Bielsko-Biała 2019

3. – 7. 7. 2019

Naše obvyklá sestava tentokrát doplněná o další členy klubu se již potřetí rozjela za polské hranice, aby se zúčastnila mezinárodního setkání v Bílsku-Bělé.

Hala v Bílsku má krom své velikosti jednu obrovskou výhodu. Dá se do ní vjet karavanem se zapřaženým dvounápravovým přívěsem a velmi pohodlně vybalit materiál přímo na místě bez úmorného nošení z parkoviště.

A to prosím i při pozdním příjezdu mezi již stojící moduly. Úvahy nad prašností a špínou hrozící modulům jsou liché. Apropó měli jsme karavany dva, jeden s velkým vlekem a k tomu dodávku traffic. Z tohoto autoparku jsme pak vedle vstupu do haly vytvořili tradiční „hnízdo neřesti“, které ožívalo po deváté večer a utichalo až pozdě po půlnoci.

Ono vůbec navazování nových přátelství spolu s utužováním stávajících je v našem klubu silně zakořeněno a bezesporu je to jeden z pilířů, na kterém nám to klape. Proto se na nás za šíření dobré nálady a pohostinnosti na takových setkáních nesmíte zlobit (a už vůbec ne za to, že jsme vás u toho fotili :-D).

A rovnou se pustím do jídla. Je třeba říct, že ze strany pořadatelů bylo vše skvěle zajištěno a jídla byl naprostý dostatek. Avšak některé chody byly poměrně netypické a pro někoho hůře stravitelné. Pochvalu jistě zaslouží oproti minulému setkání o malinko snížený obsah legendárního kopru v některých porcích. Nicméně respektujeme zvyklosti polské národní kuchyně, avšak pro příště doporučujeme zkusit jiného dodavatele, nebo zohlednit mezinárodní účast strávníků. Kopr je přeci jen specifická bylina, a ne všichni ji přijímají pozitivně.

Na tomto místě musím jménem zúčastněných výslovně poděkovat kolegům, kteří si vzali na starost přípravu snídaní pro karavanové osazenstvo. Je fakt, že radost jim trochu kazila sekce bydlící v nedalekém hotelu fotkami snídaňového švédského stolu a i nezvykle luxusních hotelových interierů.

Ale dost už, asi to čtete kvůli vláčkům.

Začnu ze široka. Velký obdiv patří hlavnímu organizátorovi projektu Lukaszovi. Prokomunikovat spoustu lidí různých národností a dát je dohromady, chce velké úsilí. Na tom totiž závisí to nejdůležitější – layout. Ten bez modulů nepostavíte. Byl navržen tak, že centrem byla páteř mezi Slovenskem a Polskem. Z obou těchto destinací se dalo jet do Česka do dvou směrů. A to k nám do smyčky Hodonín a do Zababova na lineár Týnov. Ten ležel ve výšce 1,3 metru díky známému litickému kopci. Dále se z Polska dalo jet pouze do Německa po částečné polské větvi a do koncáku TC1 po čistě polské větvi.

Ze Slovenska pak dále do Maďarska a Bulharska. Zde musím zmínit, že obávaná jazyková bariéra nečinila žádné potíže. Komunikovalo se posunky, sešiťáky a grimasami naprosto bezproblémově s kýmkoliv. Žádná jazyková výbava není třeba. Lámaná angličtina byla spíše na překážku. Maďar Zoltán uměl obstojně italsky, čehož hned zneužil Petr a vyzkoušel si na něm v tomto jazyce explicitní frázi, nutno podotknout, že úspěšně, Zoltán mu rozuměl :-).

Provozně bylo připraveno velké množství rozmanitých výkonů. Některé sešiťáky však zatkly strojvedoucího na delší dobu i s čekačkami, což mnohdy způsobovalo nedostatek strojvedoucích. Tento poznatek jsme s Lukazsem osobně probrali a doporučili mu kratší směny v rámci jednoho sešiťáku, respektive lepší modifikace výkonů, aby strojvedoucí s nepřerušenou směnou nemusel čekat dvě hodiny na další výkon v jednom sešiťáku.

Čas na čekání se dal zužitkovat třeba focením…

Dále jsme si všimli, že při drobných výpadcích provozu na některé větvi se nezastavuje čas. (Při větších výpadcích samozřejmě ano.) To pak zlobilo v návaznostech na ostatní provoz, navíc umocněno přehlcením hlavních staničních uzlů, ať už tápáním výpravčích, nebo nevhodně zhuštěným provozem v krátkém čase, vyplývajícím z grafikonu. Je však třeba si uvědomit, že na věc nahlížíme z pohledu malého, dobře organizovaného klubu, a tohle mezinárodní setkání je přeci jen jiná liga.

Z toho plyne i další, byť logický a pochopitelný poznatek. Některá vozidla a jejich jízdní vlastnosti budily dojem průměrné konfekce. Není se co divit. Málokdo je ochoten pustit do provozu a ztratit z dohledu své nejcennější kousky na celé čtyři dny. Nicméně nějaká přejímka a kontrola vozidel před puštěním do provozu by být mohla. Minimálně čistota sběru a vyladěná spřáhla jsou nutností.

K provozu v Bílsku máme jeden všeobecný poznatek k ovládání (ne obsluze) stanic. Mnozí brutálně tápali, co kde rychle jak přepnout. Složité ovládací pulty byly kolikrát na závadu. Stavěčům stanic důrazně doporučujeme kvalitní jednoznačnou indikaci postavení výměn. Pokud stavím cestu, a ještě musím koukat na výhybky, je to špatně. I v tomto směru se musíme sami zlepšit.

Dále několik jednotlivců své moduly po sestavení evidentně dokončovalo, nebo generálkovalo. Přiznáváme, že v rámci klubu jsme touto fází prošli také, ale velmi rychle jsme tento nešvar vyhubili, protože neskutečně krade čas a tím i podíl z nájmu prostor. Dá se tedy říct, že je to nejen neohleduplné, ale i drahé.

Nicméně to byly jen drobnosti a celkově je nutno říct, že šlo o skvělé setkání, ze kterého si odnášíme hodně poznatků, které rozhodně zužitkujeme.

Teď bych si na tomto místě dovolil zhodnotit zcela mimo téma Bílsko (i když to s tím vlastně souvisí) naše zkušenosti a cíle ve srovnání např. s účastí kolegů ze Zababova. Je fakt, že v porovnání s námi jde o ostřílené borce s realistickým přístupem k tvorbě provozu. Zejména co se délky mezistaničních úseků týče. Provozně jde o jedinečný a správný prvek. V porovnání s námi však musím říct, že to případné provozovatele takového moduliště odsoudí pouze k návštěvám setkání ve velkých halách. K nám do Pozořic by se tohle nejspíš nevešlo. Píšu to právě kvůli kolegům z menších klubů, kteří by rádi vybudovali ucelený a samostatně provozovatelný layout. Dobře zajezdit si lze i na pěti metrech délky mezi stanicemi. Zohlednit je nutno primárně velikost prostoru, přepravní a skladovací kapacity, dále pak personální a finanční možnosti. A nakonec provozní zařaditelnost do layoutu. Pokud něco z toho nemáte, nemá cenu toužit a snít. Nám je jasné, že v rámci našeho klubu na Zababov v tomto smyslu mít nebudeme. Sám za sebe podotknu, že možná ani nechceme. Vysílilo by nás to. I když po dokončení krajiny na zababovských modulech se bude bezesporu jednat v rámci Evropy o modelovou špičku. Jinak doporučuji svým i ostatním kolegům nějaké takové setkání, jako bylo tohle v Bílsku, rozhodně absolvovat. Jsou to velmi cenné zkušenosti, které vám pomohou minimálně v plánování budoucnosti.

Z dalších pozitiv se nám podařilo navázat osobní kontakty s mnoha modeláři i výrobci a stihli jsme si rovnou domluvit několik společných projektů (vzájemné návštěvy, výroba, propagace a další spolupráce). Inspirovalo nás mnoho řešení jiných modelářů, ať už těch vhodných k okopírování, i dalších k ověření, že tudy naše cesta nepovede. Jako strojvedoucí jsme si nejvíce užili jízdu po moravských, českých a slovenských modulech – tam jsme měli jistotu bezproblémové sjízdnosti.

Děkujeme všem organizátorům a účastníkům setkání, poctivě se snažili všichni. Přes pár výhrad setkání dopadlo dobře. Je však pravděpodobné, že příště zkusíme jinou destinaci.

Mirek


fotografie – klub

fotografie – Petr B.


Související odkazy

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Akce - reportáže se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 Responses to Bielsko-Biała 2019

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *