2. – 4. 11. 2018 se tradičně v Pozořicích opět konalo další, již 16. provozní setkání klubu Moduly Brno.
Jelikož náš klubový projekt není ještě ve stavu provozním, měli jsme layout uspořádaný v tradičním improvizovaném pořadí stanic. Stanici Čejč tedy suplovaly opět Velké Pavlovice. Nabídka na substituci Čejče padla i na Ždánice. No Ríša si chtěl setkání užít v tom svém poklidu, tak jsme ho moc nepřesvědčovali. Rodinka z karavanu měla na bedrech pupek layoutu. A nakonec jsme přece vsadili na jejich sehranost s touto stanicí, kterou získali již po několika předchozích setkáních. Je pravda, že jsem se snažil jim to tvorbou GVD co nejvíc usnadnit, aby nedošlo k extrémnímu kapacitnímu přetížení.
Tak a je to tady. Překonali jsme strach, obavy, přehodnotili nashromážděnou teorii – několikráte, až nám nakonec stejně nezbylo nic jiného, než vstát a vzít do ruky pilu a jít dělat. Zkrátka když vidím v Pozořicích, jak se kolegové mordují s přepravními čely, ti odvážnější s polobednami, ve kterých jsou moduly stejně zase vešroubované, nebo jen vložené bez další fixace, rozhodl jsem se připomenout naše staré řešení, ale tentokrát v zahnutém stavu. 
výstavu u příležitosti 110. výročí zahájení provozu na trati č. 256 z Čejče do Ždánic.
Když před několika lety uvedla firma Roco na trh svůj model T478.3, tak jsem si jeden kus ihned koupil. Jednalo se o provedení ČSD v klasickém šedo-zeleném nátěru. Vzápětí se stejnou předlohou přišly na trh i firmy MTB a Kuehn. Na diskuzních fórech se rozpoutaly bitvy, začalo počítání nýtů a porovnávání s fotografiemi a výkresy. Každý z výrobců utržil nějaký ten šrám a výtku k detailům i k celým chybným partiím. Otevřeně se hned na začátku přiznám, že se nepovažuji za chodícího odborníka na danou řadu, takže v mém případě některé detaily vzhledem k měřítku snadno přehlédnu. Hlavním kritériem pro mě bývají spíše celkové proporce. Po několika letech zkušeností z provozu tohoto modelu si dovolím velmi kladně hodnotit jeho výborné chodové vlastnosti a taky krásně tichý a kultivovaný projev motoru i převodů. Lokomotiva na kolejišti jen přede, necuká a i delším vlak jí nedělá potíže. Klady bychom měli, teď mínusům. Za velké mínus tohoto modelu už od počátku považuji provedení osvětlení. Na rozdíl od často velmi titěrných detailů karosérie, které při své kvalitě zraku velmi snadno přehlédnu, tak naprosto nemodelové osvětlení mě bije do očí. Buď svítí vše, nebo nic! Na 21. století trochu málo! 
Důvod používání úsekovníků v našem klubu jsem už popsal v článku o celkové koncepci elektro zapojení na našem modulišti – 
To si takhle vykračuju s manželkou po brněnském výstavišti s cílem navštívit výstavu koček, souběžně s ní Slovanskou Epopej Alfonse Muchy a výstavu kosmonautiky, které se sešly všechny v jeden čas. A ono ejhle, na kolejích nějaké vláčky. Ještě štěstí, že jsem měl v kapse foťák.
1. – 3. 6. 2018
Stejně jako ostatní kluby modulové železnice i my jsme před lety začali řešit řízení provozu dle modelového (zrychleného) času. S tím souvisel i postupný vývoj zařízení a celé technologie. Na následujících řádcích bych Vám rád představil naši koncepci a samozřejmě i jednotlivá zařízení. 
