Když před několika lety uvedla firma Roco na trh svůj model T478.3, tak jsem si jeden kus ihned koupil. Jednalo se o provedení ČSD v klasickém šedo-zeleném nátěru. Vzápětí se stejnou předlohou přišly na trh i firmy MTB a Kuehn. Na diskuzních fórech se rozpoutaly bitvy, začalo počítání nýtů a porovnávání s fotografiemi a výkresy. Každý z výrobců utržil nějaký ten šrám a výtku k detailům i k celým chybným partiím. Otevřeně se hned na začátku přiznám, že se nepovažuji za chodícího odborníka na danou řadu, takže v mém případě některé detaily vzhledem k měřítku snadno přehlédnu. Hlavním kritériem pro mě bývají spíše celkové proporce. Po několika letech zkušeností z provozu tohoto modelu si dovolím velmi kladně hodnotit jeho výborné chodové vlastnosti a taky krásně tichý a kultivovaný projev motoru i převodů. Lokomotiva na kolejišti jen přede, necuká a i delším vlak jí nedělá potíže. Klady bychom měli, teď mínusům. Za velké mínus tohoto modelu už od počátku považuji provedení osvětlení. Na rozdíl od často velmi titěrných detailů karosérie, které při své kvalitě zraku velmi snadno přehlédnu, tak naprosto nemodelové osvětlení mě bije do očí. Buď svítí vše, nebo nic! Na 21. století trochu málo! Celý příspěvek
Důvod používání úsekovníků v našem klubu jsem už popsal v článku o celkové koncepci elektro zapojení na našem modulišti – 
To si takhle vykračuju s manželkou po brněnském výstavišti s cílem navštívit výstavu koček, souběžně s ní Slovanskou Epopej Alfonse Muchy a výstavu kosmonautiky, které se sešly všechny v jeden čas. A ono ejhle, na kolejích nějaké vláčky. Ještě štěstí, že jsem měl v kapse foťák.
1. – 3. 6. 2018
Stejně jako ostatní kluby modulové železnice i my jsme před lety začali řešit řízení provozu dle modelového (zrychleného) času. S tím souvisel i postupný vývoj zařízení a celé technologie. Na následujících řádcích bych Vám rád představil naši koncepci a samozřejmě i jednotlivá zařízení. 
Všimli jsme si na internetu výzvy Klubu přátel kolejových vozidel (KPKV) žádající o finanční příspěvek na zprovoznění parní lokomotivy Němka. Odměnou za poskytnutou podporu pak byla možnost zúčastnit se jarního zátopu parní lokomotivy 213, kterou KPKV vlastní. Řekli jsme si, že pomůžeme a na Dolní se půjdeme v sobotu 21. 4. 2018 podívat. A stálo to za to.
Poslední vlak s civilním obyvatelstvem projel po trati 518e dne 8. dubna 1945. Následující den, 9. 4. 1945 převzala vedení stanic německá branná moc. Úplně posledním vlakem, který po trati projel z Velkých Pavlovic na Zaječí, byl dne 14. 4. vojenský vlak č. 9882.
Opakované dotazy kolegů modelářů mě přivedly k oprášení starého schématu zapojení ohlasu k námi poměrně často používanému přestavníku MTB MP-1 nebo MP-5. Občas se modeláři hodí využít všechny dostupné kontakty na přestavníku pro provoz kolejiště a pro ohlas už samostatný kontakt nezbývá. Naštěstí lze ohlas vyřešit poměrně jednoduše a levně.Partneři klubu
