Bielsko-Biała 2018

4. – 8. 7. 2018

…aneb kopr všude kam se podíváš.

Rok se s rokem sešel a naše výjezdní klubová základna opět přijala pozvání na mezinárodní modulové setkání konané v Bílsku Bělé konané ve dnech 4. – 7. července 2018.

Jelikož jsme měli modulů jednou tolik jako loni, museli jsme rozšířit vozový park o jednu dodávku. Tradičně jsme přijeli s karavanem, kterému sekundovala Zbyňova dodávka coby prostornější přepravník. Navíc sloužila i k rozšíření lůžkové části karavanu. Přijeli jsme v počtu čtyř členů. Každý si přivezl i své dítko… tedy krom Davida. Celkový počet osmi lidí se velice hodil, především z důvodů pokrytí celkového nedostatku personálu.

Na místo jsme dorazili kolem 13 hodiny ve středu. Po krátkém rozkoukání jsme se ihned pustili do stavby modulů. Vycepovaní z našich setkání jsme za 3 hodiny neměli do čeho píchnout. Ovšem skončilo to jen povzdechem, že ne všude to tak funguje. Takže jsme si krátili čas pomocí druhým, a hlavně vytvořením naší základny.

Mít karavan zaparkovaný hned u východu byla obrovská výhoda. Časem jsme zjistili, že nejen pro nás. Naše moravská pohostinnost se šířila layoutem velice rychle. Stala se takovou odpočinkovou základnou pro dobrou partu lidí.

Ve čtvrtek se ještě dolaďoval layout a pak se velice dlouho čekalo na oživení. Chápu, že organizátor chtěl vše mít pod kontrolou, a tak to oživení měli na starost dva lidé. Škoda, volných rukou bylo na skladě mnoho a stačilo udělat dvě tři skupinky, co by rády pomohly. Vše by pak netrvalo věčnost a třeba se mohlo jezdit už po obědě, jak bylo původně v plánu. Takhle jsme začali až těsně před sedmou. V ten čtvrtek jsme si krátili dlouhé chvíle převážně očumováním a focením ostatních modulů, dále vyzvídáním, co, kdo a jak dělá apod. Zaujalo mne spoustu věcí, ze všeho nejvíce asi práce Richarda Andrášika. Jeho stavěné modely z druhé a třetí epochy jsou prostě krásné.

Start provozu posléze narušila první večeře. A teď už se dostáváme k onomu podnadpisu tohoto článku.

Kopr

Kdepak velký odpor k práci, ale zcela jistě místní národní koření. Jídlo bylo chutné a vždy ovoněné touto bylinou. První den nám to nepřišlo, třetí den jsme si z toho už dělali legraci a na poslední oběd jsme už sami nabízeli při obědu, Davidem zakoupený svazek kopru, k přidání… kdyby náhodou měl někdo nedostatek kopru. Myslím si, že když se řekne BB2018, každý si to dá do rovnítka s koprem.

Layout

Pojďme ale k tomu, proč jsme sem přijeli. Layout byl koncipovaný tak, že ctil národní hranice zúčastněných států. Vše začínalo Maďarsko-slovenskou větví kde byla napojena naše moravská větev (jediná výjimka). Ze slovenské větve se plynule přecházelo přes nárazníkovou stanici Chrisov do polské a české větve. Polská větev byla zakončena německou části layoutu. Ta česká pak vystoupala na 1300 mm hned za stanicí Česká Skalice. Za kopcem ve Světlé bylo pak úvratí odbočení do Litic, Újezdu a Bělé. Dále se ze Světlé jelo na krásně zpracovanou dvoukolejku. Ano Petře, krásně zpracovanou, ale dřevěnou dvoukolejku. Kdy se tam už konečně zazelená, aby bylo na co koukat? Někdo vám to musel naznačit, že je čas s tím pohnout. Provoz sice máte zmáknutý, ale koho baví jezdit neustále na tom samém dřevě?

Naše moravská větev byla zapojena odbočkou za stanicí Lietavská Lúčka, na této větvi byla ještě stanice Koňská pri Rajci a pak následoval naše část (Bořetice nz, soumodulí Hodonín Zbrod, Kobylí na Moravě, Dambořice a SN Zaječí).

Bělá

Kdo tam byl tak ví, že to byla kapitola sama o sobě. Nádherně zpracovaná stanice … a teď se na mě nikdo nezlobte…, ale byla rozhodně ozdobou celého layoutu. Byla nejvíce fotografována. Bělá sloužila jako centrální bod shromažďování kotlových vozů. Přeprava kotlových vozů byla sama o sobě hlavním tématem tohoto setkání. Kotlový vůz od firmy Haedl byl v limitované edici 60 ks k dispozici předem nahlášeným zájemcům. Takovýto suvenýr si vždy rád ze setkání odvezu. Děkuji tímto organizátorům za zprostředkování.

 

…prostě nádhera.

Provoz

Samotný provoz fungoval vcelku dobře. Ale měl svá slabá místa. Kdybych ten grafikon tvořil já, tak by mi asi vstávaly vlasy hrůzou. Byl krásně vymyšlen, jen obsluhy některých stanic ho neměly dostatečně nastudovaný, a v případě zpoždění souprav se v tom ztrácely. Pak docházelo k záměně souprav. Zcela se rozbily oběhy lokomotiv a muselo se hodně improvizovat. Osobní doprava fungovala dobře.

Strojvedoucí

Hlavní slabinou tohoto setkání byl nedostatek strojvedoucích. Chudák Lukasz, kterému již někdo špitnul český výraz polského slova „hledat“, už ani moc do mikrofonu nekřičel, že se hledají volní strojvedoucí. Děťulenky účastníků raději čučely do tabletů a mobilů a dospělí rádi odpočívali ve stanicích. Zachraňovalo to tam pár jedinců, kteří si brali jeden vlak za druhým. A když už si vzali nějakou zpožděnou soupravu, šli ji hledat po celém layoutu, kdepak asi leží neodjetá. Ti neznalý si naopak nečetli první stránku sešiťáku, a tak nastávaly situace, kdy se dva prali o jeden vlak. Přičemž ho měli vést oba, ale každý v jiném úseku a mnohdy i s jinou lokomotivou. Ta neznalost mě opravdu překvapila.

Poděkování

Abych pořád jen nekritizoval, jelikož vím, jaké to je mít to vše na starosti, tak smekám klobouk nad organizátory. Vše bylo připravené a vše fungovalo, jak má. Prostě ve standardu minulých pohodových setkání. Odjezdili jsme čtyři a půl grafikonu. Já jsem si se svou světle modrou družinou setkání užil i přes drobné nedostatky v provozu na výbornou. Především díky Vám všem, kteří jste se snažili naši účast jakkoliv zpříjemnit. To, že jsme odjížděli s prázdným sudem, byl náš cíl.

Čistá hlava spojená s únavou ze setkání při odjezdu je vždy velice žádoucí.

Speciální poděkování tedy patří celé naší skupině, dále organizátorům, pak Petrovi, Michalovi, dalšímu Michalovi… a dalším mnoha zde nejmenovaným účastníkům.

Odkazy

Příspěvek byl publikován v rubrice Akce - reportáže se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u Bielsko-Biała 2018

  1. Petr Šimral napsal:

    Ahoj.
    Děkuji za reportáž a máš úplnou pravdu. Napřed bylo potřeba dojet celý projekt, aby dvojkolejka dostala smysl. To jsme loni dotáhli s Michalem a Mikuldou do konce. A teď se musíme vzpamatovat a najít někde něco zeleného :-) Chtělo by to trochu času…
    Ahoj Petr

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *