dřevěným zmenšeným čelům. Mosty jsme měli zatím dva a určitě použijeme další. Podlézaly se oproti modulům velmi pohodlně i přes metrovou výšku TK nad podlahou. Světlost mostu je totiž vyšší, než u modulu, protože bočnice mostu jsou nad kolejí. Navíc je most široký pouze 8 cm, takže není nutné ohýbat se pod ním tak dlouho, jako pod čtyřiceticentimetrovým modulem.

Další hypernovinkou je zbrusu nový smyčkový skryťák Zaječí. Má oproti dosavadním smyčkám více kusých odstavných kolejí a dvě koleje na vjezdu, které umožňují výtah, nebo současný pohyb dvou souprav na vjezdu a výjezdu. Jeho vylepšením je ochrana proti průjezdu přes nesprávně postavenou cestu. Tedy pokud nejsou správně nastavené výhybky, vlakem nelze odjet. A to celé se povedlo pouze elektromechanickými závislostmi ručních přepínačů výhybek. Až na jeden případ, kde je kolejová spojka závislostně spřažena a na jedné výhybce z této dvojice musel být použit přestavník. Ono by se to totiž s ručně ovládanými přepínači mechanicky řešilo trochu složitěji. A krom toho má ještě jednu tajnou funkci, supluje funkci vratné smyčky. Ale na schéma se mě neptejte. Bude-li zájem a uznáme-li to za vhodné, naši elektronici vám řeknou víc.

Tentokráte jsme již nepoužili drátové myši. Možná i tento fakt spolu s vylepšenými SJŘ přispěl k doposud nepoznané pohodě a spokojenosti strojvůdců. Ono upřímně, kdo z vás se ani jednou nezapomněl při přesunu layoutem za jedoucí soupravou odpojit od linky. Wifimyši tohle zcela vyloučily. Jenom pozor na typ routeru a jeho umístění. Ve Znojmě na Modelbraní, kde byl dost členitý prostor a měli jsme jen základní wifirouter, byl signál v nejvzdálenějším místě už slabý.


Další poznatky

Tentokráte se i díky vysoké personální účasti podařilo rozpoutat fakt intenzivní ježdění. Díky tomu se nám projevovali neduhy ohledně nabalování nečistot na koleje i kola. Dříve nám sem tam něco zazlobilo. Koleje stačilo olíznout vždy ráno před začátkem ježdění a zlobivá vozidla se nechala protočit koly na ubrousku s izopropanolem. Nyní toho ale bylo jaksi víc i díky zvětšením vzdáleností rozrůstajícího se layoutu. Je nám jasné, že tento trend bude v budoucnu neudržitelný a koleje a vozidla bude nutno čistit i za provozu. Pošilháváme proto po kolejové čističce vozidel, kde by se dala souprava na konci turnusu jedním průjezdem vyčistit. No a do provozu se bude muset zavést čistící vlak, aby i koleje měly průběžnou údržbu.

Ve skryťácích nám občas zablbnul komerčně vyráběný obvod automatického přepínání kolejových smyček. Přeci jen máme už hodně zvukových mašin, a to klade zcela jiné nároky na napájení. Rozhodli jsme se proto pro vývoj vlastních zařízení. Máme s tím velmi dobré zkušenosti zejména v oblasti úsekového dělení layoutu. Naši elektronici navrhli a vyrobili úsekový dělič se dvěma voltmetry, který signalizuje napětí na obou stranách přechodu. Umí chránit vozidla nacházející se na přechodu a nedovolí zkratu na jednom úseku shodit celý layout.

Dalším prvkem, který se chystáme zavést, je vstupní kontrola činnosti spřáhel. Ještě pořád je to choulostivé téma, na které připravujeme zajímavé řešení. Až bude, představíme je pak v některém článku.


Lidé

Všichni jistě bedlivě studujete, co se nám nepovedlo a jak jsme se s tím popasovali. Nicméně vězte, že za vším jsou lidé. Je to nejdůležitější faktor, se kterým vše stojí i padá. O tom se trošku ještě zmíním na konci článku. Teďkom vám představím personální novinky a další pozitiva.

Jak jste si možná všimli v našem vláknu na veřejné diskuzi, zavítal k nám opět vzácný host, náš přítel a vzor Milan Ferdián. Jeho nynější návštěvě jsme z pohledu klubové mytologie začali říkat Milanova druhá první návštěva (zasvěcení ví proč). Milan v nás měl dokonce takovou důvěru, že sebou tentokrát vzal i svou manželku paní Věrku. A musím říct, že nás ohromili oba. Milan tím, jak se zapojil do práce na stavbě layoutu (letošní ročník zlomil nejen rekord jeho rozsahu, ale díky Milanovi i rychlost, jakou byl sestaven). A paní Věrka tím, jak přátelská a pracovitá bytost to je. Velice rychle se spřátelili s Jirkovou manželkou a vytvořili úderný tým týlového zabezpečení, který bravurně zvládal vychystávat i likvidovat proběhlé hostiny. Ono totiž tentokráte to nebylo jen o guláši (opět vynikajícím díky Petrovi), ale i o sekané s brambory, teplými párky, smaženými „kuřízky“ paní předsedové, spousty pomazánek, napečených moučníků a cukroví, a toho piva a vína, běhání do obchodu atd atd… Prostě úžasné setkání, které dříve na bedrech většinou nesla jen Jirkova žena, byť s naší pomocí, ale tentokrát to bylo opravdu jako od maminky. Věrko a Štěpánko, tento ročník by bez Vás tak suprovej prostě nebyl, díky!

No a na základě spontánních reakcí a potřeb to nemohlo dopadnout jinak, než že jsme Věrku s Milanem přijali za čestné členy našeho klubu a velmi si vážíme toho, že naši nabídku oba bez váhání přijali. Věrko a Milane, jste oba moc fajn. :-)

Dále se nám díky Honzovi možná podařilo získat mladou strojvůdkyni s uměleckými sklony. Honzova Kačka se mezi námi velmi rychle zorientovala a ve volných chvílích předvedla i své umělecké sklony s tužkou a papírem, o které projevil zájem Milan, co by možné ilustrace do připravovaných publikací. Tak uvidíme, co z toho vzejde.

Velké uznání patří i našim nejmenším. Většina dětí a mladistvých bravurně zvládá funkce tolik ceněných strojvůdců a Jirkova Anetka i obsluhu složitých stanic. Inu, jak jsme děti vychovávat nechtěli, jaksi k tomu došlo. A povedlo se.

Taky nemohu nezmínit tvorbu autora myšlenky vzniku našeho klubu, zakládajícího člena a nynějšího v podstatě něco jako čestného člena Michala, autora Bořetic. Michal se dal na dráhu profesionálního fotografa a vášnivého cestovatele. Nicméně nám zůstal věrný a využije každou příležitost se s námi setkat, pokud mu to čas dovolí. S jeho tvorbou se můžete seznámit na tomto webu. Odkaz na jeho fotky z našeho setkání spolu s ostatními, které fotili kolegové, jsou dole pod článkem.

Jenže to není z personálního pojednání vše. Na toto setkání se dostavil nebývale velký počet zájemců z řad veřejnosti. A to i přesto, že měli vyhrazen jen kousek nedělního odpoledne. Grafikon a organizace ježdění byla tentokrát i plánována tak, aby na návštěvy vyšlo co nejvíce vlakových pendlů a bylo na co koukat. David aplikoval pro veřejnost jednu novinku okoukanou na setkání v Bielsku, a sice komentovanou prohlídku s popisem činností v provozu. Těžko říct kdo koukal ohromeněji, zdali veřejnost na to, co to vlastně modulový provoz je, nebo my na ty lidi, kteří to hltali s naprosto nečekaným zájmem. Příště komentované ukázky provozu určitě zopakujeme. Také jsme si všimli, že mezi diváky bylo i pár jedinců, kteří jakoby inklinovali k modelové železnici blíž, ale z nějakého důvodu se báli zeptat. Do příště se pokusíme vymyslet, jak je oslovit, případně i získat.

A ještě jedno personální pozitivum máme. Zájem vstoupit do našich řad projevil místní člen Sokola starajíc se o tělocvičnu, kterému jsme nabídli členství a Pavel nabídku přijal. Může se tedy stát, že pozořická sokolovna změní statut na klubová sokolovna. Uvidíme. Ale už nyní jsme tam jako doma a pozořickému Sokolu rozhodně patří velký dík za poskytnuté zázemí už nyní.


Vize blízké i vzdálené

No, teď mne toho napadá tolik, že ani nevím, kde začít. Asi u modulů. V současnosti je hotový přířez modulové stanice Čejč a stloukají se moduly. Naše plánovaná představa je sjízdné dřevo této stanice na příštím setkání. Uvidíme, zdali se to povede, ale pokud ano, bude to znamenat úplně nový přístup k provozu. Nehledě na to, že v plánované, nebo již realizované výstavbě jsou dva velké traťové úseky. Jeden s nákladištěm Brumovice, a jeden se zastávkou Hodonín Zbrod. Ve fázi plánování je i stanice Uhřice u Kyjova. Pokud se jen toto podaří dokončit, troufnu si o nás začít říkat, že jsme „velký klub“.

V příštím roce máme v plánu více akcí, než jen dvě interní „velká“ klubová setkání. Obdrželi jsme nabídku účasti na výstavě u příležitosti oslav výročí zahájení provozu na  dnes již zesnulé trati č. 256. Nabídka vznikla díky komunikaci mezi Zbyňkem a starostou obce Dambořice, jejichž bývalá zastávka nalézá se v našem modulovém inventáři. Nadšení projevené panem starostou nám totiž vynese pomoc při získávání podkladů a fotografií vztažených k této trati. A to je nabídka, kterou modelář neodmítá.

Dále jsme opět obdrželi pozvánku na setkání v polském Bílsku-Bělé. Po dobrých zkušenostech našich vyslanců a načerpání tamních zkušeností jsme se rozhodli, že jim též máme co předat. Letošní ročník by tedy mohl znamenat větší účast našeho klubu na tomto setkání.

Samozřejmě se nám hrnou další nabídky (modelbraní, Žilina, a další), které ještě zvažujeme.


Zamyšlení nad klubovou činností v „Československu“

Při večerních debatách nad sklenkami vína a piva jsme poklábosili nad modulovou činností v globále. Samozřejmě komunikujeme i s kolegy z jiných klubů a ty ostatní sledujeme. Zkoušíme přemýšlet nad problémy, se kterými se potýkají některé starší tradiční spolky. Těžko říct, jaké potíže, mnohdy ventilované na veřejných diskuzích i kuloárech, je provázejí. My jsme náš klub postavili hlavně na přátelství, důvěře a vzájemné podpoře. Ale ve srovnání s ostatními jsme přišli ještě na jeden faktor a tím je pohoda a radost. V žádném případě nejsme v ničem extra striktní a provozní pravidla a nutné vědomosti zavádíme vždy pomalu se zřetelem na zvládnutí jednotlivci. Navíc vše má spíše motivační nežli diktátní charakter. A proto další objevenou ingrediencí našeho klubového úspěchu je pohoda a radost. Abych to nějak konkrétněji ozřejmil, promiňte, ale povinnost skládat zkoušky z železničních předpisů jakožto podmínku přijetí do spolku a striktní trvání na jejich dodržování může vést jedině ke zkáze, minimálně k izolaci. Nevím o nikom, kdo by s tímhle zaznamenal nějaký větší úspěch. Máme signály, že je to právě naopak.

Nicméně je to každého věc. My v klubovém ježdění spatřujeme hezkého koníčka, relax a přátelství a toho se budeme držet i nadále.

 

Mirek
Moduly Brno


fotografie

Příspěvek byl publikován v rubrice Akce - reportáže se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *